Vrátní pracují v 12hodinových směnách a vzhledem k charakteru práce nesmějí opustit pracoviště. Zaměstnavatel jim však mzdu poskytuje pouze za 11 hodin, tj. odečítá jim dvě třicetiminutové přestávky v práci, které však nemohou čerpat. Je jeho postup správný?
Lze se zaměstnankyní uzavřít dvě pracovní smlouvy s tím, že 4 hodiny bude mít na dobu určitou (zástup za mateřskou dovolenou) a 4 hodiny na dobu neurčitou? Pokud to není možné, jak máme postupovat?
Jak je to s doručením výpovědi zaměstnanci, jaký postup musí zaměstnavatel dodržet?
Řídím vozidlo, jehož maximální přípustná hmotnost překračuje 3,5 tuny (konkrétně jde o odvoz komunálního odpadu), a proto se prý na mě podle názoru zaměstnavatele vztahuje nějaké nařízení, že nejpozději po čtyřech a půl hodinách řízení musím mít nepřerušenou přestávku nejméně 45 minut. Zaměstnavatel mně tvrdí, že se nejedná o tzv. bezpečnostní přestávku a že ji tedy musím napracovat, protože se nezapočítává do pracovní doby. Je tomu skutečně tak?
Jsem členem odborové organizace. Zajímalo by mě, jak se posuzuje doba strávená na schůzi této odborové organizace, když mám například směnu od 18.00 do 6.00 hod. a schůze odborů se koná od 14.00 do 17.00 hod. Se zaměstnavatelem se nemůžeme shodnout na tom, zda mi za tuto dobu přísluší přesčasový příplatek. Podle mého názoru jednoznačně ano, když se jedná o dobu mimo plánovanou směnu.
Když vyslovíme tuto větu, můžeme konstatovat, že se ve většině případů v praxi jedná o jeden z bezproblémových právních institutů, obsažených v zákoníku práce, kdy přitom nedochází k aplikačním problémům. Asi se ptáte, proč se tedy vůbec touto záležitostí v tomto článku zabývat, když nepochybně existuje řada jiných výkladových problémů v pracovněprávních vztazích?
