Jaké jsou obavy a tužby zaměstnankyň obchodu, zjišťoval výzkum Ženy za pultem, který realizovali výzkumníci z Multikulturního centra Praha. Protože výzkumů této problematiky existuje v českém kontextu jen málo, zapojili se do něj s radostí i zástupci OSPO. A co z výzkumu zaměstnankyň vyplynulo?
Základní zjištění představili výzkumníci a výzkumnice 21. dubna na konferenci. Výzkumníci a výzkumnice se rozhodli pro kvalitativní výzkum, tedy provedli hloubkové rozhovory s celkem 16
českými a ukrajinskými prodavačkami v Praze a Středočeském kraji.
Hlavní problémy pracovnic v supermarketech jsou ale společné všem bez rozdílu národnosti – jedná se především o důsledky neustálého tlaku na konkurenceschopnost, díky kterému provozovatelé řetězců hledají způsoby, jak snížit náklady. V praxi se tento model projevuje tak, že z důvodu tlaku na flexibilitu dochází k zásadním proměnám práce prodavaček – v některých obchodních řetězcích tato pozice úplně zaniká v podobě, v jaké ji známe, a pokladní fungují jako univerzální pracovnice, které je možné podle potřeby poslat na jakýkoliv úsek. Pokud není zrovna mnoho zákazníků na kase, může být z pokladní uklízečka, skladník nebo může třeba třídit zboží v regálech.
Jev, který je podle výpovědí z výzkumu běžný, je tzv. „okrádání o hodiny“ – úklid na úseku, počítání kasy, které nejsou vykázané jako součást pracovní doby. Jak již bylo zmíněno, pracovnice se navíc často setkávají i s tím, že jsou jim prodlužovány směny bez nároku na odmě-nu za vykonanou práci – a jsou tedy nucené vykonávat neplacené přesčasy.
Obecně lze tedy říci, že pokud se jedná o jediný příjem rodiny, mnoho zaměstnanců supermarketů se pohybuje na hranici chudoby, někteří dokonce na hranici životního minima.
Nízké mzdy a vysoké pracovní vypětí se samozřejmě projevují na osobním životě prodavaček. Tím, že balancují na hraně chudoby, například často přecházejí nemoci nebo si v případě nemoci berou dovolenou a také jsou nucené si hledat doplňující příjmy (není ani výjimkou, že si na jiné prodejně stejného obchodního řetězce berou ještě brigádu).
Nutnost kompenzovat nízký příjem v zaměstnání v obchodě dalším – zpravidla také nízkým – příjmem v jiném zaměstnání pro ženy pečující o děti v důsledku znamená, že většinu bdělého času v týdnu i o víkendech tráví v placených zaměstnáních, přípravou jídla a péčí o domácnost. Vztah s dětmi v předškolním a školním věku se v rozhovorech s prodavačkami často redukoval na materiální zabezpečení všeho, co děti pro svůj rozvoj potřebují.
„Zjištění z výzkumu ukazují, že je zapotřebí aktivně hledat cesty, jak zlepšovat nejen konkrétní podmínky práce, ale i důstojnost práce prodavaček a prodavačů ",shrnuje Petr Kučera z Multikulturního centra Praha, „volná ruka trhu tu zřetelně selhává."
