Společná zemědělská politika po roce 2020 a české zemědělství – to přirozeně zajímalo odbornou zemědělskou veřejnost!

  • Zveřejněno: 26.08.2019
  • Autor: Miroslav Svoboda

Ministerstvo zemědělství ČR a Agrární komora ČR, v rámci odborného doprovodného programu agrosalonu Země živitelka, uspořádaly v pátek 23. srpna konferenci pod názvem „České zemědělství a Společná zemědělská politika 2020+“. Odborná zemědělská veřejnost tak měla možnost seznámit se s myšlenkami, které v těchto dnech a týdnech zaznívají na jednáních vrcholných orgánů EU o nové koncepci Společné zemědělské politiky EU na příštích sedm let.

Prezident Agrární komory (AK) ČR Zdeněk Jandejsek ve svém téměř půlhodinovém vystoupení v kostce nastínil hlubokou analýzu postavení českého zemědělství vůči Evropské unii, tedy v rámci fungování jednotného evropského trhu. Ten ovšem, jak říkají odborníci, ve skutečnosti je spíše prostorem, kde spolu soupeří jednotlivé členské země Evropské unie, a to ve snaze prodat své zemědělské a potravinářské výrobky, ačkoliv by spíše měly vystupovat společně na světovém zemědělském a potravinářském trhu.

Vrcholné orgány EU prosazují „ozelenění“ zemědělské politiky

Zdeněk Jandejsek v úvodu svého vystoupení v podstatě poukázal na skutečnost, že v současné době, zejména po volbách do Evropského parlamentu, kdy převládly „zelené tendence“, jsou v Bruselu slyšet názory na to, jak dosáhnout nulové uhlíkové stopy v roce 2050. K tomu ovšem poznamenal, že „Evropa není pupkem světa“ a jak říkají mnozí ekonomičtí odborníci, zastánci těchto teorií si neuvědomují, že náhlé utlumení těžby uhlí a zrušení uhelných elektráren, bez odpovídající náhrady, by nakonec vedlo k razantnímu omezení průmyslové výroby v Evropě. Tím by se ztratila konkurenceschopnost evropského průmyslu. Ovšem, takové státy, jako je Čína, Indie a USA, by se tím neřídily a ke znečišťování ve světě by stejně docházelo.

S tím také, podle Zdeňka Jandejska, souvisejí myšlenky, které v poslední době ve světě, ale i u nás, zaznívají o tom, že za produkci skleníkových plynů může chov hospodářských zvířat a proto vznikají doporučení zrušit či alespoň omezit chov prasat a krav. Mimochodem, k tomu můžeme dodat, že řada zemědělských odborníků tyto názory odmítá s tím, že člověk je všežravec a nikoliv býložravec, jak v podstatě někteří zastánci těchto teorií o zrušení či omezení masa v jídelníčku lidí, navrhují a prosazují.

Podpora malým farmám ano, ale zachovat existenci i velkých!

Zdeněk Jandejsek v další části svého projevu hovořil o dalších názorech, které ve vrcholných orgánech EU zaznívají v rámci diskuse nad formováním nové Společné zemědělské politiky 2020+. Z jeho vystoupení jsem pochopil, že jde v podstatě o návrhy, které svým způsobem jdou proti zájmům českých zemědělců. Konkrétně jde o to, že je nám z Bruselu doporučováno, v návrzích nové SZP 2020+, podporovat malé, rodinné farmy. Přičemž jako vzor jsou zde dávány rodinné farmy, které se nacházejí v sousedním Rakousku či Bavorsku. Přičemž sim musíme uvědomit, že v důsledku společenského a ekonomického vývoje po roce 1989 se naše bývalá JZD a státní statky transformovaly na akciové společnosti a „eseročka“, z nichž mnohé mají stovky hektarů, přičemž některé z nich i tři, čtyři až pět tisíc hektarů. Takže, tyto návrhy, které mnohdy z EU zaznívají, lze chápat, což si myslí mnozí naši zemědělci, jako snahu o rozparcelování našich velkých farem. Což by je v ekonomickém boji o trh v EU i ve světě oslabilo. Přitom ale dodávají, že některé západoevropské vlády již finančně podporují slučování těchto rodinných farem v zájmu zvýšení jejich konkurenceschopnosti.

Vrátit se k zajištění potravinové soběstačnosti u nás!

Právě otázka zajištění konkurenceschopnosti českých zemědělců a potravinářů na evropském, potažmo i světovém trhu, asi vedla Zdeňka Jandejska k tomu, že se zastavil u problému postupného návratu k soběstačnosti v produkci hovězího, vepřového a drůbežího masa u nás. To by, podle něho, mělo být prvořadým úkolem českých zemědělců.

V této souvislosti Zdeněk Jandejsek také prohlásil, že potraviny by se měly vyrábět a prodávat v dané zemi výroby a nikoliv vozit, prostřednictvím kamionů, napříč celou Evropou, to je z Turecka či ze Španělska, jak se běžně děje. Vždyť, právě to, jak konstatují naši zemědělští odborníci, vede k intenzivnímu znečišťování ovzduší, a to v mnohem větší míře, než je vypouštění metanu z pasoucích se krav.

Farmáři v západoevropských zemích mají vyšší podporu od státu

Prezident AK ČR Zdeněk Jandejsek poté přešel k otázce financování v prvním pilíři, to je k přímým platbám na farmu. Poukázal na značné rozdíly, které v rámci Evropské unie panují mezi jednotlivými státy. Příkladem je, podle něho, skutečnost, že v České republice je tato dotace ve výši 95 euro na farmu, zatímco v některých vyspělých západoevropských zemích jde o částky na úrovni 400 či až téměř 500 euro, což je skutečně velký rozdíl. V této návaznosti poznamenal, že se nelze divit tomu, že představitelé původní EU15 mají odlišné názory, pokud jde o dotace, než je má Česká republika, případně jiné státy, ať již ze střední Evropy nebo z Pobaltí.

Rozdíly v názorech na podporu citlivých komodit

Příkladem dalšího rozdílného přístupu mezi státy původní EU15 a požadavkem českých zemědělců je, podle Zdeňka Jandejska, otázka podpory citlivých komodity, jako jsou brambory, chmel, ovoce, zelenina, cukrová řepa, bílkovinné plodiny, masná telata, dojnice a pasené ovce a kozy. Zatímco Česká republika požaduje, aby citlivé komodity byly i nadále podporovány, tak v rámci přípravy nové SZP 2020+ zaznívají v některých zemích EU opačné názory, tedy podporu citlivých komodit omezit.

Zastropování přímých plateb je pro nás velmi citlivá otázka

Prezident AK ČR Zdeněk Jandejsek nemohl nevynechat zásadní problém, který od loňského roku, tedy po dobu vyjednávání o nové Společné zemědělské politice 2020+, trápil české zemědělce, to je otázku zastropování přímých plateb na farmu. Původní návrhy, které v loňském roce, a ještě i na jaře roku letošního, zaznívaly v orgánech EU, byly pro české zemědělce nevýhodné, a to kvůli velikosti našich farem, které vznikly ekonomickou transformací původních JZD či státních statků. Proto Česká republika vyvinula obrovskou iniciativu tyto tendence změnit. Výsledkem je, že jsou „na stole“ dvě verze toho, jak bude nakonec otázka zastropování vyřešena.

V první verzi platí názor, který během jednání prosazoval Výbor Evropského parlamentu pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI), že zastropování přímých plateb nad 100.000 eur by bylo povinné. Na základě diskuse nad stanovisky nevládních agrárních organizací vznikla i druhá verze, kterou je, že zastropování by nebylo uplatňováno s tím, že podmínkou by však bylo, že se provede desetiprocentní redistribuční platba pro malé firmy. Takže, po ustavení nové Evropské komise a jmenování nového komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova, uvidíme, co Evropská komise a Evropský parlament nakonec schválí.

SZP se také dotýká druhého pilíře, to je rozvoje venkova

Prezident AK ČR Zdeněk Jandejsek v další části svého projevu se přirozeně věnoval i druhému pilíři Společné zemědělské politiky, to je otázce podpory rozvoje venkova. Do této kategorie patří zajištění udržitelnosti přírodních zdrojů a posílení zaměstnanosti venkova a dosažení vyváženého rozmachu venkovských oblastí. Zdeněk Jandejsek v této návaznosti použil termín precizní zemědělství, které svým způsobem by mělo pomoci zajistit pomoc životnímu prostředí, například tím, že je nutné podporovat ty hospodáře, kteří vracejí do půdy organickou hmotu. V této souvislosti musíme podotknout, že Zdeněk Jandejsek rovněž zastává názor, že je rovněž potřebné proti názorům tzv. ochránců životního prostředí, kteří nemají elementární znalosti ze zemědělství, a ani z biologie, znalosti a zkušenosti našich zemědělců, které mají na základě své životní praxe.

Když Zdeněk Jandejsek hovořil o názorech, které zaznívají při formování nové Společné zemědělské politiky, dostal se i k termínu „skutečný zemědělec“, což by, podle vrcholných orgánů EU, měl být člověk, který na zemědělské půdě pracuje. V této souvislosti Zdeněk Jandejsek poznamenal, že v předchozích letech EU v podstatě podpořila ty zemědělské podniky, které diverzifikovaly svoji činnost, a kromě zemědělských prací v rostlinné a živočišné výrobě, se věnovali i jiné hospodářské činnosti, neboť tak přispívali například k zajištění potřebných služeb, které v daném místě, to je na vesnici, v důsledku ekonomické transformace, postupně zmizely. Nyní, v návrhu nové SZP 2020+ by tato podpora již být neměla.

Mimochodem, právě kolem otázky definice „skutečného zemědělce“ se poté v projevech dalších účastníků konference i následné diskusi rozhořela debata, jak by měla tato definice znít. Přičemž se její účastníci v podstatě shodli na tom, že takto pojatá definice, jak ji nastiňuje EU, není tím nejlepším řešením.

Zaujal rovněž pohled ministerstva zemědělství na SZP 2020+

Poté vystoupil ministr zemědělství Miroslav Toman, který konstatoval, že je nepochybné, že zemědělství v současné době prochází velkými změnami, na které budou muset čeští zemědělci umět reagovat. Dále se zmínil o vyjednávací pozici v Bruselu v souvislosti s formování nové Společné zemědělské politiky po roce 2020, kdy uvedl, že nemáme takovou vyjednávací pozici, jako velké státy, to je především Francie a Německo. K tomu lze jen dodat, že podle zásad EU jsme si všichni rovni.

Miroslav Toman dále uvedl, že Česká republika bude i nadále hájit zájmy českých zemědělců, ať již na společných jednáních ministrů zemědělství členských států EU nebo při různých bilaterálních jednáních. V této návaznosti připomněl své nedávné setkání s francouzským ministrem zemědělství Didierem Guillaumem, kdy se oba shodli na tom, že prioritou je dokončit rozpočet Společné zemědělské politiky, stejně jako je nutné ustanovit přechodné období, to je do doby než začne v plné míře platit nová SZP 2020+.

V další části svého vystoupení Miroslav Toman konstatoval, že návrh SZP 2020 je daleko mnohem ambicióznější ve vztahu k životnímu prostředí, a to formou prosazovaní „ozeleněné“ Společné zemědělské politiky. Což se u nás mimo jiné odráží i v postojích ke zvýšení ochrany půdy. K čemuž můžeme podotknout, že je to v takové míře, že jsou zde již „na stole“ různé poslanecké návrhy a inciativy.

Poté se ministr Miroslav Toman věnoval otázce přechodného období, které bude pravděpodobně platit po příští dva roky, než bude uvedena v život schválená verze nové Společné zemědělské politiky po roce 2020. V této návaznosti připomněl diskusi nad formulací „skutečný zemědělec“. To, podle názoru řady zemědělských odborníků, mimo jiné pro naše zemědělce přinese značné zvýšení administrativy. Protože každoročně budou vyplňovat na toto téma formuláře, kde budou vykazovat, co udělali pro zemědělství a zda splňují definici „skutečného zemědělce“.

V průběhu svého vystoupení ministr Miroslav Toman také hovořil o podpoře malých podniků, a to i v souvislosti se prosazovaným zastropováním přímých plateb na farmu, jak se z vrcholných orgánů EU navrhuje. Zdůraznil, že Česká republika odmítá zastropování s tím, že ministerstvo zemědělství poskytne podporu malým podniků, ale kromě nich i nadále u nás budou existovat i velké zemědělské podniky.

Poté přešel ke změnám klimatu, kdy upozornil, že Česká republika bude muset reagovat na problémy se suchem, jak nyní pociťují naši zemědělci. Hovořil i udržení zaměstnanosti na českém venkově a dále i o zrušení častých kontrol našich zemědělců, které se ze strany dozorových orgánů dublují. Tato otázka by měla zůstat v kompetenci národních států, dodal.

V závěru svého vystoupení ministr Miroslav Toman zdůraznil, že jednání o Společné zemědělské politice bude ministerstvo zemědělství vést v zájmu všech našich zemědělců.

Se svými názory a zkušenostmi vystoupili i přizvaní hosté

Předseda Slovenské polnohospodářské a potravinářské komory Emil Macho se věnoval otázce, jak se Společná zemědělská politika dotýká i slovenských zemědělců a potravinářů. Konstatoval, že v řadě oblastí mají čeští a slovenští zemědělci společný zájem korigovat některé zámysly těch, kteří návrhy na formování SZP 2020+ připravují ve vrcholných orgánech EU.

Ředitel Ústavu zemědělské ekonomiky a informací Štěpán Kala se zaměřil na ekonomické aspekty hospodaření našich zemědělských podniků. Mimo jiné uvedl, že se ústav analyzuje činnost zemědělských podniků podle několika kritérií, ať již podle počtu zaměstnanců či i jiných hledisek.

V následující diskusi vystoupili Josef Kubiš, předseda a.s. AGRO Jesenice (Jesenice u Prahy), a Tomáš Jungwirth ze Zemědělského družstva Brloh (nedaleko vrcholu Kleť), kteří reprezentují zemědělské podniky, které se intenzivně zabývají živočišnou výrobou a vykazují výborné výsledky v této oblasti činnosti. Mimochodem, v akciové společnosti AGRO Jesenice chovají 1150 krav a pan Tomáš Jungwirth je předsedou Českého svazu chovatelů masného skotu. Takže jde o odborníky, kteří živočišné výrobě opravdu rozumějí. Proto také v diskusi na konferenci dostali slovo, aby se s přítomnými účastníky podělili o své zkušenosti a poznatky. Na otázku, k čemu by vedlo přijetí některých opatření, která jsou v rámci formování Společné zemědělské politiky navrhována, oba představitelé agrárního sektoru uvedli, že by to nakonec znamenalo postupné utlumení živočišné výroby v jejich společnostech a také i následné propouštění některých zaměstnanců. Proto také oba vyjádřili názor, že je nutné o konečné podobě SZP 2020+ i nadále jednat.

Mezi účastníky konference také zavítali europoslanci Michaela Šojdrová a Ivan David, kteří jako členové zemědělského výboru Evropského parlamentu na závět konference promluvili. Přítomni byli i někteří členové Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny.

Jejich přítomnost dosvědčuje, že formování nové Společné zemědělské politiky po roce 2020 přirozeně zajímá odbornou zemědělskou veřejnost. Vždyť jde o to, jakým směrem se bude v budoucnu ubírat náš venkov.