Jak je to s růstem platů ve školství? Skutečně dosáhnou pedagogové na kdysi slíbených 130 % průměrného platu? Jak dlouho budou ještě učitelé nejhůře placenými vysokoškoláky? Nejen o tom jsme mluvili s předsedou školských odborů FRANTIŠKEM DOBŠÍKEM krátce před ukončením čtyřletého volebního období a před odborovým sjezdem.
S čím jste spokojený od posledního sjezdu?
Téma vzděláváni ve společnosti posílilo. Tehdy jsme měli pravdu, když jsme o něm hovořili jako o papírové, předvolební prioritě. V posledních letech dostaly sliby směřující do oblasti vzdělávání konkrétnější a kontrolovatelnější obrysy, což je dobře. Všechny politické strany a hnutí, které jsou ve Sněmovně nebo by v ní chtěly být, mají tuto oblast jako jednu ze svých priorit a v jejím vývoji se to skutečně odráží. I když se nedá říci, že by se podařilo úplně všechno, vývoj posledních let je z mého pohledu pozitivní. Není to pochopitelně výhradně zásluha odborů, bezpochyby jsme se na tom ale svým jednáním a vyjednáváním podíleli. Podstatné je, že změny, ke kterým ve školství dochází, většinou jeho pracovníky nepoškozují.
Co byste vnímal jako poškozující?
Vzpomeňme si třeba na dobu ekonomické krize okolo roku 2007, kdy se začalo mluvit o zvyšování uvazků, objevil se tlak na to, aby osmihodinová pracovní doba
učitele znamenala i osm hodin ve škole, popírala se jeho svoboda rozhodnout, kde a kdy se má na svou přímou vyučovací povinnost připravovat. Tehdy se podařilo tyto nápady překonat a je dobře, že se v současné době znovu neobjevují, že nedochází ke změnám, které by zásadně zhoršovaly podmínky pro práci zaměstnanců ve školství.
Zmínil jste ale, že se ne všechno podařilo. Co to podle vás bylo?
Vezměte si tři priority ministerstva školství, které byly v uplynulých čtyřech letech
nastoleny – kariérní řád, reforma financování regionálního školství a inkluze. Ani jedna z nich by si na vysvědčení dobrou známku nezasloužila. Kariérní řád neprošel, pro nás je podstatné, že s ním spadlo pod stůl i naléhavé řešení třídnických příplatků, které jsou stále nedostatečné, ocenění práce uvádějících učitelů, a hlavně sjednocení plateb za přespočetné hodiny, které jsou v různych školách řešeny různě, zákon umožňuje různé výklady, což je špatně. Prostě – když pedagog odučí hodinu, měl by ji dostat zaplacenou. Tečka. Nehledat právní kličky jak ji nezaplatit. Je třeba změna zákona o pedagogickych
pracovnících, jeho zjednodušení. Když jde učitel s dětmi mimo třídu, mimo školu, je to pedagogická práce, nikoliv pouhý dozor. Zákon by se měl v dohledné době otevírat, je nutné znovu jednat a snažit se najít podporu, díky které by se podařilo tyto problémy vyřešit.
Více se dočtete v přiloženém souboru.
