Pracovněprávní vztahy

Právní osobnost a svéprávnost jsou další instituty, u kterých došlo v souvislosti s přijetím nové úpravy občanského práva ke změně, na kterou považuji za důležité i s odstupem času upozornit.

Zákoník práce v § 141 odst. 1 stanoví, že mzda je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo některou její složku. V rámci uvedeného období musí být u zaměstnavatele podle § 141 odst. 3 zákoníku práce sjednán, stanoven nebo určen pravidelný termín pro výplatu mzdy.

Povinnost mít v místě pracoviště zaměstnanců kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu zakotvuje ustanovení § 136 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“).

Správné nastavení pracovní doby zaměstnance je pro zaměstnavatele důležitým ekonomickým přínosem. Je však nutné dodržet základní principy zákona při jejím stanovení.

Pracovní právo má už z historického hlediska funkci ochrannou a funkci organizační. Především zaměstnavatelé obecně jako silnější strana pracovněprávního vztahu by měli dbát na stěžejní ochrannou funkci pracovního práva.

Pro osoby, které úrazem či nemocí nebo dokonce již od narození potřebují pomoc ostatních, jsou určeny dávky pro osoby se zdravotním postižením. Průkaz osoby se zdravotním postižením, příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku má těmto lidem pomoci se snáze začlenit do společnosti. Pro ty, kteří ještě navíc potřebují pomoc jiné osoby, je určen příspěvek na péči.