Diskuse Evropského hospodářského a sociálního výboru k problematice energetické unie je nesporně velmi potřebná. EU už nemá příliš tradičních zdrojů energie jako je uhlí či ropa. Uhlí už dávno na svém území vytěžila a ropu jakbysmet, také zásoby zemního plynu nejsou neomezené a tenčí se.
Celkem logicky se proto klade důraz na jiné zdroje energie, především obnovitelné. Ale největší důraz je kladen na zvyšování energetické účinnosti.
Proto zaujme např. toto tvrzení – Nejlevnější, nejčistější a nejbezpečnější je energie, která vůbec není používána.
To je chápáno jako jeden z klíčových argumentů, jako východisko pro další práce.
Co vlastně tato věta říká? Že nejlepší je taková energie, která není vůbec používána a tedy i vyrobena, že nejlepší je ji vůbec nevyrábět a tudíž i nepotřebovat?
Není takové tvrzení absurdní? Jak by si asi tvůrce této svěží myšlenky představoval svůj život? Bude chodit pěšky a asi i bos, protože na jeho boty, pokud si je neušije sám, je potřeba také energie, bude vařit na ohništi, vzdá se elektřiny, klimatizace, počítače, mobilu atd. atd? To vše přece spotřebovává energii, která by k tomu vůbec neměla být používána, resp. neměla by být vůbec vyrobena.
Pokud jsou takto definovaná východiska našich úvah, pak se samozřejmě velmi brzy dočkáme úvah o tom, kolik energie smí každý občan Unie spotřebovat.
K tomu trochu již směřovalo i následné vystoupení komisaře pro energetiku. Už sama jeho nominace je typickým produktem bruselského úřednického systému. Původem diplomat, nejprve se jako eurokomisař zabýval kulturou a mládeží, pak byl eurokomisařem pro institucionální vztahy a administrativu a nyní je eurokomisařem pro energetickou unii. Bezesporu úctyhodný životopis, jen se mi v něm nějak vytrácí skutečná odbornost, není-li jí to, že může dělat cokoli. Možná se ještě dočkáme toho, že se bude zabývat zemědělstvím či kdoví čím.
Snad právě proto jsme se dozvěděli, že se musíme zabývat tím, co bude v energetice nejen v roce 2030, ale i v roce 2050. Také je prý nutno naučit ministerstva v jednotlivých unijních státech, aby spolupracovala při řešení takových úkolů. A samozřejmě musíme vést veřejnou diskusi. Proč prý se zabývat energetikou až do roku 2050 – přece proto, že v energetice je dlouhá doba realizace strukturálních změn atd.
Jsou to docela triviality, která z takových vystoupení zaznívají. Všechno toto je učivo prvního či druhého ročníku snad na každé vysoké škole, asi krom uměleckých. V ekonomii a v technice se o tom studenti učí na mnoha místech. Ale zde se to dozvídáme jako poměrně velkou novinku, ne-li zásadní kroky k tomu, jak zlepšit činnost Unie jako celku .
Unie se zabývá tím, jak třeba řešit energetickou chudobu, která se podle jednotlivých zemí liší. Pravděpodobně proto, že je poměrně velký rozdíl mezi severem a jihem Unie, kde se možná v zimě ani moc topit nemusí. Navíc v každé zemi jsou rozdílně vysoké mzdy či důchody a to nesporně také hraje svoji roli, v tom, kolik kdo zaplatí za spotřebu energie a zda si může dovolit vytápět svůj byt.
Z jiných vyjádření vyplývalo, že se Unie bude orientovat na elektřinu, protože je nejčistší. To je jistě správné – jen si nějak ještě musíme poradit s tím, že její výroba není vždy tak snadná – protože každá přeměna (např. uhlí či plynu na elektřinu) a také doprava znamená její ztráty apod.
Ve vyšším využití elektřiny se spatřuje zásadní příspěvek k přechodu na nízkouhlíkovou mobilitu. Vyšší využití elektromobilů povede ke zlepšení ovzduší ve městech, budeme-li mít lépe propojeny jednotlivé druhy dopravy a jejich jízdní řády, budeme potřebovat méně dopravních prostředků apod. Také chceme vyrábět nejlepší auta na světě, která opět budou znamenat úspory energie. Také do lodní dopravy nasadíme elektřinu. Dokonce tam zazněla úvaha, že potřebujeme zavést globální cenu za ropu, což bohužel nebylo dále konkretizováno. Možná šlo o úvahu, že by EU jako celek kupovala na trhu ropu za svoji dohodnutou cenu, možná se slevou, podobně jako, když někdo nakupuje ve velkém…
Bylo také vzpomenuto Švédsko, které hodně využívá obnovitelné zdroje energie a je proto důkazem, že využití obnovitelné energie v daleko větším stupni než dosud je možné.
Právě příklad Švédska by asi zasluhoval daleko větší diskusi než jen připomenout, že by ho měli všichni následovat. Je pravdou, že Švédsko si klade za cíl do roku 2040 vyrábět veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů. V současnosti ovšem vyrábí více než 40 % své spotřeby elektřiny na jaderných elektrárnách – a někde se píše, že chtějí stavět ještě další. Lze odhadnout, že je postaví nejdříve v roce 2030.
Takže jaderná energetika se počítá obnovitelné zdroje, nebo tady někdo hovoří jen o snech, a nikoli o realitě?
O využití jaderné energetiky v EU a jejím další – zda rozvoji či naopak ukončení - nepadlo nic. Důvod? Je to citlivé téma, kterého se lépe nedotýkat. Taková Francie přece vyrábí kolem tří čtvrtin své elektřiny na jádře, Slovensko kolem 55 %. My, ČR, jsme proti nim se zhruba třetinou výroby na jádře jako chudí příbuzní. Anebo naopak, už jsme je předběhli a směřujeme rychleji k obnovitelným zdrojům (i když chceme postavit další dva jaderné bloky).
I tato diskuse resp. spíše řízený monolog v podstatě ukazuje stále jednu a tutéž věc – jak složité a neobyčejně obtížné je najít společný průsečík. Jako bychom zapomínali, že natolik rozdílné území, jakým je EU nemůže mít a ani v budoucnu nebude moci mít nějaké společné parametry v takových detailech resp. zásadních oblastech jako je výroba energie atd.
Pokud by skutečně státy Unie měly mít v podstatě shodné parametry tohoto typu např. spotřebu energie na obyvatele a dokonce v podobném podílu např. z rodinných výdajů, pak by to vyžadovalo takovou propojenost ekonomik a především řádově větší prostor pro přerozdělování zdrojů, že ho nelze dosáhnout.
Abychom si úplně rozuměli – jen jednouchý příklad – litr benzínu v ČR i sousedním Německu stojí přibližně stejně, ale česká mzda je třetinou německé atd. atd.
Jestli dnes Unie přerozděluje, resp. země přispívají do společného rozpočtu zhruba 1 % svého HDP, pak by taková míra přerozdělení musela být zhruba kolem 10 % HDP. Kdo to připustí?
