Richard Falbr byl po desetiletí spojen s obhajobou práv zaměstnanců v době zásadních ekonomických a společenských změn. Pod jeho vedením se ČMKOS profilovala jako silný a respektovaný partner při vyjednávání o pracovních a sociálních podmínkách v České republice.
Výrazná osobnost ČMKOS v době ekonomické transformace
S odborovým prostředím byl Richard Falbr spojen již před listopadem 1989. Zásadní roli měl po pádu komunistického režimu, kdy patřil k osobnostem podílejícím se na vytváření nových demokratických odborových struktur.
Nejprve vedl odborový svaz pracovníků služeb. V roce 1990 se stal viceprezidentem nově zformované odborové centrály, v letech 1992–1993 byl prezidentem České a Slovenské konfederace odborových svazů (ČSKOS). Od roku 1994 do roku 2002 stál v čele Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS).
Jeho působení v čele největší odborové centrály bylo spojeno s obdobím hluboké ekonomické transformace. Privatizace, restrukturalizace podniků i rostoucí nezaměstnanost přinášely nejistotu statisícům zaměstnanců. Odbory pod vedením Richarda Falbra usilovaly o zachování sociálních jistot, ochranu pracovních práv a důstojné postavení zaměstnanců v měnící se společnosti.
Richard Falbr výrazně přispěl k tomu, že se odbory staly důležitým účastníkem veřejné debaty o ekonomických reformách, sociální politice a pracovních podmínkách. Dlouhodobě zdůrazňoval význam sociálního dialogu mezi zaměstnanci, zaměstnavateli a státem.
„Richard Falbr byl charismatický, moudrý a zároveň pragmatický člověk, od kterého se dalo učit. Byl vynikajícím právníkem s hlubokou znalostí pracovního práva. Patřil k lidem, kteří po roce 1989 pomáhali definovat podobu moderních odborů v České republice. Výrazně přispěl k tomu, že se ČMKOS stala respektovaným partnerem při obhajobě práv zaměstnanců a při vyjednávání o sociálních a pracovních podmínkách. Za jeho dlouholetou práci, nasazení a službu zaměstnancům mu patří úcta, poděkování a respekt,” uvedl předseda ČMKOS Josef Středula.
Z odborového prostředí do veřejné služby
Vedle odborové činnosti působil Richard Falbr také ve vysoké politice. V roce 1996 uspěl jako nezávislý kandidát ve volbách do Senátu za Mostecko a mandát následně obhájil i s podporou sociální demokracie. V horní komoře Parlamentu působil do roku 2004 a věnoval se zejména otázkám zaměstnanosti, sociální politiky a pracovního práva.
V roce 2004 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu za Českou stranu sociálně demokratickou. V Bruselu působil deset let. Zaměřoval se především na oblast zaměstnanosti, pracovních podmínek a sociálních práv v rámci Evropské unie. Byl členem výboru pro zaměstnanost a sociální věci a účastnil se jednání o sociální ochraně zaměstnanců, podmínkách pracovního trhu i boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení.
„Ve všech rolích, které zastával, se věnoval především otázkám sociální spravedlnosti, pracovních práv a postavení zaměstnanců,” doplnil Josef Středula.
„Táta pracujícího lidu“
Richard Falbr byl po dlouhá léta jednou z nejznámějších osobností českého odborového prostředí. Jeho jméno zůstane spojeno především s obdobím, kdy se odbory po roce 1989 nově etablovaly v demokratické společnosti a hledaly své místo v podmínkách tržní ekonomiky.
„Stál v čele první demonstrace po roce 1990, která se konala v roce 1995 na Staroměstském náměstí kvůli důchodům a důchodové reformě. Tehdy jej také média začala označovat jako ‚tátu pracujícího lidu‘. Bylo to zcela oprávněné. Richard Falbr totiž opravdu takovou pozici měl,“ přidal osobní vzpomínku Josef Středula
Přestože jeho veřejné vystupování často vyvolávalo výrazné reakce, byl velmi respektovanou osobností české odborové i politické scény. V posledních letech se veřejného života účastnil méně, nadále však byl vnímán jako jeden z lidí, kteří zásadně ovlivnili podobu českých odborů po sametové revoluci.
„Odchod Richarda Falbra znamená ztrátu člověka, který významně přispěl k budování moderních odborů v České republice. Věnoval jim podstatnou část svého života a jeho práce zůstane trvalou součástí novodobé historie odborového hnutí. Čest jeho památce. Upřímnou soustrast rodině a všem jeho blízkým,”uzavřel Josef Středula.
„Je mi smutno, že jsem přišel o kolegu se kterým jsme v roce 1990 zakládali nové svobodné odbory,” řekl Bohumír Dufek.
