V pondělí 27. listopadu 2023 se uskutečnily protestní akce odborů proti ekonomické a antisociální politice vládní koalice. V celé zemi, v kovoprůmyslu, či v jiných odvětvích, proběhla výstražná hodinová stávka. Přičemž ve školství se uskutečnila stávka celodenní, kdy se do stávky zapojilo přes 70 procent základních, středních, ale i mateřských škol. Na pracovištích, kde se lidé, z různých důvodů, nemohli ke stávce připojit, vyjádřili svoji podporu odborářskému protestu na mítincích či alespoň označením podpory na svém oděvu. Demonstrace odborářů a občanů na pražském Malostranském náměstí vyzněla jako ostrý a jednoznačný nesouhlas s politikou současné vlády.
O zhodnocení významu této odborářské akce jsme, s odstupem několika dní, požádali předsedu Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středulu.
Jak zpětně hodnotíte průběh a význam tohoto odborářského protestu?
Podle mého názoru to byla jedna z nejvýznamnějších akcí, kterou jsme, za více než 30 let od společenských a ekonomických změn po roce 1989, v České republice zažili. Musím hlavně ocenit naprosto spontánní zapojení jednoho milionu našich občanů do protestních akcí odborů, což bylo dobře! Protože se tak ukázalo, jak jsou lidé u nás rozlobeni na to, co v současné době zažívají. Je sice pravdou, že někteří více, někteří méně. Faktem, ale je, že se lidé bojí o svoji budoucnost. Bojí se toho, co je dále čeká. Zejména, když na vlastní oči vidí, jak se vše zdražuje, jak rostou jejich náklady na živobytí, a to díky ekonomické politice vlády. Jejich masová účast v protestních akcích odborů to jasně ukázala. Mimochodem, do protestních akcí se zapojila širší vrstva naší společnosti, to je od zaměstnanců nejrůznějších odvětví, přes živnostníky, malé a střední podnikatele, ale v řadě případů i ty velké. Tedy, ukázalo se, co si lidé u nás ve skutečnosti myslí.
Jak, tuto masovou účast lidí, vládní koalice vnímá?
Řekl bych, má-li současná vládní koalice ve svých řadách ty, kteří již dokáží vnímat, co se v naší společnosti děje, tak by bylo správné, aby si to uvědomili, a změnili formu a obsah své další činnosti. Touto změnou jejich myšlení by přispěli k tomu, že by si to posléze uvědomili i ostatní členové vládní koalice. Bylo by to ku prospěchu této republiky.
Pokud to však nevyslyší…
Přirozeně, že tento jejich „zásadový“ postoj bude mít i své důsledky, a to jak sociální, tak i politické. Což se zpětně odrazí i v myšlení a chování naší společnosti. Víte, co lidé nejhůře snáší, nikoliv to, že může nastat období, kdy bude ještě hůře než dnes, ale především nesnáší aroganci moci. Tedy, zejména přehlížení normálního, těžkého života obyčejných občanů. Zvláště když lidé mají pocit, že ti, kteří jsou „nahoře“ a ovšem rozhodují, přičemž jsou, vůči potřebám běžných občanů, přezíraví. Je to již do nebe volající. Prostě nevídané!
Uvedu k tomu konkrétní příklad. Pokud jde o výši rodičovského příspěvku, což činí za rok 300.000 Kč, tak se vládní koalice přiklonila k verzi, zvýšit o 50.000 Kč, zatímco opozice a odbory navrhovaly zvýšení o 100.000 Kč. Přitom koalice sdělila veřejnosti, že toto zvýšení o 50.000 Kč je pro rodiny s dětmi „výhra v loterii“. Podle nás, je to neslýchané, takto to pojmenovat. Vždyť lidé dobře vědí, že „někdo“ zvoral řešení otázky vysoké inflace, načež vláda, přes konsolidační balíček, nechá všechny tyto výdaje, zaplatit daňovým poplatníkům. To je běžnými občany.
Vrátím se k protestní akci odborů. Nepřekonala, svým rozsahem a významem, odborářské protesty z doby bývalých vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase?
Řekl bych, že překonala, a to především masovou účastní našich občanů. Jenom dodám, že naším cílem nebylo organizovat velkou, monstrózní demonstraci. Naši odboráři, za souhlasu ostatních zaměstnanců, si sami zvolili, jakou formou chtějí dát najevo svoji nespokojenost s politikou současné vlády. Někteří šli do stávky. Někteří se zapojili do protestů na svých pracovištích, ať již na mítincích nebo označením svého oděvu, neboť do stávky nechtěli zapojit své zaměstnavatele, protože oni tuto neblahou situaci nezpůsobili. O to více si vážím, že lidé se takto přesně rozhodovali. To je, jakou formou se zapojí, což také učinili.
V médiích se však objevily i názory, že se k demonstraci mělo zvolit Václavské náměstí…
Kdo význam této naší odborářské akce ponižuje, tak říkám, ať to nedělá. Lidé si vybrali tuto formu. Možná, že někdo, kdo takto kritizuje, chce vidět u nás francouzské scénáře. To je davy rozhněvaných lidí, zapálená auta, vytlučené výlohy, a následný razantní policejní zásah. Před tím, velmi jednoznačně varuji. Naše česká povaha to nemá ve zvyku. Nikdy by to neměl být náš cíl! Na druhé straně podotýkám, že hněv našich lidí je opravdu obrovský. Takže, pokud se v politice současné vládní koalice nic nezmění, ucítí to jinak. To je při stávkách na pracovištích po celé naší republice, ale i při demonstracích.
Víte, vládní koalice je bytostně přesvědčena o své převaze 108 hlasů v Poslanecké sněmovně. Myslí, že mají moc. Jenže, mít moc, znamená mít i zodpovědnost za svá rozhodnutí. Bohužel, podle dosavadních rozhodnutí současné vlády, koalici zatím chybí pocit odpovědnosti za správný chod našeho státu. Znovu ji varuji. Napětí ve společnosti velmi roste. Případná revoluce, k níž by, díky politice současné vlády, následně mohlo dojít, by měla své důsledky!
Nebyla vláda, na nedávném jednání tripartity, vůči některým vašim názorům a návrhům, již vstřícnější?
Myslím si, že někteří členové vlády si to již začínají uvědomovat, jaká je situace. Vždyť, na základě tohoto obrovského množství lidí, kteří se zapojili do protestních akcí odborů, jim muselo dojít, že něco není v pořádku. Jenže, jako obvykle, u některých členů vlády se tento poznatek projevuje více, u jiných zase méně. Faktem je, že jsem, při jednání tripartity, cítil, že jsou vnitřně dotčeni tím, jak lidé vyjádřili svůj protest proti politice vlády. Přitom, řekl bych, že většina z nich je tohoto názoru, že to dělají správně. Prostě, zatím nevědí, jak by měli změnit svůj dosavadní přístup, to je jejich přesvědčení o správnosti jejich postupu. Když něco dlouhodobě praktikujete, potom někdy dělá velký problém, jak změnit svůj přístup.
V této návaznosti musím ocenit způsob komunikace ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky na jednání tripartity. Nemám na mysli konkrétní obsah jeho sdělení, které nám předložil. To zde nehodnotím, ale myslím tím formu komunikace, kterou zvolil. Plně totiž již odpovídala tomu, že mu došlo, že se něco v naší společnosti děje, a že je nutné na to reagovat. Myslím si, že si toto ocenění za změnu formy přístupu zaslouží, a to bez ohledu na obsah toho, co nám při jednání tripartity předložil.
Zaměstnavatelé si rovněž uvědomují nesmyslnost ekonomické politiky vlády. Jak se to projevilo na tripartitě?
Zaprvé musím konstatovat, že nerozporovali názory a připomínky odborů ke konsolidačnímu balíčku a dalším nesprávným krokům vlády. K těm, na kterých se shodneme, patří neřešení vysokých cen elektrické energie, zvýšení sazeb DPH a neexistující plán na podporu hospodářského růstu České republiky. V tom není rozporů. Také jsme se shodli na příštích tématech tripartity, která bude v lednu příštího roku. Chceme, společně s vládou, jednat o státní energetické koncepci, včetně cenového vývoje, o důchodové reformě, o plánech na zajištění hospodářského růstu. Chceme rovněž požádat vládu, aby nám vysvětlila, jak vypadá čerpání modernizačního fondu a fondu spravedlivé transformace, protože to jsou samozřejmě finanční prostředky, které jsou, pro naši ekonomiku, důležité.
Je zřejmé, že i zaměstnavatelé si uvědomují obrovský průšvih, který u nás v ekonomice nastal. Obávají se ztráty konkurenceschopnosti. Mimochodem, k té již, v řadě případů, dochází. Musím ještě dodat, že tripartita se konala ve chvíli, kdy ještě není známo, jak stát podpoří energeticky náročná odvětví. Přitom v tzv. konsolidačním balíčku odebral 36 miliard korun na podporu příspěvku na obnovitelné zdroje energie. Navíc, zrušil i příspěvek na teplo, a to ve výši 17 miliard korun. Tato ekonomická rozhodnutí vlády se samozřejmě promítnou v růstu cen, které budou platit podniky a občané. Když si to vláda nechce uvědomit, dělá chybu!
Jako odbory upozorňujte, že velmi výrazný průšvih pro naši ekonomiku bude v důsledku změn v DPH….
Přirozeně, že na růstu cen se promítne i inflace, která v roce 2024 bude, podle našeho odhadu, činit 5 procent, což je o něco více, než činí vládní odhad mezi 3 až 4 procenty. Náš předpoklad o dalším růstu cen v příštím roce, se, podle nás, projeví. Ostatně, markantním příkladem špatných odhadů výše inflace a růstu cen, je nedávné sdělení ministra zemědělství Marka Výborného, že, díky snížení DPH o dva procentní body, klesne od 1. ledna 2024 cena potravin. Avšak obchodní řetězce ho poté informovaly, že naopak dojde ke zdražení potravin, protože jejich producenti, kvůli dražším vstupům do výroby, také zdraží. Právě takovéto odhady vývoje cen, považuji, u našich vládních představitelů, za ryzí amaterismus.
Podle nás by ideální cestou, jak pomoci k nastartování hospodářského růstu, by mělo být nesahat na DPH! Uvedu další příklad, to je vodné, stočné, což je důležitý prvek pro ekonomiku firem, ale také i domácností. Vláda tvrdí, že vodné a stočné vzroste, kvůli přesunu z jedné sazby do druhé, jen o pouhé dva procentní body. Ale to není pravda! Jeho cena v příštím roce vzroste totiž o 13 procent, a to minimálně! Jak je to možné? Jde o regulovanou cenu, kde je možné zvýšit cenu o výši inflace, což je v letošním roce 11 procent. K tomu je potřeba připočítat dvě procenta změny sazby v DPH. Výsledkem je oněch 13 procent. Je logické, že růst ceny vodného, stočného se promítne i do růstu ceny konkrétního výrobku, protože vzrostou náklady na výrobu. Rovněž pro občany to nebude příjemná situace, z hlediska zvýšení jejich nákladů na bydlení. Takže, ať se nikdo nediví odborům, že protestují proti vládní politice, která je tak nesmyslně nastavena.
Se zaměstnavateli se shodnete na potřebě hospodářského růstu, ale v případě minimální mzdy je to jiné…
Diskuse, kolem výše minimální mzdy, se opakuje každý rok. Bylo tomu i letos. Jako odbory, jsme navrhli, podle nás, kompromis, to je zvýšení o 2200 Kč na 19.500 Kč, a to od 1. ledna 2024. Ale zaměstnavatelé navrhli přidat jen 1000 korun. O výši minimální mzdy rozhodne tedy vláda. Z úst ministra Jurečky zaznělo, že by to mělo být zvýšení o 1600 korun. To, podle nás, nepokryje ani letošní inflaci. Podle našich výpočtů by měla být inflace pokryta částkou ve výši 21.165 korun. Ale, jak se ukázalo, názor a návrh odborů není pro zaměstnavatele argumentem.
Podnikatelé vaše argumenty odmítají, co tedy vlastně chtějí?
Podle toho, jak mnozí z nich neustále odmítají zvyšovat mzdy svým zaměstnancům, a to i v případech hospodářského růstu jejich firem, tak to přirozeně vytváří dojem, že chtějí u nás mít zbídačené zaměstnance. Vždyť za minimální mzdu se nedá žít! Přitom chtějí, aby daňový poplatník jim saturoval jejich podnikání. Protože tito zaměstnanci se, díky minimální mzdě, dostávají pod hranici příjmové chudoby pro jednotlivce. Takže, dotyčný zaměstnanec může poté zajít na úřadovnu Úřadu práce ČR a obdrží určitou sociální dávku. Tímto okamžikem však, zaměstnanec svému zaměstnavateli dotuje jeho podnikání. Toto je však přece, ve své podstatě, přenášení výrobních nákladů na zaměstnance, a to ještě neoprávněně. Podle nás, to nelze dále takto uplatňovat.
Říkáme, že minimální mzda má být tak vysoká, aby z ní člověk dokázal slušně žít. Tedy, aby nebyl pod hranicí příjmové chudoby. Jsme v 21. století, nikoliv v 19. století. Jsme vůči těmto praktikám podnikatelů velmi rozlobeni. Jenom k tomu dodám, že nízká kupní síla zaměstnanců, kteří pobírají minimální mzdu, je opravdu nevídaná. Vláda by měla pomoci toto změnit! Mimochodem, minimální mzda v sousedním Polsku či Slovensku je vyšší než u nás.
Myslíte si, že, na základě protestů odborů a občanů, ale i průzkumů veřejného mínění, přijde vláda s konkrétní politikou hospodářského růstu?
Obávám se, že nikoliv. Rád bych viděl do jejich hlav. Jestli si uvědomují, v jaké situaci Česká republika je. A zda to vůbec chtějí změnit. Podle posledních průzkumů veřejného mínění existuje určitá část jejich voličů, kteří je za jejich politiku chválí. Byť, podle těchto průzkumů, jim jejich potenciální voliči ubývají. Ale, řekl bych, že otázkou je, zda jsou vůbec schopni vyhodnotit, co říká naše společnost. Proč je tak velmi naštvaná. Bohužel zatím to vypadá tak, že, kvůli jejich politice, zažije je značná část naší společnosti velmi tvrdý náraz do zdi. Potom opravdu hrozí radikalizace naší veřejnosti. Měli by si vzít varování z vývoje v některých evropských zemích, především z toho, jak je naladěné veřejné mínění ve Francii, Německu a Nizozemí. Včas to pochopit, a pokusit se o obrat správným směrem.
Co byste ještě rád dodal závěrem?
Vrátím se se k protestům odborů a k podstatě odborářské práce. Odbory, a také zaměstnanci, kteří v odborech nejsou, by se měli soustředit na podporu kolektivního vyjednávání. To je, aby ve fabrikách a v úřadech dosáhli mzdového růstu, který by vyrovnal inflaci, kterou nyní prožíváme. Vždyť inflační ztráty od roku 2021 jsou obrovské. Zdůrazňuji, že je třeba, v tomto jejich úsilí, odboráře podporovat. V kolektivním vyjednávání, v boji za vyšší mzdy a lepší pracovní podmínky, spočívá hlavní část činnosti odborů!
Bohužel, mnozí lidé u nás si to pořád neuvědomují, a někdy pronesou větu typu: K čemu jsou odbory? Tito lidé by si měli uvědomit, zda také oni, pro zvýšení mzdy a zlepšení pracovních podmínek, něco sami dělají? Tedy, mají-li vůbec právo kritizovat někoho, kdo právě s vedením podniku vyjednává. Mohu to potvrdit. To opravdu není lehká práce. Znamená to, sebrat se, a jít, třeba od soustruhu, jednat se šéfem dílny, závodu, podniku, a bojovat za to, aby jeho kolegové v práci měli vyšší mzdu, lepší pracovní podmínky, a tím i vyšší životní úroveň. To by si, tito kritici, a rádoby kolegové, měli uvědomit!
