Od počátku kampaně Together at Work je v Kováku zmiňována evropská průmyslová odborová federace industriAll Europe. O jakou organizace přesně jde a jaké jsou její aktivity v kolektivním vyjednávání?
IndustriAll European Trade Union je organizací nezávislých a demokratických odborových svazů reprezentujících manuální a nemanuální zaměstnance v kovoprůmyslu, chemickém, energetickém, hornickém, textilním, oděvním a obuvnickém sektoru a v návazných odvětvích. V současné době tvoří členskou základnu 180 národních odborových uskupení z 38 evropských zemí, které reprezentují sedm milionů pracujících žen a mužů.
IndustriAll má tři politické výbory – Výbor pro kolektivní vyjednávání a sociální politiku (dále jen VKV), Výbor pro podnikovou politiku a Výbor pro průmyslovou politiku.
Právě první ze jmenovaných výborů je garantem probíhající kampaně a má nejužší vztah ke kolektivnímu vyjednávání. Právě proto se jeho poslání a aktivitám věnuje
tento článek.
Hlavními oblastmi činnosti VKV jsou (dle rezoluce schválené ustavujícím kongresem):
■ Mzdová politika
■ Pracovní doba
■ Riziková zaměstnanost
■ Evropské rámcové dohody
■ Společné požadavky
■ Otázky sociální politiky
■ Zaměstnanost a jistota pracovních míst
VKV koordinuje kolektivní vyjednávání prostřednictvím nástrojů, ke kterým patří především takzvaný 1. a 2. společný požadavek, Charta pracovní doby, Mzdové koordinační pravidlo a nově též Poziční dokument k důchodům. Kromě toho industriAll prostřednictvím sítě Eucoban analyzuje výsledky kolektivního vyjednávání v jednotlivých zemích a poskytuje aktuální informace z vyjednávání. Na jednáních a prostřednictvím interních médií dále zprostředkovává výměnu zkušeností a seznamuje s dobrými příklady z kolektivního vyjednávání napříč Evropou.
1. společný požadavek pochází ještě z doby, kdy samostatně působila Evropská federace kováků, která se v roce 2012 spojila s dalšími průmyslovými svazy do organizace industriAll Europe, a týká se oblasti vzdělávání a školení. Cílem je garantovat v kolektivních smlouvách zaměstnancům právo na další vzdělávání a také zapojit do přípravy vzdělávacích aktivit odbory. Do kolektivních smluv jsou tedy doporučována ujednání, která by zajistila celoživotní vzdělávání zaměstnanců na náklady zaměstnavatelů.
2. společný požadavek z roku 2012 nese název Za jistější práci, proti rizikové zaměstnanosti. Cílem vyjednávání tak musí být minimalizace pro zaměstnance negativních
dopadů nejistých forem práce, kterými jsou v ČR především agenturní práce, pracovní poměry na dobu určitou nebo takzvaný švarcsystém. Do kategorie nejistých prací patří i nové formy práce související se zaváděním digitálních technologií (například tzv. platformová práce – neformální práce založená na digitálních platformách typu Uber, Deliveroo či Handy, kterou si lidé vydělávají plněním jednorázových úkolů).
Původní Charta k pracovní době doznala změn na poslední konferenci kolektivního vyjednávání industriAll, která se konala v minulém roce v Bratislavě. V tomto dokumentu
jsou stanoveny společné standardy pro pracovní dobu ve prospěch pracovníků. Mezi takové standardy patří například povinnost registrovat každou odpracovanou hodinu včetně přesčasových, zavádění flexibilních režimů práce pouze prostřednictvím kolektivních smluv, a to co nejvíce ve prospěch zaměstnanců, podpora opatření ke slaďování profesního a soukromého života, zajištění dostatečného odpočinku včetně práva na odpojení se, tedy možnost vypnout služební mobil a zapomenout na pracovní e-maily nebo zásada, že odborná příprava probíhá v pracovní době a nikoli ve volném čase zaměstnanců. Mzdové koordinační pravidlo vzniklo již v roce 1998, přeformulováno bylo v roce
2018. Text pravidla v zásadě znamená, že se odborům doporučuje požadovat při mzdovém vyjednávání kompenzaci jak za inflaci, tak za růst produktivity práce. Nicméně
se v novém textu konstatuje, že oba makroekonomické ukazatele, inflace a produktivita, jsou pro východoevropské země nedostatečné. Jedním z problémů je, že produktivita v těchto zemích je často zkreslena nadnárodními podniky, které stanovují ceny na úrovni, jež pokrývá ve východních podnicích jen výrobní náklady, které jsou většinou nižší než tržní ceny. Tyto ceny nejsou spravedlivé a produktivita na Východě se pak zdá být nižší, než ve skutečnosti je.
Kromě toho mají východní země podle statistik výrazně nižší výdělky v paritě kupní síly (PPS) a mzdové podíly HDP než západní země. Je tedy zapotřebí dalších ukazatelů,
které by posunuly východní mzdy směrem nahoru a vyrovnaly úrovně mezd a mzdových podílů na Východě a na Západě. Vývoj na Východě by také přispěl ke snížení sociálního dumpingu na Západě.
Nejnovějším materiálem sloužícím ke koordinaci kolektivního vyjednávání je dokument Požadavky na moderní důchodový systém. V dokumentu jsou stanoveny požadavky,
které by měl moderní důchodový systém splňovat. Důchodový systém by tak měl poskytovat přiměřenou náhradu ve stáří a měl by zabraňovat chudobě ve stáří, dávky by měly být pravidelně valorizovány tak, aby se hodnota důchodu nesnižovala.
Pro výpočet důchodu by měla být také zohledněna období, kdy občan do systému nepřispívá, protože vykonává jiné společensky uznávané činnosti (péče o dítě, apod.). Zaměstnanci, kteří vykonávají náročná pracovní místa, musí mít možnost jít do důchodu dříve, než je oficiální důchodový věk, aniž by ztratili plné nároky na důchod.
A pokud existují důchodové fondy, měli by být sociální partneři zapojeni do jejich správy.
