Na základě požadavku všech krajů vláda ČR svým usnesením ze dne 14. února 2021 č. 125 vyhlásila s účinností od 15. února 2021 v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav.
Vzhledem k tomu, že ke dni 15. února 2021 spolu se skončením účinnosti předchozího nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády ze dne 30. září 2020 č. 957 skončila i platnost všech opatření přijatých na jeho základě prostřednictvím usnesení vlády, rozhodla z důvodů řešení vzniklé krizové situace v různých oblastech vláda bezprostředně po vyhlášení nového nouzového stavu, a to v souladu s § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, o přijetí celé řady krizových opatření.
Pokud jde o oblast poskytování sociálních služeb, byla za účelem zmírnění nepříznivých dopadů pandemie COVID-19 s účinností od 16. února 2021 do 28. února 2021 přijatá i opatření obsažená v usnesení vlády ČR ze dne 15. února 2021 č. 167 o zabezpečení a organizaci poskytování sociálních služeb po dobu trvání nouzového stavu. Dostupné zde.
Jedná se o shodná opatření, která byla za účinnosti předchozího nouzového stavu vyhlášena usnesením vlády ze dne 12. října 2020 č. 1028. Oproti dosavadnímu období tak nejde o nařízení žádného nového opatření, které mají poskytovatelé sociálních služeb ve své praxi uplatňovat.
Jedná se o shodná opatření, která byla za účinnosti předchozího nouzového stavu vyhlášena usnesením vlády ze dne 12. října 2020 č. 1028. Oproti dosavadnímu období tak nejde o nařízení žádného nového opatření, které mají poskytovatelé sociálních služeb ve své praxi uplatňovat.
Cílem opatření nařízených vydáním uvedeného usnesení vlády, bylo a je dát poskytovateli sociální služby možnost nedodržet, avšak jen po dobu trvání nouzového stavu, všechny podmínky sjednané s uživatelem smlouvou o poskytování sociální služby, zejména pokud jde o naplnění rozsahu služeb.
V souladu s tím pak umožnit poskytovateli sociálních služeb určitou flexibilitu v poskytování sociální služby při reflektování aktuálních naléhavých potřeb klientů s ohledem na situaci a vývoj pandemie COVID-19. V návaznosti na to dále umožnit poskytovatelům provádět i úkony nad rámec jejich běžných činností v rozsahu základních činností konkrétního druhu sociální služby, popř. i některé fakultativní činnosti, jakými jsou např. zabezpečení potravin, donáška stravování či léků nebo pomoc při zajištění dalších základních životních potřeb.
V souladu s tím pak umožnit poskytovateli sociálních služeb určitou flexibilitu v poskytování sociální služby při reflektování aktuálních naléhavých potřeb klientů s ohledem na situaci a vývoj pandemie COVID-19. V návaznosti na to dále umožnit poskytovatelům provádět i úkony nad rámec jejich běžných činností v rozsahu základních činností konkrétního druhu sociální služby, popř. i některé fakultativní činnosti, jakými jsou např. zabezpečení potravin, donáška stravování či léků nebo pomoc při zajištění dalších základních životních potřeb.
Jde tedy o to, že po dobu trvání nouzového stavu nemusí poskytovatel sociálních služeb dodržovat při poskytování těchto služeb podmínky smluv uzavřených o poskytování sociálních služeb v plném rozsahu, avšak přitom musí zajistit a garantovat uživateli dodržení nezbytných „nepodkročitelných“ podmínek poskytování služby, aby kvůli omezení rozsahu poskytované služby nedošlo k ohrožení jeho života nebo zdraví.
Opatření přijatá v uvedeném usnesení vlády zohledňují i skutečnost, že se někteří poskytovatelé sociálních služeb mohou vzhledem k nedostatku zaměstnanců dostat do personálních problémů. Po dobu nouzového stavu může poskytovatel omezit svoji nabídku prováděných základních činností tak, aby klientovi saturoval základní potřeby, samozřejmě za podmínky, že nedojde k ohrožení jeho života a zdraví.
V neposlední řadě umožňuje uvedené usnesení vlády poskytovatelům sociálních služeb využívat i jiné formy poskytování sociálních služeb, než ty, které mají uvedeny v registru poskytovatelů sociálních služeb, a to např. distanční formu, která je v současnosti velmi vyhledávána a využívána.
Vzhledem k tomu, že shora Uvedené usnesení vlády ukládá (analogicky s usnesením vlády ze dne 12. října 2020 č. 1028) ministryni práce a sociálních věcí informovat a metodicky vést poskytovatele sociálních služeb, kraje a hl. m. Prahu v procesu zajišťování poskytování péče podle režimu nastaveného tímto usnesením, metodicky je vést při jejich provádění a metodicky řídit poskytování sociálních služeb po dobu trvání nouzového stavu, lze při aplikaci aktuálního usnesení vlády využít Doporučený postup č. 14, který vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí na podzim 2020. Uvedený doporučený postup blíže specifikuje podmínky poskytování sociálních služeb nastavené v usnesení vlády, a to zejména s přihlédnutím ke sjednocení praxe v dané oblasti.
