Zemědělství odjakživa patřilo k životu na venkově. Bylo tím základním, co zajišťovalo práci pro převážnou část obyvatel na vesnicích. Nicméně, je zapotřebí říci, že práce v zemědělství za posledních pár desítek let, díky nové technice, dostává již jiný charakter. Jenže, musíme říci, že na venkově se v současné době vede polemika, zda kdo je pro další rozvoj našeho zemědělství potřebnější, zda rodinné farmy, jako byly za první republiky, nebo právě akciové společnosti a „eseróčka“, které se transformovaly z bývalých JZD a státních statků, a které disponují moderní a vysoce výkonnou technikou.
O názor, jak to ve skutečnosti s českým zemědělstvím vypadá, jsme požádali viceprezidenta Agrární komory ČR Ing. Leoše Říhu, který je zároveň i ředitelem a hlavním agronome akciové společnosti KLAS Nekoř ve východních Čechách.
Základním cílem politiky Agrární komory ČR je napomoci tomu, aby byla zajištěna prosperita českého zemědělství, aby se i nadále úspěšně rozvíjela rostlinná výroba a také, aby byl konečně zastaven útlum živočišné výroby u nás. Jakým způsobem lze toho, podle Vás, dosáhnout?
Důležité pro prosperitu našeho zemědělství je, aby se podmínky pro podnikání u nás přibližovaly okolním vyspělým zemím a zároveň, aby naše zemědělství přijímalo nejnovější světové trendy tohoto oboru. To vše by mělo být v souladu s požadavky na dlouhodobé hospodaření v krajině. Jestliže myslím srovnatelné podmínky tak se to týká zejména citlivých komodit, což u nás je mimo jiné i celá živočišná výroba.
Prosperitě zemědělství by pomohlo, aby podpory a podmínky pro jejich získání byly u těchto citlivých komodit u nás obdobné jako třeba v Německu. Musí se to týkat nejen výše podpor, ale i jejich cílení a udržení v sektoru. Například u mléka nemůže být podpora například u nás na 1 litr ani ne čtvrtinová než je v sousedním Německu. Ideální by bylo tyto národní a regionální podpory všude odbourat, ale to se nejeví jako reálné. Pak nezbývá, než je v zájmu krajiny a potravinové soběstačnosti u nás dorovnávat.
Nestačí však jen do sektoru zemědělství přidávat peníze bez sledování jejich efektu. Za prvé je potřeba národohospodářsky vidět, jakou z nich příjemci podpor vytváří přidanou hodnotu. Zjednodušeně řečeno skutečně aktivní zemědělec z koruny podpor přinese státu zpět dvě koruny na daních ze zemědělské produkce. Za druhé je potřeba udržovat srovnatelné podmínky i pro navazující zpracovatelský průmysl a též vnést spravedlivé podmínky do vztahu zpracovatelský průmysl a obchod. Dále je nutné našim spoluobčanům stále vysvětlovat, že zde jde nejen o jejich zemědělce, ale zejména o jejich potravinovou soběstačnost a krajinu. Obyvatelé každé vyspělé země stojí za svými zemědělci, nejen při tvorbě národního rozpočtu, ale i když se rozmýšlí, co dají do košíku při nákupu.
V této souvislosti je nutné podotknout, že do značné míry ovlivňuje činnost našich zemědělců i nastavení mantinelů Společné zemědělské politiky (SZP) EU. Nyní se jedná o stanovení priorit SZP na příštích sedm let. Co byste k této problematice řekl vy, jako člověk, který řídí velký zemědělský podnik?
SZP by měla respektovat podmínky všech členů. Není možné zastropovat přímé platby paušálně například na 300 ha a tvářit se, že to bude mít stejný dopad u nás jako v Polsku. Proti povinnému zastropování je jasná pozice vlády ČR, ale i obou komor našeho Parlamentu a je v souladu i s pozicí AK ČR. Nejde jen o velké firmy, ale jde zejména o strukturu našeho zemědělství, protože většina u nás již tak potlačené živočišné výroby, je soustředěna ve větších firmách. Myslím si, že nová SZP by v těch opatřeních, která mohou významně ovlivnit zemědělství v členských zemích, měla nechat nastavení na národních zemích, které podmínky v dané zemi nejlépe znají. U nás proti zastropování musí být každý, komu jde o pestrou zemědělskou krajinu s živočišnou výrobou a potravinovou soběstačností. Stejně tak otázka skutečného zemědělce je v každé zemi jiná. Definice skutečného zemědělce by měla zůstat na národní úrovni.
Co se týče stanovení priorit SZP, tak pokládám za důležité spravedlivé rozdělení financí a citlivé posouzení pravidel pro jednotlivé země. Je např. rozdíl, když u nás snížíme spotřebu pesticidů o 25 %, než když to udělají v Německu a Nizozemí – kde je nyní spotřeba násobně vyšší než u nás. Řadu dalších požadovaných opatření z hlediska ochrany životního prostředí, která jsou dnes často jen teoretická a populistická, se musíme snažit, zejména my v zemědělství, dostávat do souladu se selským rozumem. Celkově by si Evropská unie ve své SZP měla uvědomovat, že změna klimatu může přinést nejen tlak na způsob hospodaření na půdě, ale i celosvětově tlak na potravinovou bezpečnost.
Logicky se dostáváme k otázce pomoci českého státu našim zemědělcům. Jak to vidíte vy?
Pomoc státu je v současnosti důležitá v zemědělství na celém světě. To, že náš stát v posledních letech dokázal zvýšit národní podpory do živočišné výroby, znamenalo, že některé sektory v živočišné výrobě úplně zachránil a zamezil nebo alespoň zpomalil jejich pokles. Oceňuji také pomoc státu zemědělcům v období sucha v posledních letech. Je pochopitelně co zlepšovat. Třeba jak už jsem uvedl ve směrování podpor k aktivnímu zemědělci - tvůrci přidané hodnoty. Ve srovnatelnosti národních a regionálních podpor u citlivých komodit zejména v živočišné výrobě a ve srovnatelnosti podmínek pro jejich získávání. V podpoře konkurenceschopnosti našeho potravinářství a v regulaci celé vertikály. Také v nastavení systému na řízení rizik, například FTPR. Stále je co zlepšovat také ve výchově obyvatel k místním potravinám, a to i z pohledu toho, kolik potraviny stráví času a kilometrů na cestě, než se dostanou ke spotřebiteli.
Přejděme k jiné otázce. V posledních třech letech střední Evropu, a samozřejmě i Českou republiku, sužovalo velice intenzivní sucho. Jak se s tím naši zemědělci vyrovnávají?
Sucho a vůbec výkyvy klimatu směrem k extrémům jsou součástí posledních let a zdá se, že tomu tak bude i nadále, a proto usilujeme o systémové řešení, například formou Fondu těžko pojistitelných rizik (FTPR).
Náš region postihlo výrazně sucho v minulém roce. Kdyby se situace opakovala dva tři roky za sebou, byl by velký problém s krmivovou základnou. To se naštěstí zatím nestalo. Zemědělci se snaží pěstovat více plodin, u kterých bylo postižení suchem menší, například ozimy. Následující rok pak přijde sucho a enormní teplo v červnu, které způsobí propad výnosů ozimé řepky. Každopádně lépe na tom byl a bude ten, co měl v orné půdě více organické hmoty a na loukách porosty intenzivněji pravidelně ošetřované a přisévané. Hospodaření s vláhou se zemědělci přizpůsobují nejen osevními postupy, ale i zpracováním půdy, cílenými systémy hnojení a ochrany rostlin v návaznosti na rozvoj precizního zemědělství.
V tomto období ministerstvo zemědělství neustále zdůrazňuje, že v boji se suchem by měla výrazně napomoci schopnost zadržovat vodu na našich polích a lukách. Existují zde návrhy na vybudování menších přehrad v určitých lokalitách. Jak to to vidíte z pohledu člověka, který žije a pracuje v podhůří Orlických hor?
V první řadě jsem pro zadržování vody v krajině, zejména tím, že v půdě bude dostatek kvalitní organické hmoty, zejména ze živočišné výroby. S tím pak také souvisí pestrý osevní postup s dostatkem pícnin na orné půdě a kvalitních luk.
U přehrad a všeobecně všech staveb jsme země se strašně dlouhým povolovacím procesem. To si myslím, že je základní příčina toho, že nejen přehrady, ale i dálnice se u nás staví daleko pomaleji než v jiných vyspělých zemích. Neznám konkrétní problém kolem přehrad, ale z medií vím, že jsou i příklady přehrad a jiných staveb, které občané většinově chtějí a ani ty nejsou vybudovány. Jako člověk, který zažil u nás na pomezí Čech a Moravy povodně několikrát, včetně velmi ošklivé povodně v roce 1997 vím, že řada věcí se vybudovala (zejména zelené poldry), ale nejsem si jist, jestli toho je dostatek.
Když se dostáváme k životnímu prostředí, tak bychom měli reagovat na názory ekologu a nyní i klimatologů, kteří nám doporučují, abychom snížili chovy krav a prasat. Jaký je Váš názor na tato jejich „doporučení“?
Snižovat stavy skotu stejně jako už zmíněných pesticidů nejde paušálně. Jestliže u nás je výrazně nižší zatížení skotem na hektar zemědělské půdy, než mají v Německu a Nizozemí, tak snížením stavů skotu se v Nizozemí dostanou na normální zatížení. U nás však z důvodů zadržování vody v krajině na střeše Evropy, potřebujeme stavy skotu naopak spíše zvyšovat.
Dostáváme se také k zásadní otázce budoucnosti našeho zemědělství a tou je schopnost naší komunikace s veřejností, aby nepodléhala mylným názorům, které různé ekologické organizace šíří prostřednictvím médií mezi lidmi. Jak by na to měli členové Agrární komory ČR reagovat?
Komunikace s dnešní veřejností ovlivněné v současnosti převážně zeleně ekologickým pohledem na svět není jednoduchá. Nestačí to, že máme pravdu a přírodu známe často více než řada ekologických aktivistů. Je potřeba argumentovat konkrétními čísly, jak je například uváděno v článcích a rozhovorech časopisu AGRObase, který vydává Agrární komora ČR.
Je potřeba se bavit s významnými vědci, ale i novináři a politiky ovlivňujícími veřejné mínění a vzájemně si problematiku objasňovat. Zemědělec je v souladu s přírodou a není její nepřítel, a už vůbec není nepřítel společnosti. Péče o přírodu je automatickou součástí práce zemědělství. Společnost by neměla zapomínat, že samotné ekologie se nikdo nenají, takže musíme diskutovat, přesvědčovat, argumentovat.
Zásadním problémem našeho venkova je také jeho postupné vylidňování. Co by se mělo udělat pro to, aby naše mládež viděla svůj život na vesnici jako svoji perspektivu?
Vylidňování venkova není problém jen náš, ale i zahraniční, takže to není otázka jen velikosti zemědělských firem. Zemědělství je úžasný obor spojující krásy přírody a schopnosti lidí s moderní vědou a technikou, přitom všem s cílem poskytovat základní obživu obyvatelům své země. Jiný takový obor není. Právě moderní technika v zemědělství v jedinečném spojení s přírodou může být jedním z lákadel pro mladé lidi.
V této návaznosti bychom měli představit i Váš zemědělský podnik KLAS Nekoř a.s. Co byste k tomu mohl říci?
Naše společnost KLAS Nekoř, a.s., která se nachází v podhůří Orlických hor, obhospodařuje 1500 ha zemědělské půdy v nadmořské výšce 500 m.n.m., přičemž z toho je 500 ha luk a pastvin. Dále chováme 600 dojných krav červenostrakatého skotu s užitkovostí 8000 kilogramů. Máme rovněž vysoce intenzivní rostlinnou výrobu. Zabýváme se i obchodní činností, ať již jde o prodej a servis zemědělské techniky. Kromě toho se věnujeme i prodeji osiv trav, jetelů a jejich směsí, ale současně i kukuřice, řepky a slunečnice značky Pioneer.
Máme 85 zaměstnanců, jejich mzda odpovídá průměrné mzdě v České republice. Kromě toho dostávají i řadu benefitů, přičemž snahou je odměňování a benefity zacílit na ty zaměstnance, kteří jsou přínosem pro firmu. Snažíme se, aby pracovní podmínky od mzdy přes benefity, pracovní prostředí, až po využití moderní techniky byly takové, že si nejen udržíme, ale dále získáme to nejdůležitější, co máme, a to jsou kvalitní pracovníci.
