Ačkoli v jedné z nejznámějších sýráren v České republice – společnosti BRAZZALE MORAVIA (dříve ORRERO) vlastněné italskými majiteli – založili odbory už před třemi lety, teprve před čtrnácti dny se tamním odborářům konečně podařilo sjednat první úspěšnou kolektivní smlouvu.
Ta dává zaměstnancům nová práva a akceptuje část jejich požadavků. Stalo se tak ovšem až poté, co lidé z litovelského podniku přešli pod ochranná křídla Odborového svazu KOVO. Současně s tím se postupně změnil také dřívější přístup managementu k odborářům.
Jak zvládnout krizi
Zaměstnanci litovelské sýrárny se nejprve v říjnu 2015 obrátili na potravinářský odborový svaz, pod jeho hlavičkou pak založili základní organizaci s téměř padesáti členy. Na tuto zkušenost ovšem nevzpomínají v dobrém. „První kolektivní smlouvu jsme sice tenkrát podepsali, ale byla to vlastně jenom formalita, která neobsahovala nic víc, než co běžně zahrnuje zákoník práce. Ve skutečnosti nám nepřinesla vůbec nic. Spíše to bylo pro lidi velkým zklamáním,“ přiznává předseda Základní organizace OS KOVO ORRERO v Litovli Jan Vaca.
Situace byla tehdy mimořádně kritická. Reálně hrozilo, že odbory ve firmě zcela zaniknou a ztratí důvěru zaměstnanců. Lidé přitom doufali v pravý opak. Věřili, že vedení konečně přimějí k rozumnému dialogu. Místo toho se však tehdy podle slov Jana Vacy setkávali s nepochopením českého vedení této italské sýrárny produkující vyhlášené sýry Gran Moravia ceněné po celé Evropě. „Ten tlak na lidi byl neúnosný, ale neměli jsme dostatek možností a zkušeností, abychom to změnili,“ vzpomíná na začátky litovelských odborů jejich předseda.
Pomoc našli u kováckých kolegů
V okamžiku, kdy se nezkušení a vedením víceméně ignorovaní odboráři ocitli téměř v koncích, shoda náhod je přivedla k odborářským kolegům z OS KOVO. Jan Vaca problémy v sýrárně BRAZZALE konzultoval s kolegou Zdeňkem Zechou, předsedou kováků v uničovských strojírnách UNEX a zmocněncem OS KOVO pro Olomoucký kraj, který se o problémy v litovelské společnosti začal zajímat.
A karta se obrátila. „Situace ve fi rmě za vedení bývalého generálního ředitele nebyla taková, jakou by člověk čekal od prosperující fi rmy. Práce v sýrárně je velmi těžká, vždyť jeden bochník sýra váží čtyřicet kilo, a lidem jich pod rukama během směny projdou stovky. Nikdy jsem se s takovou situací nesetkal. Absolutně nerespektovali zákoník práce ani základní pravidla bezpečnosti práce. Měli svoji pravdu a odkazovali se jen na vnitřní podnikové směrnice a pravidla, která ale nikdo z běžných zaměstnanců neznal,“ přibližuje dřívější vztahy v litovelské sýrárně Zdeněk Zecha. „Teprve od kolegy Zdeňka Zechy jsem se dozvěděl, jak bychom měli postupovat při jednáních s vedením a na co máme právo. Tyhle informace jsme od nikoho nedostali, takže jsme se logicky rozhodli přejít pod OS KOVO. A musím říct, že to byl obrovský posun. Najednou jsme dostali profesionální podporu a servis. Tehdejší generální ředitel sice svůj arogantní přístup nijak nezměnil, ale najednou tu byl někdo, kdo se mu dokázal postavit a argumentovat,“ oceňuje Jan Vaca pomoc krajského zmocněnce Zdeňka Zechy. „Jezdíval jsem se za ním radit i dvakrát týdně,“ dodává.
Změna přišla po intervenci z centrály odborů
Ačkoli se pozice teď již kováckých odborů v litovelské firmě zlepšila, ani po dvanácti kolech vyjednávání se nepodařilo dospět k podpisu kolektivní smlouvy. K dohodě došlo teprve poté, co do jednání vstoupil předseda OS KOVO Jaroslav Souček. Počátkem roku vyzval ke společné schůzce spolumajitele společnosti Roberta Brazzaleho.
„Mezi zaměstnanci firmy a vedením dlouhodobě panovalo napětí. Vedení firmy se velmi bránilo zahrnout zvýšení platů a další požadavky do kolektivní smlouvy, proto jsem navrhl schůzku, abychom zlepšili vzájemnou komunikaci mezi odbory a vedením a dobrali se k rozumné dohodě. Jednání byla opakovaná a musím říci, že rozhodně ne snadná. Nicméně jsem velmi rád, že naše intervence prospěla dobré věci a zaměstnanci mají konečně černé na bílém napsáno, co jim firma pro tento rok garantuje,“ říká předseda kováckých odborů.
„Kolektivní smlouvu jsme podepsali v pátek 22. června. Bez pomoci předsedy odborového svazu a jeho týmu bychom se nedopracovali k dohodě. Za jeho osobní angažovanost jsme mu všichni obrovsky zavázaní. Situaci významně zlepšilo i to, že se majitelé firmy rozloučili s bývalým generálním ředitelem, takže teď už komunikujeme s předsedou představenstva. Je to úplně jiná úroveň a věřím, že to tak zůstane. Lidé těm změnám ještě pořád nechtějí věřit, někteří předtím kvůli strachu z odborů vystoupili, ale teď už nás zase začíná přibývat,“ upozorňuje předseda odborářů z Litovle Jan Vaca.
O tom, že se ve společnosti BRAZZALE MORAVIA mnohé změnilo a vedení dnes přistupuje k odborům s mnohem větším pochopením, svědčí leccos. Například nedávná cesta a exkurze do mateřského podniku v Itálii, kam z podnětu odborářů společnost vyslala část zaměstnanců, mezi nimi také kováky. Podle Jana Vacy se také zcela změnila vzájemná komunikace a dnes již lze mluvit o vstřícném dialogu. „Dříve jsem měl na práci pro odbory vyčleněnou jen hodinu měsíčně, dneska už je to 24 hodin,“ dokládá vstřícnost vedení Jan Vaca.
