Pro ty, kteří se zajímají o BOZP, je jistě známý § 274 odst. 1 zákoníku práce, kde jsou uvedeny úkoly, které jsou v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Jedná se o úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.
Z uvedeného vyplývá, že samotné stravování je vyloučeno z přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů a úraz při něm vzniklý tedy nebude úrazem pracovním.
Ve firmě, kde se výše uvedený úraz stal, se odborně způsobilá osoba v prevenci rizik vyjádřila právě s poukazem na zmíněný § 274 zákoníku práce, že to pracovní úraz není. Stejný názor měla i pracovnice oblastního inspektorátu práce, se kterou se radila. Ve firmě však přesto nechtěli zaměstnance poškodit, tak si vyžádali stanovisko pojišťovny Kooperativa. Z jejího překvapivě příznivého stanoviska vyplynulo, že se o pracovní úraz jedná, protože obvyklým úkonem o přestávce na jídlo v objektu zaměstnavatele je i ohřívání jídla v mikrovlnné troubě, kterou tam za tím účelem zaměstnavatel pořídil. Pokud to zaměstnavatel uzná, pak pojišťovna odškodní.
V minulosti jsme na BOZPinfo řešili podobný případ. Zaměstnankyně zalévala kávu vodou z konvice a opatřila se. Zde se autorka odpovědi přikláněla k názoru, že vlastní stravování, stejně jako vše, co s tím souvisí (v tomto případě zalévání kávy horkou vodou z rychlovarné konvice), je však z přímé souvislosti vyloučeno. A mezi odbornou veřejností přetrvával názor, že úraz utrpěný při zalévání kávy by byl úrazem pracovním pouze tehdy, utrpěla-li by ho například sekretářka, která by vařila kávu v rámci svých pracovních povinností.
Jak má tedy zaměstnavatel v těchto případech postupovat? Je vyloučeno z přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů pouhé stravování nebo i příprava jídla apod.?
Nedávno nás také jeden z čtenářů informoval o případu, kdy někdo dal dezinfekci do krabice s mlékem, která byla v lednici na pracovišti. A zaměstnanec se toho mléka napil a přivodil si zdravotní problémy. Pojišťovna prý zatím nerozhodla, ale vyjádřila se ve smyslu, že pokud by došlo tímto úkonem k poleptání trávicího ústrojí, byla by ochotna se touto událostí zabývat jako pracovním úrazem. Zde již, dalo by se říci, nad rámec zákona, protože pracovník přímo konzumoval.
Dříve se tyto úrazy za pracovní nepovažovaly. Nyní, jak se zdá, pokud se tedy na nějakém pracovišti stane podobný úraz, pojišťovna ho nebude mít problém odškodnit. A to je zřejmě rozhodující. Protože, jak známo pracovní úraz uznává zaměstnavatel, ale je pro tyto účely pojištěn, takže náhrady mu proplatí pojišťovna. Zeptali jsme se Milana Káni, mluvčího pojišťovny Kooperativa, jak je to nyní s odškodňováním pracovních úrazů souvisejících se stravováním. Poskytl nám následující vyjádření:
„Na uvedený dotaz nelze dát jasnou odpověď bez dalšího upřesnění, resp. bez jednoznačně popsaného úrazového děje nelze zaujmout jednoznačné stanovisko.
Úraz způsobený pitím kávy na pracovišti, kde je toto kvůli podmínkám dané práce vyloučeno, by nemohl být považován za pracovní. Naopak v mnoha dalších situacích by takto být posouzeno mohlo a pojišťovna by zde příčinnou souvislost mezi pitím kávy a výkonem práce nezpochybňovala. Příkladem může být opaření kávou servírovanou na zaměstnavatelem organizované poradě nebo při ochutnávce kávy na zaměstnavatelem organizované „týmové akci“.
Pokud si však zaměstnanec během práce zajde na „kávičku“ do vedlejší kanceláře, tak to nemůžeme posoudit jako úkon související s pracovní činností. Dalšími faktory, jež mohou posouzení ovlivnit, jsou místo a čas incidentu. Pokud dojde k námi posuzovaným úrazovým dějům v prostorách vyhrazených zaměstnavatelem na jídlo a oddech a v době přestávky na jídlo a oddech, kdy se například zaměstnanec opaří horkou polévkou podávanou k obědu (nebo si v mikrovlnce ohřívá jídlo), tak to může být posouzeno jako pracovní úraz. Dle našeho výkladu se jedná o úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele. Jiná situace by vznikla, pokud by během stravování došlo k udušení soustem jídla. Na takto vzniklý případ by se podle nás vztahovala výluka uvedená v § 274 odst. 1 poslední věta zákoníku práce.
Obecně lze tedy shrnout, že existuje řada proměnných, jež vstupují do posouzení každého jednotlivého úrazového děje, a nelze vykládat ustanovení § 274 zákoníku práce striktně formalisticky bez posouzení dalších okolností případu. Závěrem však můžeme říci, že hlášených případů úrazů, které vzniknou v souvislosti s přípravou nebo konzumací jídla na pracovišti, je minimum.“
