Zlepšení pracovních a sociálních podmínek zaměstnanců bylo opět tématem letošní mezinárodní konference ASO

  • Zveřejněno: 14.07.2022
  • Autor: Miroslav Svoboda

I letos se v Praze uskutečnila již tradiční, mezinárodní konference Asociace samostatných odborů (ASO), tentokráte pod názvem „Podpora a ochrana kolektivního vyjednávání, zaměstnanosti a práva pracovníků na spravedlivé mzdy a důstojné pracovní podmínky“.

Cílem konference, která se konala 12. července, bylo projednat a nalézt odpovědi a řešení problémů spojených s těmito tématy, jež jsou uvedeny v názvu konference. Podle něho jde o témata, kterými se odbory zabývaly z různých pohledů a aspektů i v minulých projektech, protože jde o témata, která tvoří základ odborové práce, tj. pomoci zajistit zaměstnancům důstojné a co nejlepší pracovní podmínky.

Předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek v úvodu svého vystoupení přivítal hosty konference. K těm nejvýznamnějším patřili: Dana Roučková, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí, Jan Wiesner, prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů (KZPS), Kristjan Bragason, generální tajemník EFFAT (Evropská federace odborových svazů v zemědělství a turistice) a Josef Treiber z rakouského odborového svazu GÖD. Maďarské odbory zastupovala sedmičlenná delegace, kdy jejími členy byli například Tibor Huiber, předseda maďarského odborového svazu MÉDOSZ (OS pracovníků zemědělství), Ferenc Rabi, předseda OS BDSZ (OS pracovníků hornictví, energetiky a lehkého průmyslu), Josef Szilágyi, předseda OS VDSZ (OS pracovníků energetiky). Za slovenský Odborový zväz pracovníkov poľnohospodárstva byli přítomni Dušan Urban a František Baláž.

Bohumír Dufek se ve svém úvodním projevu zaměřil především na současnou ekonomickou a sociální situaci nejen v České republice, ale i v Evropě. Konstatoval, že tato situace není u nás příznivá v žádném oboru ekonomiky, a to ani v zemědělství. Načež dodal, že to může potvrdit nejen jako předseda ASO, to je druhé největší odborové centrály u nás, ale i jako předseda Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR (OSPZV-ASO ČR). Podle něho se to ovšem netýká jen České republiky, ale i ostatních zemí EU.

Bohumír Dufek dále uvedl, že řešením této složité ekonomické, a tím i sociální situace zaměstnanců, ale i občanů, by se měly zabývat vlády všech členských zemí EU. Přičemž dodal, že tutpo složitou situaci zavinila nebývale vysoká inflaci, v níž se nyní všichni nalézáme. Zároveň poznamenal, že právě inflaci, považuje on, osobně, za nehorší problém ekonomiky. Podle něho inflace znehodnocuje nejen podnikání, jako takové, ale ve své podstatě i záměry vytvářet co nejlepší podmínky pro práci a pro život. V této souvislosti zdůraznil, že díky této vysoké inflaci klesá reálná mzda zaměstnanců. Načež vyslovil myšlenku, že doufá, že se nám tuto inflaci podaří do budoucna zvládnout.

Předseda odborů dále upozornil, že jsme se před časem vyrovnávali, a zároveň se stále ještě vyrovnáváme s problémy, které jsou spojené s dopady koronavirové pandemie. Podle něho nás ale čekají další krušné měsíce, jak naznačují statistiky o tom, že se blíží další vlna této epidemie. Načež upozornil, že problém spočívá v tom, že tato pandemie bude probíhat zároveň se současnou energetickou krizí, v níž se právě nalézáme.

Načež k tomu poznamenal, že již v dubnu loňského roku odbory, na jednání tripartity, předpověděly, že dojde ke zvyšování cen energií, protože Evropská unie v té době, kdy ještě nebyly srovnány dodavatelsko-odběratelské vztahy, které byly značně narušené díky této pandemii, zasáhla do obchodování s emisními povolenkami. To poté vedlo k onomu obrovskému růstu cen těchto emisních povolenek a následně rozpoutalo cenovou válku na burze v Lipsku. Konstatoval, že energie začaly zdražovat takovým způsobem, že jsme se s tím nedokázali vypořádat ještě do současné doby. Současně poznamenal, že se nyní v médiích tvrdí, že tuto situaci energetické krize zavinila válka na Ukrajině, ale, podle něho, bylo toto enormní zvýšení cen energií zaviněno nezodpovědnou politikou Bruselu.

Bohumír Dufek dále uvedl, že pokud jde o další energetickou krizi, která se týká hrozícího nedostatku zemního plynu, tak zdůraznil, že již před časem Asociace samostatných odborů na tuto potenciální možnost zastavení dodávek plynu potrubím z Ruska upozorňovala, a proto také navrhovala, aby se v České republice postavily dva nové jaderné bloky, nikoliv jeden. Podle něho bylo velkou chybou, že to tehdy vládní instituce nevzaly v úvahu, neboť Česká republika nemá dostatek větru a ani slunce po celý rok, takže větrníky či soláry jsou jen doplňkem stabilních zdrojů energie. Přirozeně, že k nim patří jaderná energie, která bude, po určité období, i nadále sloužit jako stabilní zdroj. Načež poznamenal, že nechce být poslem špatných zpráv, ale jestliže i nadále bude proudit potrubím do Německa z Ruska jen 40 procent dodávek plynu, tak se jeho nedostatek nakonec projeví v celé Evropě.

Bohumír Dufek poté upozornil, že se česká ekonomika potýká i s další, v pořadí již třetí krizí, a to enormním růstem cen pohonných hmot. Ta, samozřejmě, dopadá na zaměstnance, protože 60 procent z nich dojíždí do zaměstnání. Konstatoval, že toto zdražení pohonných hmot, plynu a elektřiny, se logicky v životě celé naší společnosti projeví. Načež poznamenal, že se odbory budou snažit s podnikateli rozumně dohodnout na tom, aby mzdy rostly adekvátně, to je, aby se udržela zaměstnanost. „Předesílám, že my se budeme vždy snažit vyvažovat mezi růstem mezd a udržením zaměstnanosti. Tak, aby firmy zbytečně a bezhlavě nekrachovaly,“ prohlásil předseda odborů. Zároveň v této návaznosti dodal, že je třeba si připomenout, jak tři solární firmy v České republice byly zavřeny svým tehdejším německým majitelem a jejich výroba byla, v rámci globální ekonomiky, přesunuta do Číny. „Vidíte, jak velká to byla chyba. Dnes Evropa dochází k tomu, že ne všechno se musí globalizovat,“ sdělil účastníkům konference. Přičemž dodal, že je rád, že se tímto probléme zabývá i současná česká vláda, která chce udržet výrobu elektrické energie v českých rukou.

Poté Bohumír Dufek konstatoval, že pocit nespokojenosti členů odborů, ale i ostatních občanů České republiky, umocňuje vědomí toho, že vysoké životní náklady, které nyní v současné době lidé zažívají, jsou na cenové úrovni životních nákladů takových zemí, jako je například Německo, Belgie, Dánsko, Švédsko, ale přitom za těmito vysokými životními náklady zaostávají mzdy českých zaměstnanců. Proto si, jako předseda odborů, přeje, aby se toto porovnání výše nákladů a mezd vyhodnotilo a přijaly se závěry, jak dále postupovat do budoucna, aby se tyto rozdíly postupně smazávaly. Načež dodal, že odbory nepožadují navýšení a dohnání výše mezd, jaké jsou v zemích původní EU15, protože to v současné době není, z ekonomického hlediska, možné.

Pro názornou ilustraci uvedl několik ekonomických údajů, které se týkají průměrných hodinových nákladů práce, které mají, v rámci EU, firmy s více než desítkou zaměstnanců. V celé EU tyto hodinové náklady práce činí 23,1 eura, v 17 státech eurozóny 27,6 eura, kdežto v České republice je to jen asi 10,3 eura. Načež dodal, že vychází z dat Eurostatu.

Zároveň konstatoval, že pro tato čísla má konkrétní podklady, neboť právě Asociace samostatných odborů má k dispozici jeden z nejlepších analytických týmů, který se bude na této konferenci prezentovat svými analýzami. Načež k tomu dodal, že velkou vypovídací schopnost má také porovnání minimální mzdy s některými zeměmi EU. V roce 2021 činila minimální mzda například v Lucembursku 2202 euro, v Belgii 1626 euro, v Německu 1614 euro, ale v České republice pouze 579 euro. Přitom je dokonce nižší než na Slovensku a v Polsku.

Bohumír Dufek dále poznamenal, že odbory jsou toho názoru, že minimální mzda musí stoupat i v České republice. Konstatoval, že kolem této otázky u nás probíhají velké diskuse. „Ale já musím říci, že pokud šlo zemědělství, ale i ostatní rezorty, tak jsme se dokázali s podnikateli a s vládou nakonec domluvit. Věřím, že tomu bude i v letošním roce. Oni cítí, že bez toho, aby dobře zaplatili zaměstnance, se už neobejdou,“ prohlásil. Své tvrzení podložil argumentem, že v České republice chybí cca 300.000 zaměstnanců v rámci segmentu pracovního trhu. Načež uvedl jeden konkrétní příklad, a to, že v souvislosti s pandemií koronaviru došlo v pohostinství a v potravinářském průmyslu k propouštění zaměstnanců. Ti si ale našli nová pracovní místa a do svého původního oboru se již nechtějí vracet. Takže, tyto obory mají dnes velké problémy s náborem nových pracovních sil.

Podle Bohumíra Dufka k nejdůležitějším problémům současné doby patří výše minimální mzdy a její valorizace, úroveň sociálních dávek a jejich valorizace, náklady bydlení a s tím související příplatek na bydlení, ceny energií a pohonných hmot a valorizaci důchodů. „Myslím si, že když se nám podaří posunout směrem vzhůru těchto pět problémů, tak ta spokojenost našich občanů bude vyšší,“ dodal v závěru svého vystoupení.

Poté vystoupila Dagmar Roučková, náměstkyně pro řízená sekce legislativy Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která uvedla, že téma, které se konference hodlá věnovat je vysoce aktuální, a to nejen v rámci České republiky, ale i v evropském kontextu. Přičemž poznamenala, že aktuálnost tohoto téma je také podtržena tím, že Česká republika převzala v současné době předsednictví EU s tím, že některá témata v rámci sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání v EU se budou prolínat i do naší národní úrovně. Česká republika se těmto vysoce aktuálním tématům, jako předsedající země, bude plně věnovat.

Prvním velkou výzvou je směrnice o evropské minimální mzdě v rámci EU. Hlavním tématem této směrnice je zajištění růstu minimální mzdy, a to jeho pokrytím v rámci kolektivních smluv. Snaha evropských orgánů o posílení úlohy odborů a upevnění práv během kolektivního vyjednávání sebou přinese závazek pracovat na zvýšení úrovně pokrytí kolektivními smlouvami, dodala. Podle ní bude dále nutné identifikovat faktory, které tomuto zvýšení úrovně pokrytí brání. Tyto faktory bude třeba hledat nejen v rovině legislativní, to je vytypovat případné bariéry v zákoníku práce a v zákoně o kolektivním vyjednávání či v prováděcích předpisech, ale i na úrovni jejich praktické realizace v rámci odvětví nebo podniků.

Návrh směrnice se blíží do své finální fáze, protože byl odsouhlasen v rámci trialogu mezi Radou EU, Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Následně bude návrh směrnice již formálně odsouhlasen Evropským parlamentem a Radou EU. Stane se součástí legislativního pořádku s tím, že jeho implementace do zákonů jednotlivých zemí EU bude stanovena na dobu dvou let. Načež dodal, že sociální partneři budou nejen spoluhráči, ale i oponenty při jednáních o implementaci této směrnice. V tomto směru očekává i diskusi kolem paragrafů 24 a 25 zákoníku práce, což se právě týká kolektivního vyjednávání.

V širším kontextu této směrnice Dana Roučková považuje za potřebné se se zamyslet nad otázkou valorizace minimální mzdy, to je obecně otázky výdělkových minim zaměstnanců, ať již jde o minimální mzdu či na ni navazující zaručenou mzdu. Načež poznamenala, že Česká republika hodlá diskutovat o výši valorizace minimální mzdy v nejbližší době. Ministerstvo práce a sociálních věcí s tím počítá ve svém plánu legislativních prací pro příští rok. Podle Dany Roučkové by ale tato diskuse měla být zahájena již letos. Zároveň k tomu dodala, že nyní probíhají jednání o úpravě minimální mzdy pro rok 2023 s tím, že se již nestihne nastavit nějaký tzv. valorizační automat. Takže, vše zůstává tak, jak je to nastaveno dosud.

Další velkou výzvou bude rozšíření kolektivního vyjednávání na atypické formy práce, což se týká OSVČ, uměleckých pracovníků a platformové práce. Dále uvedla, že Evropská komise se zaměřila i na otázku rozdílů v odměňování žen a mužů, kdy konstatovala, že v jednotlivých zemích EU existuje nedostatečná informovanost o tom, jaká je výše platů a mezd u zaměstnanců, kteří vykonávají stejnou práci.

Dana Roučková zároveň uvedla, že v rámci trialogu, který pobíhá v EU, je někdy obtížené dosáhnout shody mezi jednotlivými stranami tohoto trialogu. Názory všech tří stran se mnohdy výrazně liší. Hovořila také o tom, že se v EU diskutuje o tom, že by se lhůta implementace zákonů EU do zákonů jednotlivých zemích prodloužila na pět či osm let.

Prezident konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů (KZPS) Jan Wiesner uvedl, že konfederace je sociálním partnerem Asociace samostatných odborů v jednotlivých oborech činnosti. Poznamenal, že si váží této spolupráce, a zvláště toho, že byl dosud a je i nadále u nás zachován sociální smír. To je důležité zejména proto, aby podniky i nadále dobře ekonomicky fungovaly. Proto také KZPS považuje odbory za své partnery. Načež dodal, že podnikatelé jsou spokojeni, když i jejich zaměstnanci jsou spokojeni. To je základ dobrého fungování jednotlivých podniků.

Podle Jan Wiesnera problém současné době je vývoj ekonomiky, kdy jde o budoucnost podniků u nás. Vždyť ekonomika podniků je pro další celkový vývoj naší ekonomiky zásadní otázkou. Zároveň upozornil, že se v současné době v ekonomice dějí určité excesy, které jsou negativního charakteru, kdy hrozí, že kdyby si jednotlivé podniky tato „doporučení“ zvolila, tak, podle zákonů ekonomiky, by tyto podniky zkrachovaly.

Poté se Jan Wiesner věnoval otázce výšení minimální mzdy. Prohlásil, že každý rezort je jiný, má odlišné podmínky a výsledky své ekonomické činnosti. Proto některý rezort může navyšovat minimální mzdu výše, zatímco jiný méně. Zároveň dodal, že v srpnu by se měly s ministerstvem páce a sociálních věcí dohodnout o tom, aby vláda projednala vše, co potřebují jednotlivé podniky znát z hlediska své další činnosti. Konkrétně to znamená, aby podniky věděly, s jakými cenami svých vstupů do výroby mají pro svoji další činnost počítat. Vždyť firmy musí svoji ekonomiku pro příští rok a následné období plánovat. Když to podniky neznají, ocitají se potom ve značných ekonomických problémech.

V této návaznosti se Jan Wiesner zmínil o tom, že v srpnu by mělo o těchto otázkách začít jednání mezi KZPS a Svazem průmyslu a dopravy ČR na jedné straně a oběma odborovými centrálami, to je Českomoravskou konfederací odborových svazů a Asociaci samostatných odborů na straně druhé.

Ve svém vystoupení se prezident KZPS dotkl i řady dalších ekonomických problémů, které v naší zemi nyní prožíváme. Poznamenal, že obrovský vliv na další vývoj ekonomiky má současná velmi vysoká inflace. Projevuje se to například i ve stavebnictví. V této souvislosti ocenil, že se dnes, to je ve čtvrtek koná jednání ekonomických ministrů vlády se svými sociálními partnery, to je zaměstnavateli a odbory, že se tam bude hovořit o tom, jak se vyrovnat s rostoucími cenami energií a prakticky všech vstupů do výroby.

Za zahraniční hosty vystoupil generální tajemník EFFAT Kristjan Bragason, který hovořil o tom, že v důsledku pandemie koronaviru a současných nárůstů cen energií a všech vstupů do výroby se situace zaměstnanců se zhoršuje. Konstatoval, že v souvislosti s tím, jak nyní opět sílí pandemie koronaviru, tak se nedá vyloučit, že některá omezení, která jsme v uplynulých dvou letech prožili, že se znovu vrátí. Zároveň uvedl, že v důsledku těchto omezení to postihlo řadu oborů lidské činnosti, a proto také lidé přecházeli pracovat jinam, do jiných činností.

Poté se věnoval otázce dalšího vývoje ekonomiky s tím, že zdůraznil, že je nutné zvýšit tlak odborů na zvyšování platů a mezd. Připomněl, že v této souvislosti hraje významnou roli otázka zvyšování minimální mzdy. V tomto tlaku na vládu a zaměstnavatele mají odbory svoji nezastupitelnou úlohu. Zdůraznil, že je potřebné posílit úlohu jednotlivých odborových svazů v rámci kolektivního vyjednávání. Právě toto kolektivní vyjednávání se může stát pozitivním příkladem toho, aby lidé vstupovali do odborů. Ve svém vystoupení se generální tajemník EFFAT zmínil, i o dalších otázkách, které se v současné době řeší, a k nimž odbory mají rovněž říci své stanovisko, ať již jde například o gender směrnici či směrnici pro platformové pracovníky.

S prezentací průzkumu „Vliv minimální mzdy na motivaci zaměstnanců i zaměstnavatelů k růstu produktivity práce a na podporu zavádění nových technologií“ vystoupil ekonom Jaroslav Ungerman, který prohlásil, že průzkum se týkal cca 800 členů Asociace samostatných odborů, že z tohoto průzkumu vycházejí zajímavá čísla. Načež k tomu dodal, že téma minimální mzdy vzrušuje mnohé podnikatele a novináře u nás. Zároveň konstatoval, že je nutné se minimální mzdy podívat z hlediska historie jejího zvyšování. Uvedl, že v letech 2007 až 2012 byla u nás minimální mzda ve výši 8000 Kč měsíčně. Teprve poté, za bývalých vlád premiérů Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše se začala zvyšovat. Podstatnou roli, proč se tak výrazně u nás debatuje o zvyšování minimální mzdy, hraje to, že s jejím zvýšením se zvyšují další mzdové tarify, což zaměstnavatelé považují, pro ně, nedobrý faktor, protože se musejí zvyšovat i ostatní mzdy, zatímco odbory to obhajují, protože to vede ke zvýšení výroby.

V této návaznosti Jaroslav Ungerman uvedl, že lze očekávat, že na podzim zaměstnavatelé a podnikatelé opět budou odmítat zvýšení minimální mzdy pro rok 2023. Přitom je potřebné, pokud jde o zvyšování mezd, reagovat na současný ekonomický vývoj. Někteří ekonomové odhadují, že inflace na konci roku bude ve výši 25 %, zatímco Jaroslav Ungerman ji odhaduje ve výši 20 %. Výsledkem této inflace bude, že reálné mzdy poklesnou o 8 až 9 procent. Přičemž dodal, že ten, kdo pracuje za minimální mzdu, tak nemá žádnou šanci na zlepšení své ekonomické situace. Načež uvedl, že se Česká republika může ocitnout ve velkých problémech, které budou postupně kulminovat. Značně k tomuto zhoršení ekonomické situace bude rovněž přispívat i růst úrokových sazeb, jak je nastavila ČNB. To se plně odrazí na růstu splátek hypoték. Upozornil, že jestliže v současné době jsou měsíční splátky hypoték, podle jednotlivých krajů, v rozmezí 15.000 až 18.000 Kč, tak při tomto růstu úrokových sazeb hypoték, vzrostou splátky i na 30.000 měsíčně, což bude pro většinu rodin neúnosné. Takže, najít by se mělo jiné řešení.

Jaroslav Ungerman dále poznamenal, že například za poslední dva měsíce vzrostly ceny zemědělských výrobců o 14 procent. Zatím ale ještě nedosáhly stejného růstu cen, jako je tomu u potravin. Ale, v srpnu lze očekávat, že lidé obdrží nové faktury se zvýšenou cenou za energie. Problém, podle něho, spočívá v tom, že svět je poměrně dost provázaný, pokud jde o ekonomiku. Jestliže například EU kupuje zkapalněný plyn, tak tento plyn bude samozřejmě chybět jinde, v jiných částech světa, především v Asii a Africe. Právě z toho hrozí, že by mohla přijít i další masová migrace. Takže, tyto ekonomicky provázané záležitosti je potřeba řešit.

Jaroslav Ungerman dále prohlásil, že je velice zklamán přístupem současné vlády k řešení této situace. Uvedl, že ohromný růst cen, energií, potravin apod. vyžaduje tvrdou kontrolu tohoto růstu cen. Například i mouky, které je dostatek z loňského roku. Zdůraznil, že je potřeba chránit zájmy našich občanů. Růst cen, podle něho, nevyřeší zvyšování úrokových sazeb, ale aktivní přístup vlády a celé společnosti k tomuto problému. V této souvislosti připomněl, že bývalý předseda tří vlád z první republiky, agrárník Antonín Švehla, tehdy zakázal vyvážet obilí z Československa. K čemuž této vládě, to je premiéra Petra Fialy, chybí odvaha. Zároveň dodal, že členy této vlády jsou lidé, kteří nemají smysl pro ekonomiku, chybí jim smysl pro technické parametry. Takže, proto přístup této vlády je takový, jaký je.

S prezentací odborné studie „Ekonomické důsledky související s pandemií COVID-19 a dopady na zaměstnanost“ vystoupil Jakub Fischer z Fakulty informatiky a statistiky Vysoké škola ekonomické v Praze, který se zaměřil na makroekonomický rámec naší ekonomiky. Hovořil o tom, jak se od roku 2010 do současnosti vyvíjela struktura hrubé přidané hodnoty ve zpracovatelském průmyslu či jaké jsou rozdíly v krajích ve výši HDP na hlavu. Poukázal na vývoj zaměstnanosti v prvním roce pandemie koronaviru, dále jaký byl vývoje platů a mezd podle věku, jaké byl hrubé příjmy domácností apod.

S prezentací odborné studie „Sociální a udržitelné oživení a strategie odborů zaměřená na mladé zaměstnance a učně v době řešení krize COVID-19“ vystoupil Marcel Navrátil ze společnosti TREXIMA, který mimo jiné uvedl, že současná mladá generace vidí svůj osobní život, jako velmi vysokou hodnotovou příčku. Poznamenal, že mladí lidé nemají zájem obětovat svůj volný čas práci. Poté hovořil o sociálním rozvrstvení středoškoláků, o tom, jak získat malé lidi pro učňovské obory, o dopadech pandemie na mladé, o nezaměstnanosti mladých apod.

Marcel Navrátil z Treximy poté vystoupil s další prezentací odborné studie, kterou představil pod názvem „Změny charakteru práce při přechodu na „zelenou“ a digitální transformaci průmyslu“. Ve své přednášce se zaměřil otázku vztahu digitalizace a zaměstnanosti, na získávání nových dovedností zaměstnanců. Přičemž poznamenal, že u nás existuje poměrně nízký podíl překvalifikovaných osob, a to ve srovnání s některými jinými státy EU. Hovořil o standardních pracovních vztazích v EU, kdy například uvedl, že pracovní poměr na dobu neurčitou v EU má 60 procent zaměstnanců. Zdůraznil nutnost celoživotního vzdělávání atd.

S prezentací odborné studie „Kurzarbeit a další možná řešení v souvislosti s omezováním provozu pro překážky v práci“ vystoupil Jaroslav Stránský, který podal základní přehled řídících oprávnění zaměstnavatele, když potřebují utlumit svoji činnost v důsledku nedostatku zakázek. Hovořil o tom, jaká útlumová opatření v těchto situacích zaměstnavatelé přijímají. V návaznosti na tato útlumová opatření se věnoval rozvrhu pracovní doby, možnosti jeho změny, dále nerovnoměrnému rozvržení pracovní doby, kontu pracovní doby, možnosti náhradního volna zaměstnanci zaměstnavatelem, vyskytne-li se překážka p v práci. Přitom zároveň upozornil, že zaměstnanec má právo na náhradu mzdy pro překážky v práci.

S prezentací odborné studie „Kolektivní vyjednávání jako klíčová součást dobře fungujícího sociálně tržního hospodářství a spolupráce sociálních partnerů na úrovni odvětví“ vystoupily Helena Marešová, Marie Táborská a Jana Váňová z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. V rámci stručné charakteristiky Průmyslu 4.0 v České republice hovořily o uplatňování digitalizace v praxi, o tom, že roste význam celoživotního vzdělávání, zároveň, že poroste i tlak na pracovníky, aby byli schopni získat si i potřebné digitální kompetence, které potřebují pro svoji práci.

K průběhu konference můžeme ještě dodat, že na webech ASO je umístěn audiovizuální záznam této konference, takže s jednotlivými vystoupeními či přednáškami se můžete, při promítání tohoto záznamu, seznámit podrobněji.