V minulém týdnu jsme vás informovali o tom, že Evropská komise chce zajistit spravedlivější jednání obchodních řetězců vůči drobným a středním zemědělcům, kteří jim za někdy nevýhodných podmínek dodávají zboží do jejich supermarketů a hypermarketů. S návrhem na zákaz řetězci často používaných nekalých praktik přišel před veřejnost osobně sám komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Phil Hogan.
V této zprávě jsme uvedli, že v České republice proti těmto nekalým praktikám obchodních řetězců již řadu let vystupovala Potravinářská komora ČR, která je nedílnou součástí Agrární komory ČR, a že před několika lety byl přijat tzv. zákon o významné tržní síle, který byl již jednou novelizován, a nyní se diskutuje o jeho případné další novelizaci.
V Zemědělském výboru Poslanecké sněmovny PČR se touto otázkou zabývá poslankyně Margita Balaštíková. Nedávno byl v časopise AGRObase, který vydává Agrární komora ČR, zveřejněn s paní poslankyní Balaštíkovou rozhovor, v němž celý problém nekalých praktik obchodních řetězců vůči svým dodavatelům z řad zemědělců a potravinářů naprosto přesně objasňuje. Proto také dnes vám celý rozhovor v původním znění přinášíme:
*Od přijetí novely zákona o významné tržní síle uplynuly téměř dva roky. Co pozitivního, podle vás, měla přinést pro naše zemědělce a potravináře a co ve skutečnosti přinesla?
Musím vás trochu poopravit. Původní zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle, byl novelizován zákonem č. 50/2016, přičemž účinnosti tato novela nabyla 6. března 2016. Reálný dopad novely zákona se však promítá až od června 2016, protože podle přechodného ustanovení bylo třeba uvést již vzniklé smlouvy do souladu s požadavky zákona do 3 měsíců od nabytí účinnosti. K dohledu nad aplikací novely zákona v praxi byla Zemědělským výborem Sněmovny vytvořena pracovní skupina, jejímž vedením jsem byla pověřena. Podle našeho názoru tato novela přinesla značné narovnání asymetrických dodavatelsko--odběratelských vztahů, to je odstranění technických a legislativních nedostatků, kdy zpřesnila pojmy, jako jsou potravina, nákupní aliance, dodavatel, odběratel, a to k jejich výkladové jednoznačnosti.
Zároveň umožnila příslušným orgánům státní správy šetřit i subjekty, které působnosti zákona dříve unikaly, tedy především řešit písemnou formu smluv a jejich náležitostí včetně povinnosti uvádět výslednou cenu potravin. Také odstranila ustanovení výčtu nežádoucích praktik. Z pohledu dohledového orgánu se snížil výskyt tzv. vratek. Omezily se výzvy obchodníků dodavatelům k finanční či materiální účasti na jejich výročích. Je však třeba jedním dechem říci, že v důsledku dodatečných legislativních změn, kterých návrh novely doznal při projednávání ve Sněmovně, stále v praxi přetrvávají některé problémy, které bude třeba ještě dořešit.
*Z reakcí představitelů Svazu obchodu a cestovního ruchu, který zastupuje zájmy obchodních řetězců, vyplývá, že vedení těchto řetězců nebylo vůbec nadšeno, že byl vůbec takovýto zákon přijat. V Zemědělském výboru Poslanecké sněmovny o této otázce, to je narovnání obchodních vztahů mezi dodavateli zemědělských a potravinářských výrobků a jejich prodejci, určitě hovoříte. Jaká jsou vaše doporučení?
Máte pravdu, již zákon č. 395/2009Sb. nebyl přijímán ze strany obchodních řetězců s nadšením. Byla to regulace – zásah státu do jejich rozevlátého podnikání. Regulace však byla právě přístupem řetězců vynucená. Jejich praxe totiž drtila základy tržního prostředí, ničila obchodní a podnikatelské příležitosti a někdy i existenci domácích zemědělských a potravinářských výrobců. Nicméně na první regulaci si řetězce „zvykly“ a naučily se ji díky českým hlavám ve vedení těchto řetězců a jejich právníkům obcházet. Proto na základě poznatků státního kontrolního orgánu přišla novela tohoto zákona, která reagovala alespoň na nejkřiklavější zneužívání významné tržní síly obchodními řetězci. Následně byla zřízena pracovní skupina pro dohled nad její aplikací v praxi.
*Přejděme ke konkrétním zkušenostem s uplatňováním tohoto zákona. Část zákona se zjednodušila tím, že obchodní řetězce by měly dodržovat třicetidenní lhůtu splatnosti. Děje se tak nyní, či si zemědělci a potravináři stále stěžují?
Stěžují? Nemají komu si stěžovat! Jsou-li obchodníci přistiženi, následuje tzv. „vylistování“ neboli vyřazení ze seznamu dodavatelů. Na tom se nic, oproti minulosti, nezměnilo! Lhůta splatnosti je jen jedna z mnoha nekalých praktik, které bylo třeba novelou řešit. Nově se objevily „zaváděcí ceny“ či „vlastní nabídky dodavatele“, které jsou odběratelem prezentovány jako komparativní výhoda pro dodavatele! Dále to jsou opravné daňové doklady, jejichž význam spočívá ve snížení původní fakturované ceny. Samozřejmě, že kromě toho, to jsou i jiné, další praktiky, kterými si odběratelé zajišťují dříve vymáhané bonusy a poplatky. Potvrzen je také výskyt jednostranně výhodných smluv pro odběratele, arogantní či nátlaková jednání kupujícího, vymáhání slev při osobních jednáních s pohrůžkami ukončení spolupráce. Paradoxně se tak řetězce stávají důslednými vymahateli státní regulace – určitě jim bude i v budoucnu vyhověno. Zkrátka je nepřijatelné, aby bylo včasné zaplacení jakkoliv podmiňováno, a pokud někde přetrvává, bude kontrolním orgánem postiženo! Z toho, co jsem zde uvedla, vyplývá, že obchodní řetězce se stále snaží nalézt nové možnosti, jak i novelu zákona zákonně obejít. A tak se snaží „své“ ekonomické zájmy uspokojit jinými způsoby, a to samozřejmě na úkor nejen dodavatelů, ale i samotných kupujících. To by si lidé, když kupují ovoce, zeleninu či jiné potravinářské výrobky v supermarketech či hypermarketech, měli uvědomit, že ne všechno zahraniční zboží je kvalitnější než to dodávané z tuzemských zdrojů. Krásným příkladem je třeba česnek.
*Určitě se mezi obchodníky a zemědělci a potravináři za tuto dobu rozhořely spory o výklad některých ustanovení tohoto zákona. V čem konkrétním spočívají?
Ano, je to zajímavé a široké téma. Právě zde je vidět, jak peníze řetězců dokážou motivovat české právníky k mimořádným výkonům. Umí zpochybnit skutečně cokoliv. Na druhou stranu – jejich přístup by měl být dostatečně motivující pro práci právníků ÚOHS a soudů k přijímání precedentů a utváření právního prostředí, jež by tyto nekalé praktiky prodejců znemožnilo nebo alespoň značně omezilo.
*V zemědělské a potravinářské veřejnosti se proslýchá, že tato novela zatím příliš nepřispěla ke zlepšení postavení dodavatelů do řetězců, což byl původní záměr této novely. Obchodní řetězce se vymlouvají, že jim zákon přidělává práci a zvyšuje náklady. Jaké jsou vaše poznatky?
Ano, jak jsem již naznačila. Kultivace divokého tržního prostředí, nastoleného obchodními řetězci, je záležitost dlouhodobá. Zvláště nepodporují-li řešení problémů orgány EU. Pro české zemědělce a potravináře jsou některé jejich praktiky bez nadsázky destruktivní. Mohu zmínit například dovozy zboží za podnákladové ceny nebo téměř systematický prodej zboží pod nákupní cenou, což má samozřejmě dopad na jimi odváděné daně za toto zboží. Podle našeho názoru si řetězce nemají na co stěžovat. Mají plnit svou úlohu na trhu a nevymýšlet, jak obejít zákon. Dodržovat zákon je prosté a nevyvolává žádné dodatečné náklady.
*Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR se při přijetí této novely bránil tím, že novela může zdražit potraviny v obchodech, omezit vývoz tuzemských výrobků a snížit podíl českých potravin v obchodech. Není to jen výmluva?
Podle pořekadla: kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody – jsou to jen výmluvy, strašení a prázdná argumentace. Nemají v žádném případě vztah s novelou zákona. Je logické, že novela řetězcům zase „překáží“, proto se ozývají. Křičí, ale stále prosperují. Kdyby se jim nedařilo, už by tu dávno nebyly. Mohou se svobodně rozhodnout.
*Podle Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR měl zákon dopadnout především na malé české výrobce potravin a obchodní aliance typu Jednota, COOP, Hruška, Brněnka a další, kteří nemají dostatečnou možnost nákupu zboží v zahraničí. Jak to vypadá v této oblasti?
Faktem je, že některá ustanovení novely tento dopad mají. Nicméně máme vyjádření Asociace českého tradičního obchodu, sdružujícího malé prodejce, které s novelou souhlasí. Samozřejmě bude třeba při další novelizaci některá ustanovení upravit.
*V rámci EU určitě existují zkušenosti s uplatňováním nějakých obdobných zákonů. Byli jste jako poslanci v některé zemi EU, kde obdobný zákon funguje a jaké jsou tyto zkušenosti ze zahraničí?
Evropská legislativa tuto oblast ponechává v pravomoci národních vlád. K získání poznatků nebylo třeba organizovat drahé služební cesty, stačila nám spolupráce se státním kontrolním orgánem, se zástupci obou dotčených obchodních stran a s Parlamentním institutem. Informace, které máme, jsou objektivní, ověřitelné.
*Co by měly dělat státní orgány v nejbližším období pro účinnější uplatňování tohoto zákon u nás?
Především by měly pokračovat v úsilí o harmonizaci řešení nekalých obchodních praktik na úrovni orgánů EU včetně určení národních orgánů, které se řešením těchto praktik budou zabývat. Je třeba také vyjasnit politické zadání a kompetence dozorových orgánů, jako je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) či Specializovaný finanční úřad MF, protože dnes v důsledku nejasného znění § 3a dochází k přenášení různých bonusů a rabatů do nákupní ceny. Mimochodem, strukturou cen se zabývá Specializovaný finanční úřad MF. Dále je zapotřebí zajistit důsledné kontroly těchto státních orgánů, ať již jde Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Státní veterinární správu, a Specializovaný finanční úřad Ministerstva financí. Zároveň je nutné na ÚOHS soustředit dostatek pracovníků s praktickými zkušenostmi z aplikace zákona o významné tržní síle. Na úrovni Poslanecké sněmovny zajistit, aby činnost pracovní skupiny pokračovala i v novém volebním období!
------------
Z výše zveřejněného rozhovoru vyplývá, že Agrární komora (AK) ČR, která zastřešuje největší a nejdůležitější skupinu našich zemědělců a potravinářů u nás, se otázkou řešení tohoto problému, intenzivně zabývá, a to jak na úrovni státních orgánů, a to jak vlády ČR, tak i Parlamentu ČR. Jako dlouholetý zemědělský redaktor mohu potvrdit, že tuto inciativu AK ČR vyvíjí v samotném sídle EU v Bruselu, kde jedná s příslušnými činiteli EU, a to mnohdy i ve spolupráci s nevládními agrárními organizacemi nových členských zemí EU. Prohlášení komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova Phila Hogana naznačuje, že si konečně v EK začínají uvědomovat, že otázku nekalých praktik obchodních řetězců vůči svým dodavatelům, a to v převážně nových členských zemích EU, je nutné řešit!
