a) pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase,
b) pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmenu a), nebo
c) pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací.
Je vykonávána bez nároku na odměnu. Dobrovolník může dostat osvědčení o vykonané dlouhodobé dobrovolnické službě, jehož vzor je přílohou k tomuto zákonu. Na některé dobrovolnické činnosti může být poskytnuto pracovní volno u zaměstnavatele (viz § 200 a násl. zákoníku práce). V § 5 odst. 6 zákona je uvedeno, že při sjednání rozsahu pracovní doby, doby odpočinku, podmínek pro udělení dovolené, kapesného a pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se použijí přiměřeně pracovněprávní předpisy. Z uvedeného vyplývá, že dobrovolníci také musí být mimo jiné školeni v BOZP.
V ustanovení § 5 a § 8 zákona se ještě hovoří o přidělení osobních ochranných pracovních prostředků a vybavení pracovními prostředky. V případě, že dobrovolník je vysílán jednou organizací na práce u jiné organizace, součástí smlouvy mezi vysílající a přijímající organizací musí být rovněž ujednání o povinnosti přijímající organizace informovat vysílající organizaci o rizicích, která mohou ohrozit život nebo zdraví dobrovolníka, vzniklých v průběhu výkonu dobrovolnické služby, a přijmout neprodleně opatření, která tato rizika vyloučí, a v případě neodstranitelných rizik omezí.
Tyto náležitosti musí být také součástí předvstupní přípravy organizované vysílající organizací, která musí být stanovena ve smlouvě mezi dobrovolníkem a vysílající organizací o výkonu dlouhodobé (delší než 3 měsíce) nebo krátkodobé dobrovolnické služby při vyslání do zahraničí. Podle povahy dobrovolnické služby musí být součástí i potvrzení o zdravotním stavu dobrovolníka ne starší než 3 měsíce.
Dobrovolníkem na území České republiky se může stát osoba starší 15 let, pokud má vykonávat dobrovolnickou službu v zahraničí, musí být starší 18 let. Podle zákona s dobrovolníkem mladším 18 let nesmí být sjednán výkon takové dobrovolnické služby, při níž by byl vystaven zvýšenému nebezpečí úrazu nebo jinému poškození zdraví.
Někde ale můžeme v ulicích vidět i mladší žáky, jak například prodávají drobné předměty a vybírají peníze do kasiček při charitativních akcích. Ti se ale mohou akce zúčastnit pouze v doprovodu osoby starší 15 let.
Práci dobrovolníků využívá například organizace Člověk v tísni. Podobně jako zaměstnanci absolvují e-learning na BOZP, první pomoc a požární ochranu. „Lokálně je proškolíme podle daného úkolu a daných podmínek na místě. Jiné to má doučovatel do rodiny v terénu, jiné to má dobrovolník do klubu a úplně jiné online dobrovolník. Každý dobrovolník má svého koordinátora z organizace, který mu na začátku předá potřebné informace a je s ním v pravidelném kontaktu, monitoruje spolupráci a vyhodnocuje případné hrozby pro obě strany. Máme dobrovolníky humanitární sekce, kteří jsou v rámci akreditovaného programu dobrovolnické služby. Ti před vysláním na misi absolvují v zásadě totéž, co jiní pracovníci: mnoho hodin e-learningu a školení včetně těch o bezpečnosti,“ říká tiskový mluvčí Tomáš Urban.
Také dobrovolníci, jejichž práce neodpovídá shora uvedené definici (podle § 2 zákona o dobrovolnické službě), musí být o BOZP proškoleni. V tomto případě bychom mohli postupovat podle § 101 odst. 5 zákoníku práce: „Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.“ A mohli bychom tak postupovat i v případě, pokud nejde o organizace s akreditací od Ministerstva vnitra, na které se vztahuje zákon o dobrovolnické službě, to znamená i tyto dobrovolníky školit.
Mohou však také existovat čistě dobrovolnické organizace (složené pouze z dobrovolníků). Zde opět nabývá na významu slůvko přiměřeně z § 5 zákona o dobrovolnické službě. „Tam po nich nemůžeme vyžadovat například OOPP, ale i tak by organizátor prací měl dobrovolníky přiměřeně vybavit, poučit je. Nelze připustit práci, při které by byli lidé ohroženi,“ říká inspektor Milan Moravec z Oblastního inspektorátu práce pro hl. m. Prahu a dodává, že zatím v souvislosti s pomocí Ukrajině neobdrželi žádný podnět týkající se bezpečnosti práce dobrovolníků.