Pracovněprávní vztahy

Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů

  • Zveřejněno: 10.02.2017

Dle současně platné právní úpravy (§ 338 zákoníku práce) platí, že dochází-li:

  • k převodu činnosti zaměstnavatele nebo části činnosti zaměstnavatele nebo
  • k převodu úkolů zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli,

přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele.

Realizace příspěvků na podporu regionální mobility

  • Zveřejněno: 26.10.2016

S cílem motivovat uchazeče o zaměstnání, zejména dlouhodobě nezaměstnané osoby a osoby s nízkou kvalifikací, je navržen k pilotnímu ověření podle § 106 zákona č. 435/2004 Sb., zákona o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, nový nástroj aktivní politiky zaměstnanosti - příspěvek na podporu regionální mobility. Podmínky realizace tohoto nástroje upravuje Instrukce náměstka pro řízení sekce zaměstnanosti a nepojistných sociálních dávek č. 6/2016, ve znění dodatků č. 1, 2, 3 - viz článek.

Doby a lhůty v pracovněprávních vztazích

  • Zveřejněno: 25.10.2016

Sledování běhu času je v pracovněprávních vztazích důležité, protože uplynutí časového úseku může způsobit vznik, změnu nebo zánik práv a povinností.

Občanský zákoník rozlišuje časové úseky na doby a lhůty a stanoví pro ně tato pravidla.

Agenturní zaměstnávání

  • Zveřejněno: 25.10.2016

Agenturní zaměstnávání je třeba vnímat jako jeden ze způsobů zprostředkování zaměstnání. Podstatou je třístranný vztah, a to mezi agenturou práce, která má k tomu příslušné povolení Ministerstva práce a sociálních věcí, a zaměstnancem, který uzavírá pracovní smlouvu s agenturou s tím, že jej agentura bude přidělovat k dočasnému výkonu práce u uživatele (agentura se zavazuje zaměstnanci dočasný výkon práce u uživatele zajistit)  a mezi agenturou práce a uživatelem (klientem agentury), který poptává na trhu práce zaměstnance k určitému výkonu práce.

Sexuální obtěžování z pohledu českého práva

  • Zveřejněno: 08.10.2016

V českém právním řádu je úprava ochrany lidských práv a svobod zakotvena v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku, a to zejména v článcích 7, 10 a 13. Článek 7 uvádí jen obecné pravidlo, že ,,nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena“ a omezena může být ,,jen v případech stanovených zákonem“.