Právní poradna

Podle § 102 odst. 5 zákoníku práce se povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.

Jednou ze stále častěji používaných „kontrolních forem“ je nepochybně provozování kamerových systémů. Je proto namístě si připomenout příslušnou právní úpravu, jakož i z ní vyplývající postup, který je nutno při provozování kamerového systému, resp. při jeho zavedení, dodržet.

Novela zákoníku práce vydaná ve Sbírce zákonů pod číslem 285/2020, která vstoupila v platnost 30. července, přinesla několik zajímavých změn. Některé novinky se dotýkají i problematiky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Nová úprava vejde v platnost od 1. ledna příštího roku.

Obecně žádná povinnost zaměstnankyně hlásit zaměstnavateli těhotenství stanovena není. Zákoník práce vychází z toho, že zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky.

Zaměstnanec, podomní obchodník s vysavači, dostal nemoc z povolání - profesionální průduškové astma. Zaměstnavatel to jako nemoc z povolání nechtěl uznat. Mimo jiné tvrdil, že na zaměstnance působilo „běžné prostředí“. Jak rozhodly soudy?

Zaměstnavatel po mně požaduje negativní test při nástupu do práce po nemoci covid-19. Algoritmus k ukončení karantény ze dne 10. 7. 2020 neuznává. Chce mít jistotu, že nejsem infekční. Může tento test vyžadovat, přestože jsem podle doktorů zdravý? Zaměstnanec je v tomto případě na nemocenské, nebo se jedná o překážku ze strany zaměstnavatele?