NÁVRH SPOLEČNÉ ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY PO ROCE 2020 JE I NADÁLE V CENTRU POZORNOSTI STÁTNÍCH ORGÁNŮ I ZEMĚDĚLSKÉ VEŘEJNOSTI!

  • Zveřejněno: 13.11.2018
  • Autor: Miroslav Svoboda

V listopadu loňského roku předala Evropská komise Evropskému parlamentu, Radě Evropy, Evropskému hospodářskému výboru a Výboru regionů k diskusi návrh Společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2020. Od té doby probíhá ˇve všech členských zemích EU debata, a to na různých úrovních státní správy i zemědělské veřejnosti těchto zemí s cílem zaujmout určitý postoj k tomuto návrhu Evropské komise.

Tato diskuse k předloženému návrhu Společné zemědělské politiky po roce 2020 probíhá od loňského listopadu přirozeně i u nás. Angažují se v ní orgány státní správy, zejména ministerstvo zemědělství, ale i nevládní zemědělská organizace, to je Agrární komora ČR včetně jejího člena -  Zemědělského svazu ČR. Během uplynulých měsíců jsme vás informovali o různých akcích, zejména odborných konferencích, které se v rámci této diskuse uskutečnily. Seznámili jsme vás s řadou odmítavých stanovisek ministerstva zemědělství a Agrární komory k řadě bodů tohoto návrhu Evropské komise, které by, v případě jejich zavedení, ve svých důsledcích poškodily české zemědělce a potravináře.

Poslední akcí tohoto druhu byl Národní konvent o EU, který se uskutečnil 9. listopadu v Lichtenštejnském paláci v Praze, a jehož organizátorem byl Úřad vlády ČR. Přítomným účastníkům bylo předloženo několik podkladových materiálů k diskusi o Společné zemědělské politice po roce 2020, v nichž se promítlo stanovisko jejich zpracovatelů, ať již šlo o ministerstvo zemědělství nebo ministerstvo pro místní rozvoj či odborný příspěvek z Vysoké školy ekonomické v Praze. Jako zemědělský redaktor jsem měl možnost se k těmto podkladovým materiálů dostat a seznámit se s nimi. Proč o tom píši? Protože v některých z nich, tedy u materiálů ministerstva pro místní rozvoj a z Vysoké školy ekonomické, jsem našel i několik málo formulací, které mne zaujaly, neboť nebyly v úplném souladu s tím, co jsem již dříve slyšel na odborných konferencích, které pořádaly Agrární komora ČR či Zemědělský svaz ČR.

Následně jsem v pondělí oslovil prezidenta Agrární komory ČR Zdeňka Jandejska a Jarmilu Dubravskou, která je za Slovenskou polnohospodářskou a potravinářskou komoru členkou Evropského hospodářského a sociálního výboru, což je poradní orgán Evropské komise.

Moje první otázka, která pramenila z neznalosti konkrétní situace při pátečním jednání Národního konventu, směřovala na prezidenta AK ČR Zdeňka Jandejska, aby mne zhodnotil průběh a výsledky tohoto jednání. Dozvěděl jsem se od něho, že se Národního konventu o EU nezúčastnil, protože nebyl pozván, což považuje, ze strany organizátora konventu, za nepochopení významu Agrární komory ČR, která zastupuje zájmy 75 % výkonných zemědělců.

Změnit systém přímých plateb!

Vzhledem k této okolnosti jsem raději ihned přešel k přímým otázkám na osvětlení postojů Agrární komory ČR vůči předloženému materiálu Evropské komise. Zeptal jsem se Zdeňka Jandejska, co říká návrhu EK, aby přímé platby na plochu, které jsou součástí prvního pilíře SZP, byly zastropovány podle velikosti farmy. To by se dotklo zejména českých zemědělců, jelikož, díky historickému vývoji, jsou u nás většinou velké zemědělské podniky, které obhospodařují pole o stovkách, a v některých případech i tisících, hektarů. Dostal jsem odpověď v tom smyslu, že by se dosavadní systém přímých plateb měl změnit. „Jde o to, že by vyšší přímou platbu na plochu měli dostat zejména ti, kteří mají nejhorší výrobní podmínky pro svoji zemědělskou produkci a naopak méně peněz by měli dostat ti, kteří produkují v lepších podmínkách,“ prohlásil Zdeněk Jandejsek. Podle něho, jde totiž o to, že existuje různá bonita půdy, a to by se mělo do tohoto výpočtu promítnout.

Zároveň prezident Agrární komory ČR uvedl, že systém přímých plateb by se měl vyřešit tímto způsobem a nikoliv pokračovat v dosavadním systému, kdy například v Nizozemí dostávají farmáři kolem 400 eur na hektar, zatímco zemědělci v Chorvatsku nebo Lotyšsku, mají mnohem horší podmínky pro zemědělskou výrobu a dostávají dotace jen ve výši 55 eur na hektar. „To nemá nic společného s tím, že bychom všichni chtěli budovat rovnocennou a vyváženou společnost,“ dodal s tím, že by právě v tomto případě měl být učiněn krok k vytvoření rovnovážného stavu v Evropě. Systém přímých plateb by se měl, jak dále Zdeněk Jandejsek zdůraznil, posunout do spravedlivějších podmínek pro všechny.

Rodinné farmy nejsou pilířem Programu rozvoje venkova!

V našem rozhovoru jsem logicky zeptal i na druhý pilíř SZP, to je na Program rozvoje venkova, kdy například někteří politici celostátní i regionální úrovně prosazují podporu rodinným farmám, které by přispěly k oživení venkova. Chtěl jsem znát názor Agrární komory ČR, neboť v jejích písemných materiálech se běžně uvádí, že základem zemědělství jsou velké zemědělské podniky, které vyrábějí podstatnou část zemědělské produkce u nás s tím, že obdobný trend nyní pozorujeme i v řadě západoevropských zemí.

„Jestli si někdo myslí, že prostřednictvím rodinných farem zajistí práci pro lidi na venkově, a že to povede k lepšímu životu na vesnicích, tak se hluboce mýlí,“ reagoval na tuto myšlenku Zdeněk Jandejsek. Podle něho je již dávno za námi doba, kdy například za první republiky pracovali zemědělci na svých polích po 365 dní v roce a v 50 či 60 letech byli již tak sedření, že byli rádi, když je nahradili mladší. Zároveň konstatoval, že pokud tyto farmy, které mnozí zemědělci dostali zpět v rámci restitucí, budou i nadále fungovat, tak se v současné době začnou setkávat s problémy, jak nahradit ty pracovníky, kteří odcházejí do důchodu. Vždyť nedostatek mladých lidí, kteří by šli, po absolvování zemědělských středních škol a učilišť, pracovat do zemědělství se již u nás projevuje. Výsledkem bude, že tyto rodinné farmy nakonec nebudou mít dědice, nebude nikdo, kdo by je převzal. Ostatně, není to jen problém České republiky, ale například si takto stěžují i francouzští farmáři. Proto se nyní na Západě hledají cesty, jak farmy slučovat.

Zdeněk Jandejsek k tomu dále dodal, že nyní v západoevropských zemích se klade důraz na zvýšení produktivity práce a na koncentraci výroby. Tedy obdobně, jako je tomu v Austrálii či na Novém Zélandě, případně i v Nizozemí, kde se to již prakticky projevuje. Zemědělství tam zajišťují především ti, kteří mají dobré a moderní technické vybavení. Právě tyto velké podniky, které kromě rostlinné výroby mají i konkrétní živočišnou výrobu, kdy na trh dodávají hovězí či vepřové maso, mléko a mléčné výrobky, ty zaměstnávají lidi na venkově. Mimochodem, v posledních letech se řada velkých zemědělských podniků snaží i o tzv. přidruženou výrobu, kterou pamětníci znají z minulých dob.

*V současné době se také hodně hovoří o potřebě zavádět automatizaci výroby prostřednictví její digitalizace. To přece vyžaduje velké finanční prostředky….

Máte pravdu. Současný trendem je postupný přechod k chytrému a preciznímu zemědělství, což znamená, že zemědělské podniky musí nakupovat drahé a náročné stroje. To nemůže zvládnout malý hospodář, typu rodinné farmy, aby si nakoupil takové množství techniky, jako si je může koupit velký zemědělský podnik. Vždyť jde také o využité těchto strojů. Jde o to, aby na poli či ve stáji neustále pracovaly, aby nezahálely. Každý hospodář dne intenzivně sleduje ekonomiku.

*Návrh Společné zemědělské politiky po roce 2020 zahrnu i pojem podpora aktivnímu zemědělci. Co je tím míněno?

Jde o to, že zemědělec by měl především vyrábět, produkovat jak v oblasti rostlinné, tak i pokud možné i v živočišné výrobě. V minulosti, jsme zaznamenali i takovou politiku EU, že byli finančně podporování ti majitelé farem, kteří nesklízeli obilí či jiné plodiny, ale měli trvalé travní porosty, na nichž se pásly krávy či spíše koně, protože ti nevyžadují tolik práce a náklady na jejich chov jsou minimální v porovnání s chovem krav. Proto také u nás existuje značné množství menších farem, které se chovem koní zabývají. Ale tyto koně v podstatě žádný velký užitek nepřinášejí. Za zmínku stojí akorát chov plnokrevníky pro práci v lesích či šlechtění koní pro dostihové závody. Zároveň bych chtěl k tomu poznamenat, že podle nás, aktivních zemědělců, krajina má sloužit pro nějakou, konkrétní zemědělskou produkci. Členové Agrární komory ČR jsou proto extenzivnímu zemědělskému hospodaření. Jsme pro intenzivní zemědělskou činnost. Konec konců, je to i o pracovních silách v zemědělství. Rostlinná výroba potřebuje pár zaměstnanců, ale živočišná výroby již lidi potřebuje!, uvedl Zdeněk Jandejsek.

Členka Evropského hospodářského a sociálního výboru Jarmila Dubravska se také vyjádřila v tom smyslu, že i slovenští polnohopodáři mají obdobná stanoviska, jako členové Agrární komory ČR, k návrhu Společné zemědělské politiky po roce 2020. V této souvislosti ocenila snahu nevládních agrárních organizací v zemích střední a východní Evropy o zformulování podobných názorů vůči některým ustanovením SZP po roce 2020, které by ve svých důsledcích poškodily zemědělce této části Evropy. Zároveň uvedla obdobné argumenty na moje otázky, jako prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek, s tím, že i na Západě, například v Německu, se hledá cesta ke slučování farem, protože velké farmy vytvářejí další budoucnost evropského zemědělství, aby bylo na světovém trhu konkurenceschopné.