Jestliže první den jednání VIII. sjezdu OS Stavba ČR, tj. 1. února 2019, byl zakončen přijetím Programu OS Stavba ČR na příštích pět let a volbou nového vedení odborového svazu, tak druhý den, tj. 2. února 2019, projednávali delegáti sjezdu především otázku obhajoby práv zaměstnanců v rámci sociálního dialogu odborů s vládou ČR a zaměstnavateli. Výsledkem této diskuse během druhého dne jednání sjezdu bylo přijetí Rezoluce ke kolektivnímu vyjednávání a Rezoluce k pracovnímu právu.
Rezoluce ke kolektivnímu vyjednávání
V rezoluci ke kolektivnímu vyjednávání zdůraznili delegáti sjezdu, že právě kolektivní vyjednávání považují za jednu z nejdůležitějších oblastí činnosti odborového svazu. V rezoluci si mj. připomněli, že již od roku 1991 je pravidelně přijímána odvětvová kolektivní smlouva pro celý obor stavebnictví pod názvem Kolektivní smlouva vyššího stupně (KSVS). Význam KSVS spočívá v tom, že odvětvová kolektivní smlouva je, včetně svých každoročně uzavíraných dodatků, je rozšiřována, podle platné právní úpravy, na většinu zaměstnavatelů působících ve stavebnictví. Takže, KSVS pokrývá pracovní a sociální nároky zaměstnanců nejen u členů odborů, ale i u těch, kteří nejsou odborově organizováni. Tedy u naprosté většiny zaměstnanců ve stavebnictví.
OS Stavba ČR si pro příští období i přeje, aby i nadále docházelo k rozšiřování platnosti KSVS na ostatní zaměstnavatele působící ve stavebnictví. Právě tímto způsobem je zajišťována solidní úroveň standardů v pracovní a sociální oblasti, což mj. přispívá k omezení mzdového a sociálního dumpingu a tím k udržení sociálního smíru v odvětví. Podle odborářů rozšiřování závaznosti KSVS nabývá stále většího významu, a to jak v období krize, tak i v období, kdy se stavebnictví nachází v dobré kondici, neboť se stále objevují tendence některých zaměstnavatelů o úspory nákladů, a to na úkor práv a nároků zaměstnanců.
V rezoluci je dále vyzdvižen význam KSVS i pro podnikové kolektivní smlouvy, ve kterých lze sjednat pouze příznivější nároky zaměstnanců, než stanoví KSVS.
V závěru této rezoluce stavební odboráři vyzývají své sociální partnery, tj. stavební podnikatele, k dalšímu rozvoji sociálního dialogu, ke spravedlivému rozdělování zisku zaměstnavatelů řádným odměňováním zaměstnanců za vykonanou práci a k všestrannému zlepšování pracovních podmínek, zejména s důrazem na oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Rezoluce k pracovnímu právu
Ve druhé rezoluci delegáti sjezdu požadují zachování stávající samostatné právní úpravy pracovněprávních vztahů v zákoníku práce, protože je tím zajištěna zaměstnancům potřebná míra jejich ochrany přímo ze zákona. Odmítají stále existující tendence oslabit pracovněprávní ochranu zaměstnanců, které se projevují různými formami návrhů na změny v oblasti pracovněprávní legislativy pod evidentně účelovou záminkou údajné potřeby větší flexibility pracovního trhu v rámci procesu postupující globalizace. „Je nezbytné zabránit všemi reálnými prostředky rozvíjení jakýchkoliv forem prekarizace práce, zejména nelegálnímu zaměstnávání, obcházení platné právní úpravy tzv. švarcsystémem, pracovními poměry na dobu určitou v rozporu s právní úpravou v zákoníku práce, ze strany zaměstnavatelů neodůvodněnému vnucovanému uzavírání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr apod.,“ uvádí se v rezoluci.
Odboráři dále upozorňují, že z hlediska trhu práce je neprozíravá a nebezpečná snaha o dovoz pracovní síly ze zemí mimo EU. Podle nich to již nyní má dopad na kvalitu odborné práce, porušování norem bezpečnosti práce a nárůst kriminality obecně. V budoucnu to povede k závažnému znejistění pracovního trhu v neprospěch zaměstnanců – občanů ČR.
Delegáti sjezdu rovněž odmítli neoliberální pojetí pracovního trhu včetně neoliberální pracovněprávní legislativy, jakož i různé nestandardní novodobé formy tzv. otrocké práce, jejímž základním projevem je zejména nízká mzda, práce na zavolanou, snížení standardů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Konstatují, že tendence snižování úrovně pracovněprávních standardů se projevuje i v některých státech EU, a to bez ohledu na konkrétní porovnání některých rozhodujících ukazatelů (výše minimální mzdy, průměrné mzdy, délka pracovní doby, stanovený důchodový věk atd.). Podle nich má občan, jako zaměstnanec, právo na důstojné pracovní podmínky, které umožňují kromě jiného optimální nastavení vztahu pracovního a osobního - rodinného života.
Požadují vytváření a zachování dobrých pracovních podmínek, které jsou současně jedním ze základních předpokladů výkonu kvalitní práce. Zdůrazňují, že za kvalitní práci má zaměstnanec obdržet adekvátní odměnu.
Delegáti sjezdu dále upozornili, že je zapotřebí udržet zaměstnanost, stabilizovat pracovněprávní vztahy a celkovou sociální politiku u zaměstnavatelů. „Jsme i nadále přesvědčeni, že slušní zaměstnanci a slušní zaměstnavatelé se spolu vždy dohodnou,“ uvádí se v rezoluci.
V závěru rezoluce vyzývají stavební podnikatele k zachování dosažené úrovně pracovněprávních standardů a k odmítnutí všech otevřených i skrytých forem sociálního dumpingu a tím oslabování státu, který má být státem sociálním!
