Korejská společnost Doosan Bobcat, z jejíž zdejší továrny se do celého světa vyváží známá stavební technika, zaměstnává kolem dvanácti set lidí. Ovšem jen přibližně padesát z nich je členy Odborového svazu KOVO. Důvod? Jde o jednu z nejmladších základních organizací. Vznikla teprve před dvěma a půl lety. I přes zatím nízký počet členů lze ovšem mluvit o úspěchu – o založení odborů se totiž zdejší zaměstnanci v minulosti snažili marně už několikrát.
„Dřívější pokusy založit v Bobcatu odbory selhaly. O založení naší organizace se postaral Karel Bodnár, jeden z technicko- hospodářských zaměstnanců, ale dřív, než ty dokumenty o vzniku základní organizace nabyly právní moci, tak s ním byl ukončen pracovní poměr,“ vrací se k nedávné historii předseda základní organizace Martin Pešan. Situace se však časem změnila a OS KOVO si přece jen díky odhodlání několika málo lidí našlo mezi zaměstnanci společnosti Doosan Bobcat své místo. I když to od vedení tamních kováků vyžaduje značné nasazení.
Začátky byly složité, vyhráno ještě není
Co bylo podnětem, který inicioval vznik odborů? „Bylo to chování k zaměstnancům ze strany vedení, abych byl konkrétní, byl to hlavně nepřiměřený nátlak na zaměstnance, aby chodili do práce jednání některých vedoucích se zaměstnanci. Zkrátka jsme tady neměli žádné zastání, protože tam, kde nejsou odbory, není ani moc šancí cokoli změnit. A v té době, kdy jsme se pokoušeli odbory založit, byla doba velmi špatná a vztahy ve firmě hodně vyostřené,“ popisuje genezi vzniku ZO OS KOVO ve společnosti Doosan Bobcat předseda Martin Pešan.
V začátcích měli kováci z Dobříše pouhých 18 členů. A téměř žádné zkušenosti!
„Všechno jsme se museli učit doslova za pochodu, a spoustu věcí se ještě pořád učíme. Začínali jsme s osmnácti členy, ten první rok jsme si museli na sebe zvykat, naučit se komunikovat mezi sebou. Nebyli jsme zvyklí jednat s vedením, s vyššími manažery, takže i to pro nás bylo něco naprosto nového – jiný styl jednání, nová témata, nové problémy a navazování kontaktů,“ vzpomíná Martin Pešan.
Situaci ještě komplikovalo střídání ve vedení společnosti. „Během doby, co tady působíme, se třikrát vyměnilo vedení firmy, takže jsme vždycky museli začínat znovu,“ dodává.
Práce, odbory, rodina
Předseda Martin Pešan a místopředseda Jiří Hovorka, včetně jejich dvou kolegů představujících společně s nimi vedení základní organizace, musí svůj čas dělit mezi práci, odbory a rodinu. „Pokud se chceme věnovat problémům zaměstnanců a řešit to, s čím se na nás obracejí, zákonitě tím trpí rodina. Nikdo z nás není uvolněný. V kolektivní smlouvě jsme prosadili pro předsedu jeden volný den za měsíc na činnost pro odbory. A to je hrozně málo. Nemáme ve firmě žádné zázemí, scházíme se jednou až dvakrát měsíčně vždycky v neděli v bytě místopředsedy, a tam projednáváme, co je potřeba,“ přibližuje složitou situaci vedení místních kováků předseda Pešan.
„Když nastane nějaký problém a potřebovali bychom ho okamžitě řešit, tak na to máte čas třeba až za několik dní, a to vadí jak nám, tak samozřejmě těm lidem, které tady zastupujeme, čas je pro nás největší nepřítel,“ říká místopředseda Jiří Hovorka. „Ta doba, kterou trávíme prací v odborech, je čas, který bychom jinak mohli strávit s rodinami, což si tady spousta lidí neuvědomuje. Nestíhám psát zprávy, vyplňovat formuláře dávat na naše nástěnky informace o tom, co právě řešíme, co jsme udělali, a tak si tady někteří lidi můžou myslet, že moc nefungujeme. Prostě se tomu nemůžeme věnovat na sto procent, a to je obrovská chyba,“ připouští Martin Pešan. On i jeho kolega navíc práci pro odbory de facto dotují.
„První dva roky jsem si všechny výdaje platil ze svého a všechny příspěvky členů ukládáme na odborové konto, takže z toho žádný profit nemáme,“ dodává.
Běh na dlouhou trať
I přes krátkou dobu existence odborů v Bobcatu si kováci mohou připsat k dobru některé úspěchy. Podařilo se jim navázat souvislý dialog s vedením, podepsat historicky první kolektivní smlouvu, mírnit tlak¨na zaměstnance a upozorňovat management na problémy, které je nutné řešit.
„Kolektivní smlouvu máme podepsanou, byla to naše první, nicméně jsme jednali skoro osm měsíců a neměli jsme páky prosadit všechno to, co bychom chtěli – nevěděli jsme ještě dost dobře, jak na to – učíme se. Ovšem za největší úspěch já osobně považuju, že v době, kdy měla firma snížený odbyt a chtěla zavést konto pracovní doby a jiná omezení poškozující zaměstnance, tak díky tomu, že jsme jako odbory mohli spolurozhodovat, k ničemu takovému nedošlo, protože jsme to jednoznačně odmítli,“ upozorňuje na první kovácké úspěchy předseda ZO OS KOVO.
Už samotný fakt, že se v dobříšském Doosan Bobcat vůbec podařilo odbory založit, lze považovat za velké vítězství. Před tamními kováky je ovšem ještě řada dalších výzev. „Tou nejdůležitější věcí, která nás čeká, je rozšířit počet členů, aby odbory měly větší podporu a lepší pozici pro vyjednávání se zaměstnavatelem. Chodí za námi s problémy i zaměstnanci, kteří v odborech nejsou, radíme a pomáháme i jim. Věřím, že to některé z nich přesvědčí o tom, aby se k nám přidali,“ uzavírá předseda Martin Pešan.
