K základním programovým bodům čtvrtečního jednán Rady hospodářské a sociální dohody ČR neboli tripartity, patří především otázka, jaké dopady na české hospodářství bude mít zavedení emisních povolenek ETS 2, které prosadily vrcholné orgány EU. Druhým hlavním bodem bude projednávání akčního plánu na podporu kolektivního vyjednávání.
Jde otázky, o nichž se, během jednání tripartity, v rámci dialogu tří sociálních partnerů, tj. členů vlády a zástupců zaměstnavatelů a odborů, bude určitě otevřeně diskutovat. O názor jsme požádali předsedu Asociace samostatných odborů Bohumíra Dufka, kterému jsme položili několik otázek.
Pokud jde o tyto dva hlavní body jednání tripartity, co, jako odbory, očekáváte od vlády a zaměstnavatelů?
Odbory, od doby, kdy Evropská Komise schválila zavedení systému emisních povolenek ETS 2, se netají svým nesouhlasem s tímto opatřením EU, které velice zdraží život obyvatel celé EU, tudíž i v České republice. Na jednání tripartity, toto své stanovisko zopakujeme s tím, že po české vládě požadujeme, aby vyvinula v Bruselu úsilí o zrušení tohoto nesmyslného systému.
Logicky v tom máme i podporu zaměstnavatelů, protože emisní povolenky se velmi negativně promítnou do hospodaření jejich firem, a to zejména tím, že prodraží jejich výrobu.
K tomu mohu podotknout, že systém emisních povolenek ETS 2 nyní odmítá i vláda, přičemž Česká republika zaslala Evropské komisi požadavky na změnu obchodování s emisními povolenkami z dopravy a vytápění budov. Uvedený dokument podepsalo dalších 17 států Evropské unie. Takže, určitě budeme, na tripartitě, hovořit o tom, jaký postup by měla Česká republika zvolit v příštích měsících, aby byl tento systém zrušen. Podle odborů nestačí jen odložení.
Pokud jde o projednání akčního plánu na podporu kolektivního vyjednávání, mohu k tomu říci, že jsem zklamán z velmi nekvalitní obsahové úrovně materiálu, který vláda do tripartity předkládá. Ještě musím dodat, že na minulém jednání tripartity jsme se, jako sociální partneři, tj. vláda, zaměstnavatelé a odbory, dohodli na určitém obsahu tohoto materiálu, který měl být tehdy v tripartitě projednán. schválen. Přičemž, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula, dosáhl toho, že, na základě některých jeho připomínek k materiálu, bylo jeho projednání odloženo na toto zasedání tripartity. Jenže, vláda během času, který takto získala, využila k absolutnímu přepracování původního materiálu, s tím, že to neprojednala s odbory.
K úrovní nového materiálu mohu ještě dodat, že, z hlediska potřeb praxe, je tento materiál, v podstatě, k ničemu. Takže, kdyby byl, původní materiál, na jednání minulé tripartity, projednán a schválen, přestože nebyl stoprocentní, tak bychom s ním, jako odbory, mohli být spokojeni. Ale to, co nyní předložila vláda, je tak výrazná a nesprávně koncipovaná změna, tj. proti původnímu materiálu, že je, pro zaměstnance, naprosto nevýhodná. Dá se říci, že jejich postavení, v rámci kolektivního vyjednávání, bude, proti současnosti, značně oslabeno.
Mezi hlavní problémy, v posledních dvou, třech letech, patřila, u nás, vysoká inflace, nízká přidaná hodnota v průmyslu a zemědělství, nedostatek kvalifikované pracovní síly a vysoká byrokratická zátěž. Jak se tím dokázala česká vláda vyrovnat?
Nastínil jste zásadní problémy české ekonomiky. Podle nás, vláda nepostupovala správným směrem k jejich odstranění. Jedním z nejvážnějších problémů českého průmyslu, prakticky celého našeho hospodářství, jsou vysoké ceny vstupních surovin, hlavně energií. Proto jsme také, před dvěma roky, jako odbory, navrhovaly, aby byly ceny energií zastropovány u výrobců. Vláda to tehdy neučinila. Proto také, nyní máme jedny z nejdražších cen energií v Evropě. Například, ve Francii, bez problémů došlo zastropování cen energií u výrobců. Protože si, ve Francii, velmi dobře uvědomili, že, kdyby tak neučinili, mělo by to, pro jejich hospodářství, velmi negativní důsledky. Vláda, u nás, argumentuje tím, že máme jednotný evropský trh, a že musíme obchodovat s elektřinou přes Lipskou burzu. Nechápu to, vždyť žádný jednotný trh s energiemi, v rámci EU, neexistuje. Jako odbory, souhlasíme s názory řady našich významných energetiků, že je potřeba z Lipské burzy odejít. Navrhují to, že, u nás, vyrobená elektřina, půjde na domácí trh, a v Lipsku se budou prodávat jen její přebytky.
Ale, problémů, k jejichž řešení, ze strany vlády, měly odbory kritické připomínky, bylo povícero. Jde především o změny v zákoníku práce a také i o důchodovou reformu…
Hlavním bodem poslední novely zákoníku práce je změna a skončení pracovního poměru, přičemž vláda tvrdila, že touto novelou zákoníku práce přispěje ke zpružnění pracovního trhu u nás, a tím také i k nastartování vyššího růstu české ekonomiky. Podle nás, to je odborů, ke zpružnění pracovního trhu, de facto, nedošlo. Spíše se tyto změny projevují v negativních dopadech na samotné zaměstnance, kteří tíhu, pro ně zhoršených pracovních podmínek, nesou na svých bedrech. Prostě, vláda, oproti předchozímu období, jin naservírovala nejistotu, při změně zaměstnání, ať již jde o prodloužení jejich zkušební doby, či zhoršené podmínky z hlediska výpovědí.
Když jste se zmínil o důchodové reformě, nejzávažnějším problémem je prodloužení odchodu věku do důchodu na 67 let. Můžeme jen konstatovat, že, v případě důchodové reformy, šlo pouze o parametrické změny, a to v neprospěch zaměstnanců. Jako odbory, jsme toho názoru, že tyto parametrické změny, zejména prodloužení věku odchodu do důchodu, jsou nevýhodné i pro samotné zaměstnavatele. Protože, žádná firma nechce zaměstnávat pracovníky, kteří mají vysoký věk. Často si na to stěžují lidé, kterým je něco přes 50 let. Natož, aby majitel firmy zaměstnával pracovníky, kteří dovrší tohoto věku, to je 67 let. Podle nás to povede k tomu, že lidé, kteří nebudou zaměstnání, budou pobírat sociální dávky od státu, což tuto republiku přijde mnohem více dráže, než je tomu v současnosti. Zejména se to projeví i u tzv. těžkých profesí.
V médiích, v posledních týdnech a médiích, čteme, slyšíme, či vidíme, jak řada provozů u nás končí. O čem to svědčí?
Svědčí to o tom, že, z hlediska ekonomické politiky vlády, není dobře nastavena, a že ekonomická situace, v naší republice, se nevyvíjí dobře. Především, u nás není dobré podnikatelské prostředí. Navíc, značnou podnikatelskou aktivitu zaměstnavatelů, vláda tlumí obrovskou byrokracií, která neustále roste. Ač je nám slibováno, že s ní vláda něco udělá. Dá se říci, že, za poslední tři roky, byrokracie v České republice, významně narostla. Je to především z důvodu, že existuje neskutečné množství kontrol u našich firem. Mimochodem, proti těmto kontrolám demonstrovali zemědělci, napříč celou republikou. Vždyť, kvůli obrovskému množství kontrol, by nakonec, nikdo, z našich zemědělců, nemohl produkovat a vyrábět! Zemědělci by, díky těmto častým kontrolám, prakticky jenom vyplňovali „papíry“. Čas by jim zabrala i samotná příprava na kontrolu. Odevzdávali by jen hlášení. Na vlastní zemědělskou činnost by neměli skoro žádný čas. Zkrátka, uvidíme, zda se to v příštích letech zlepší.
Pokud jde o byrokracii, musíme v ní učinit radikální škrty. Nejde jen o snížení počtu kontrol, ale je potřebné se zrušit i některé agendy, které mají na starosti různá ministerstva, či jimi řízené organizace. Navíc, je nutné se rozloučit s určitým množstvím lidí ve státní správě. Nemůžeme ji mít tak rozbujelou, vždyť je, pro nás, vysoce nákladné, mít takové množství lidí ve státní správě. Jako Česká republika, vezmeme-li do úvahy naše ekonomické podmínky, si to nemůže dovolit!
Vaše připomínky, vůči hospodářské a sociální politice současné vlády, nebyly, z její strany, akceptovány. Asi je to úkol pro příští vládu, která vznikne po říjnových volbách do Poslanecké sněmovny…
Pokud jde o změnu směrem k hospodářskému růstu České republiky, netýká se to jen současné vlády. Slibovaly nám to všechny vlády, které se za posledních více než 35 let, vystřídaly. Musím k tomu dodat, že vláda premiéra Petra Fialy slibovala, že nebude zvyšovat daně, sníží státní dluh, a že zatočí s byrokracií. Mám dojem, že každá z těchto vlád, v rámci předvolební kampaně, ledacos slibovala. Ale, jakmile se ujala své funkce, na tyto sliby, zapomněla. Ale, je zde určité období, kdy jedna vláda, své předvolební sliby, rovněž nesplnila. Měla, k tomu ovšem důvod. Bylo to období covidové pandemie, která měla velice neblahé důsledky na život naší společnosti.
Druhým hlavním bodem jednání tripartity bude i otázka kolektivního vyjednávání. Jak tedy, hodnotíte, z hlediska uplynulých čtyř let, sociální dialog s vládou a zaměstnavateli?
V případě sociálního dialogu s vládou musíme vycházet z podmínek, jak je vláda nastaví. Řekl bych, že je to určitý standard, ať je o tuto vládu, či vlády předchozí. Jenže, vláda premiéra Petra Fialy, neúměrně prodlužuje dobu mezi jednotlivými jednáními tripartity. Scházíme se po velmi dlouhé době, kdy se, mezitím, v naší republice, ale i ve světě, udá tolik věcí, k nimž by se měli sociální partneři vyjádřit, navzájem si vyjasnit svá stanoviska. Na odbory to činí dojem, že vláda chápe sociální dialog spíše, jako přítěž než jako pomoc při řešení nastalých problémů.
Pokud jde o zaměstnavatele, někteří z nich toho hned využili, načež blokují kolektivní vyjednávání, a uzavírání Kolektivních smluv vyššího stupně (KSVS). Uvedu konkrétní příklad. Vrcholem této politiky, je postoj vedení Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, které nechce podepsat KSVS pro letošní rok. Tím však brání rozšíření platnosti této na celé odvětví zemědělství a potravinářství. Neboť, kolektivní smlouva, podepsaná se Zemědělským svazem ČR, již byla podepsána počátkem letošního roku.
Velice mne to mrzí, to je, jak se vláda zachovala. To je, vynecháním tohoto bodu, z programu tripartity, umožnila, aby zaměstnavatelé mohli oslabit úroveň sociálního dialogu o několik stupňů níže. Zdá se, že jde již o součást předvolebního boje vlády. Uvidíme, jak vše, nakonec, dopadne.
Když už jsme se zmínili o říjnových volbách do Poslanecké sněmovny, jak si odbory představují sociální dialog s budoucí vládou?
Na vaši otázku, jak si odbory představují sociální dialog s budoucí vládou, mohu jenom odpovědět, že jde především o to, aby se obě strany, navzájem, slyšely. Aby jeden druhého nezdržoval v úsilí to to, posunut věci kupředu, to je ve prospěch našich občanů. Vláda, která nastoupí po říjnových volbách, by především měla zlepšit podnikatelské prostředí v České republice.
Pokud je o zaměstnavatele, ti si, vlídnější přístup vlády, k jejich požadavkům, vybojovali s mnohem vyšším úsilím. Nová vláda, by v této souvislosti, měla především radikálně omezit byrokracii, aby naši podnikatelé byli, na evropském, ale i světovém trhu, mnohem více akceschopní. Jde o to, že smlouva EU, se zeměmi Mercosuru, tj. s některými zeměmi Latinské Ameriky, to, řadovým občanům v EU, včetně České republiky, vůbec nepomůže. Podle mého názoru, přispěje to jen ke zhoršení hospodářských podmínek evropských, a zároveň i našich zemědělců. V konečném důsledku, to povede i ke krachu řady zemědělských a potravinářských firem. Podle autorů této smlouvy by to mělo přinést zisky některým firmám v průmyslu, přičemž mínili především západoevropských. Opět to lze charakterizovat, jako nesprávné podcenění úlohy zemědělství, tedy ze strany vrcholných orgánů EU.
