Předseda OS KOVO Jaroslav Souček vyjádřil na nedávném 4. sněmu Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) zklamání nad stavem prací na koncepční novele zákoníku práce. Důležitá norma, ovlivňující významně postavení zaměstnanců, je připravována nejen právními odborníky, její obsah se rodí i v diskusích na tripartitě. Svaz na základě poznatků z praxe vytvořil takzvané „Devatero aktuálních požadavků OS KOVO na legislativní změny“, které by chtěl prosadit. Z devíti bodů se šest týká zákoníku práce.
Co se zatím podařilo z požadavků svazu do připravované novely prosadit, na to jsme se zeptali předsedy OS KOVO.
„Z našich požadavků, a nejen z našich, se zatím nepodařilo prosadit podstatné věci,“ sděil nám J. Souček. „Dokud se situace v dalším procesu nezmění půjde o problém pro všechny zamětnance v České republice. Vyhlídky na zlepšování jejich života zmizí na kdovíjak dlouho.“
V čem je příčina, tripartita přece již o požadavcích odborů jedná poměrně dlouho?
Vláda pod vedením ČSSD deklaruje ochotu s námi jednat snad nejvíce ze všech, které zde doposud byly. Avšak idea vládních představitelů, že do připravovaného zákoníku práce budou vtělena pouze opatření, na kterých se dohodnou všichni partneři tripartity, prakticky znamená, že se neprosadí nic podstatného, protože zástupci zaměstnavatelů se na mnoha záležitostech prostě dohodnout nechtějí, přestože oficiálně deklarují ochotu intenzivně jednat. Nejsilnější strana současné vládní koalice ČSSD by se měla jednoznačně postavit za zájmy zaměstnanců, což nečiní. Z mého pohledu je prostě slabá a přes vyhlašovanou snahu nechává ve skutečnosti věcem volný průběh.
V čem spatřujete příčiny tak negativního postoje zástupců zaměstnavatelů?
Základní organizace Odborového svazu KOVO působí v naprosté většině případů v soukromé sféře, většina firem je v zahraničních rukou. Zkušenosti říkají, že existuje naprostá ekonomická podřízenost našich firem jejich mateřským společnostem v západní Evropě i v dalších zemích světa. Chtějí maximální flexibilitu, ale nechtějí ji zaplatit. Dokonce máme informace, že v mateřských společnostech hlídají výšku mzdových nákladů v dceřiných společnostech u nás a ve východní Evropě, a pokud by měla překročit 40 procent mzdových nákladů mateřské společnosti, budou uvažovat o přesunu do jiného světového regionu.
Neboli nám říkají, že doživotně a po několik generací budeme druhou garniturou Evropské unie. Nutí vedení dceřiných společností (většinou česká), aby se pokusila změnit pracovněprávní předpisy ve prospěch zaměstnavatelů.
V minulosti se jim to úspěšně podařilo, když se například vrátila do zákona zpět možnost řetězení pracovních poměrů na dobu určitou. Máme i poznatky, jak je zákoník práce zneužíván v praxi.
Mohl byste jmenovat příklady?
Narážíme třeba na praxi, kdy na úrovni firmy vznikne odborová organizace, složená z manažerů podřízených přímo řediteli. Organizace vznikla s jediným cílem – znemožnit uzavření kolektivní smlouvy. Neexistuje argument, kterým byste náměstky s více než stotisícovými platy přiměli, aby byli ochotni s odborovou organizací spolupracovat při přípravě kolektivní smlouvy. Zákon takové „dvojvládí“ neřší neexistuje povinnost uzavřít v případě nedohody smlouvu s největší odborovou organizací. Dochází k účnnému blokování kolektivních smluv.
V tomto případě však máte škodnou i ve vlastních odborových řadách.
Předseda ASO Bohumí Dufek, jehož základní organizace jsou ve firmách zpravidla menší než majoritní odborová organizace některého jiného odborového svazu, prohlásil na jednání náodní tripartity, že pokud by do novely ZP byla zařazena možnost pro firmy uzavřít kolektivní smlouvu s největší odborovou organizací tak on to dá okamžitě k Útavnímu soudu a udělá vše pro to, aby toto ustanovení Ústavní soud zrušil. Po tomto vystoupení MPSV tento návrh z novely zákoníku práce stáhlo!!!
Jak tedy dále?
Chci říci, že Odborový svaz KOVO se s tím nehodlá smířit. Nebude-li průchozí tripartita, musíme jednat a lobbovat přímo v Parlamentu ČR, mezi poslanci a senátory. Praxe totiž ukazuje, že pokud něco není ošetřeno zákonem, zaměstnavatelé to nerespektují. Vzpomínám na plamenné projevy v devadesátých letech, kdy odborům bylo říkáno: vy si všechno můžete dojednat. Nemusíte mít pět týdnů dovolené v zákoníku práce, můžete si sjednat i víc, když na to budete mít sílu. Za dobu své dlouholeté praxe jsem se setkal pouze se dvěma firmami v kovoprůmyslu v soukromé sféře, které uzavřely kolektivní smlouvu na více než pět týdnů dovolené.
Naopak je snaha dovolenou krátit, a to maximálně možnou mírou. Pamatuji první novelu zákoníku práce v roce 1995 pod vedením námořního kapitána Vodičky. A dále politiku premiérů Topolánka a Nečase. Vím, jak byla postupně oslabována možnost odborů zastupovat oprávněné zájmy zaměstnanců, a nepochybuji, že bude snaha zaměstnavatelů v tom pokračovat.
Obáváte se tedy naopak zhoršování postavení zaměstnanců?
Dovedu si živě představit, že v případě budoucí politické koalice, kterou mohou tvořit třeba pánové Babiš, Kalousek a Fiala, dojde na věci, po kterých zaměstnavatelé zatím volají potichu, nikoli ještě veřejně, ale myslí je smrtelně vážně.
Uvedu dva příklady: možnost výpovědi ze strany zaměstnavatele bez udání důvodu a také, což je novinka, chtěli by v kontech pracovní doby prosadit možnost sjednat tzv. vyrovnávací období na dobu neurčitou.
Ne všechny návrhy OS KOVO však odmítli v tripartitě, jeden zablokovaly i některé partnerské odborové svazy v ČMKOS. Konkrétně šlo o návrh, aby funkcionáři ZO měli nárok být uvolněni jednou měsíčně na 15 minut na každého odboráře (celková doba uvolnění by tedy byla závislá na počtu členů ZO). Proč k tomu došlo?
Pokud jde o tento bod, bylo to původně mé osobní zklamání i zklamání svazu KOVO. Nechtěli jsme nic jiného než uvolnění zástupců zaměstnanců pro výkon zastupování podle slovenského vzoru.
Argumenty některých svazů, že by zaměstnavatelé u malých organizací tento bod naopak využili ke zrušení plného uvolnění předsedů ZO tam, kde se to již podařilo vybojovat, a nechali by jim pouze 15 minut na každého odboráře, považuji za falešné. Náš svaz má na sedm set organizací, většina z nich je malých. Případů, kdy se u nich podařilo vybojovat plné uvolnění předsedy, je velmi málo. Ostatním by těch patnáct minut velmi pomohlo. Naštěstí se podařilo přesvědčit odborové svazy v rámci ČMKOS na sněmu dne 24. 5. 2016 a sněm svým usnesením doplnil tento bod do priorit ČMKOS při dalším jednání o koncepční novele zákoníku práce.
Děkujeme za rozhovor.
