Hlášení pracovních úrazů - zkušenosti a problematické otázky z praxe

  • Zveřejněno: 08.10.2021
  • Autor: Švajka Štefan
Podle § 4 odst. 1 nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, v platném znění, „zaměstnavatel ohlásí pracovní úraz bez zbytečného odkladu“ dotčeným orgánům za definovaných podmínek. Není ale jednoznačně stanoveno, který zaměstnavatel. Zaměstnavatel úrazem postiženého zaměstnance, nebo zaměstnavatel, na jehož pracovišti k úrazu došlo?
 

V systému Státního úřadu inspekce práce (SÚIP) je dohodnuto a stanoveno, že hlásit pracovní úraz (PÚ) má povinnost zaměstnavatel úrazem poškozeného zaměstnance. Toto je trochu v rozporu s logikou právě uvedeného § 4 odst. 1 NV č. 201/2010 Sb., konkrétně písm. e), kde je jasně stanovena ohlašovací povinnost zaměstnavatele, který při hlášení PÚ kromě jiného „ohlásí pracovní úraz bez zbytečného odkladu zaměstnavateli, který zaměstnance k práci u něho vyslal nebo dočasně přidělil.“ Zatímco povinnost vyšetřit, tj. objasnit příčiny a okolnosti vzniku PÚ a neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku PÚ je povinností zaměstnavatele, u něhož k PÚ došlo, tj. na jehož pracovišti k úrazu došlo, a je dána § 105 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, je povinnost hlásit závažné PÚ bez zbytečného odkladu nejednoznačná

Problémy s hlášením závažných a inspektory vesměs šetřených PÚ, zejména některými zahraničními pracovními agenturami, se začaly množit. Při dalších postoupených PÚ, které na oblastní inspektorát (OIP) oznámila Policie ČR (PČR), jsme neustále zjišťovali, že se OIP o většině těchto závažných PÚ dozvídá s velkým časovým odstupem a pouze díky postoupení PÚ k dalšímu projednání PČR. Často se potom stává, že při zahájení šetření PÚ jsou již statutární zástupci agentur obtížně dosažitelní, agentury se k PÚ neznají, zranění zaměstnanci už v době šetření PÚ nejsou na území České republiky a dokumentace kontrolovaná při šetření PÚ inspektory OIP je cíleně upravená a doplněná. Šetření PÚ se potom stává pro inspektory OIP velice komplikované, výsledek je nejistý a podezření inspektorů se nedaří průkazně doložit.

Zřejmě by stálo za zvážení pokusit se na úrovni SÚIP změnit stanovisko dotčených orgánů a přenést povinnost hlásit závažné PÚ na zaměstnavatele, na jehož pracovišti k závažnému PÚ došlo (a který ví o PÚ většinou jako první). Zatímco zaměstnavatel, na jehož pracovišti k úrazu došlo, je většinou stabilní a dostupný (pracoviště se tak snadno a rychle nepřemístí), tak zaměstnavatel úrazem poškozeného zaměstnance (a zejména poškozený zaměstnanec) se stává nedostupným a nedosažitelným velice často. Přineslo by to nepochybně zlepšení současného stavu při šetření závažných a smrtelných PÚ agenturních zaměstnanců a přitom by nebylo v rozporu se stávajícími ustanoveními právních předpisů. Uvedená změna by potom samozřejmě vyřešila i případy hlášení, resp. nehlášení závažných a zejména smrtelných PÚ pracovníků vykonávajících práce na pracovišti dodavatelsky jako OSVČ.

 

 

 

  • Zdroj: Zpravodaj SÚIP