V současné době se hodně hovoří o reformě financování regionálního školství. Podle představ ministra Marcela Chládka by nová pravidla měla legislativně platit už od příštího školního roku, finančně od ledna 2017.
Jedním z důvodů změny způsobu rozpisu finančních prostředků na vzdělávání v mateřských, základních, středních a vyšších odborných školách včetně konzervatoří jsou nerovné podmínky v jednotlivých krajích i ve srovnatelných školách. Normativní způsob financování vázaný na počet žáků už vyčerpal své možnosti a v souvislosti s úbytkem počtu dětí způsobuje řadě škol nemalé problémy. Ukazuje se, že učitelé a ředitelé škol mají pro svou práci odlišné podmínky.
To potvrzují i poslední čísla o vývoji platů pracovníků škol a školských zařízení. Podle údajů ministerstva školství brali v loňském roce nejvíce učitelé ze Středočeského a Libereckého kraje, v průměru přes 27 tisíc korun měsíčně. Naopak nejméně v kraji Královéhradeckém a Zlínském, v průměru necelých 26 tisíc. To je rozdíl, podotýkám za stejnou práci, více než tisíc korun každý měsíc.
Porovnáme-li platy podle typů škol, pak učitelé gymnázií a středních odborných škol brali v průměru 28 a půl tisíce měsíčně, zatímco jejich kolegové v základních školách o tisíc korun méně. Přitom jsou zařazeni ve stejné platové třídě, tarifní plat by měli mít stejný. Rozdíl je ale v nenárokových složkách platů, tedy ve výši osobních příplatků a odměn.
Navíc, statistiku průměrných platů zkreslují platy vedoucích pracovníků škol. Od průměrného platu pedagoga musíme odečíst v průměru 1 541 Kč, abychom se dostali na úroveň platů učitelů. I tak bude realita škola od školy jiná.
Připravovaná reforma financování regionálního školství by takovýmto rozdílům měla učinit konec. Stát by školám měl uhradit náklady ne podle toho, kolik žáků sedí v lavicích, ale podle toho, co skutečně odučí. To by se mělo jednoznačně týkat nárokových složek platu. Nenárokové složky platy, ale i nejrůznější příplatky by se měly odvíjet jak od velikosti školy, tak od naplněnosti tříd či míry inkluze. K tomu by mělo přibýt kritérium kvality školy, u středních škol uplatnitelnosti jejich absolventů na trhu práce, potřebnosti pro náš průmysl, dopravu či zemědělství apod.
Kladem je, že ředitelé škol by si mohli předem spočítat, kolik peněz budou mít k dispozici, a dlouhodobě tak plánovat rozvoj školy. Předpokládá se totiž, že jednotlivá kritéria vypracuje ministerstvo školství a přesně podle nich školy peníze dostanou. Krajské úřady by napříště neměly mít pravomoc do tohoto systému jakkoliv zasahovat.
