Za chybné jak z odborného, tak především z politického hlediska považuje profesor Jaroslav Vostatek usnesení vlády o „zkrouhnutí“ zákonného červnového zvýšení důchodů v mimořádném termínu. V rozhovoru pro Parlamentní listy náš přední odborník na penzijní systémy dokonce považuje tento krok „za pokus o politickou sebevraždu minimálně ministra financí, ne-li celé vlády“. Podle něho zákonná valorizace měla být promítnuta do zákona o státním rozpočtu, včetně případné rozpočtové rezervy. Za to primárně odpovídá ministerstvo financí a je třeba vyvodit odpovědnost, říká.
Na otázku co si myslí o rozhodnutí vlády, že se bude v červnu mimořádně valorizovat jinak, než ukládá legislativa a v ní uvedený valorizační mechanismus, profesor Vostatek odpověděl, že usnesení vlády o „zkrouhnutí“ zákonného červnového zvýšení důchodů v mimořádném termínu považuje za chybné, a to jak z odborného hlediska, tak především z politického hlediska. „V podstatě jde o pokus o politickou sebevraždu minimálně ministra financí, ne-li celé vlády. Opozice využije situace a novelu zákona zablokuje v parlamentu,“ konstatoval.
Na otázku, že jedním ze zdůvodnění tohoto kroku, jímž chce vláda nečekaně sebrat důchodcům tisíce korun, které jim zaručuje zákon, zní, že současná valorizace není připravena na výraznější cenové šoky. Co tedy tomuto argumentu říká a jak by měl vzorec valorizace vypadat, profesor Vostatek říká, že kvalita valorizačního mechanismu vcelku odpovídá kvalitě českých veřejných penzí. Podle něho se s tím dá jakž takž žít, nicméně v mezinárodním srovnání jde o podprůměr – ze systémového hlediska. Načež dodává, že v podstatě vše chce systémovou reformu. Připomenul, že již před pár lety přitom dokonce došlo k nepsané politické dohodě, že se „důchodové pojištění“ rozdělí na dva penzijní pilíře, označované jako nultý pilíř, tj. rovný starobní důchod pro všechny, a první pilíř neboli důchodové pojištění. Prvnímu kroku v tomto směru říká technická důchodová reforma. Přičemž text příslušné „pouhé“ novely zákona o důchodovém pojištění profesor Vostatek publikoval a zveřejnil. Dále uvedl, že nový ministr práce a sociálních věcí (Marian Jurečka) se k rozdělení na dva pilíře přihlásil, asi to má ale stále „v šuplíku“. Možná ještě přemýšlí nad nějakým parametrem, třeba u vdovských důchodů?! Profesor Vostatek nyní přemítá, zda tam „nepřilepit“ okamžité ukončení dalšího přiznávání předčasných důchodů, které jsou zcela neférově, to je výrazně, vyšší než „normální“ starobní důchody. Konstatoval, že vše toto se mohlo uskutečnit již od počátku letošního roku.
Nic z toho se ale neuskutečnilo. Možná i proto, že ještě v listopadu tvrdil premiér Petr Fiala, že jeho vláda nebude měnit věk odchodu do důchodu ani valorizaci penzí. Načež si profesor Vostatek položil řečnickou otázku: Copak to, podle vývoje v minulém roce a třikrát provedené valorizaci, nebylo zřejmé, k jakému výsledku to směřuje?
Reformu valorizace důchodů považuje profesor Vostatek za druhořadou. Postačí, když bude začleněna do velké důchodové reformy, kdy budou vytvořeny dva ucelené zákony, odpovídající dvěma uvedeným penzijním pilířům. Každý pilíř zde bude mít i svůj systém zvyšování důchodů.
Profesor Vostatek reaguje i na hlasy, které říkají, že je třeba nastavit valorizaci tak, aby pomáhala těm nejohroženějším a nejchudším, tedy důchodcům s nejnižšími příjmy, a aby tedy výrazněji valorizovala nižší důchody než ty vyšší. Přitom si opět položil řečnickou otázku, zda to má logiku, když to znevýhodní ty, kteří déle pracovali a více do systému odváděli?
Načež konstatuje, že obecně vzato není žádný důvod, aby valorizace pomáhaly těm nejohroženějším a nejchudším. Smysl to může mít jen výjimečně, a tyto případy nemusejí být obsaženy ve valorizačním schématu. Například Rakousko má velmi kvalitní, moderní systém sociálního důchodového pojištění, tzv. „penzijní konta), které profesor Vostatek doporučuje převzít pro náš „první pilíř“. Důchody, podstatně vyšší než u nás, jsou tam zákonem zvyšovány podle růstu cen. V roce 2022 byly nižší důchody, tj. do 1000 eur, výjimečně indexovány zvýšenou sazbou.
Na otázku, že patří mezi největší odborníky na penzijní systémy, jak tedy hodnotí stávající český, profesor Vostatek odpověděl, že české starobní důchody jsou dosti nivelizované, v průměru jsou ze zhruba 70 % „rovné“ a ze 30 % závislé na předchozích výdělcích. Obecně vzato jde o „veřejnou volbu“ sociálního (penzijního) modelu. Českým specifikem je, že zmíněná nivelizace je zakamuflovaná díky tzv. 1. redukční hranici, používané při výpočtu procentní (zásluhové) výměry starobního důchodu, která osobní vyměřovací základ, přesahující 44 % (celostátní) průměrné mzdy, krátí na (pouhých) 26 %. Jak konstatoval nález Ústavního soudu v roce 2010, jde o podstatnou deformaci „důchodového pojištění“, a to do té míry, že systém je nejen nefér, ale i „natolik netransparentní, že je pro své adresáty, de facto, zcela nesrozumitelný“. Těmito adresáty jsou, podle něho, i politici.
Na otázku v čem by měla spočívat důchodová reforma, po níž se už spoustu let volá, profesor Vostatek uvedl, že když vyjdeme ze stávající nivelizace českých starobních důchodů, tak by se technickou důchodovou reformou zvýšila výměra starobního důchodu z 10 % na 32 % průměrné mzdy a sazba procentní výměry starobního důchodu by se snížila z 1,5 % na 0,39 % z vyměřovacího základu za každý rok pojištění. Předpokládá, že nadpoloviční většina politiků bude po této reformě požadovat zvyšování procentní výměry i na úkor základní výměry důchodu. I zde půjde samozřejmě o „veřejnou volbu“. Vzhledem k relativně nižším starobním důchodům u nás, to je v poměru k průměrné mzdě, si dovede představit, že u našich politiků v budoucnu převáží snaha o zvyšování důchodů, a to jak nově přiznávaných, tak i těch již vyplácených.
Na otázku, ve kterých zemích by se pro výpočet důchodů nejvíce inspiroval, profesor Vostatek odvětil, že rovný důchod by „opsal“ z Velké Británie, a to včetně minimální doby „pojištění“ 35 let pro nárok na plný důchod. Jeho výše v daném roce by se stanovila v absolutní částce. To znamená ve výchozím roce na úrovni 32 % průměrné mzdy, aby to bylo přijatelné tak říkajíc pro všechny. Ve Velké Británii se ovšem vlády snaží o relativní nárůst „státního důchodu“, a tak platí, že pro účely indexace se vezmou do hry 3 indexy: cenový, mzdový a 2,5 %, z nichž se použije ten nejvyšší („triple lock“).
Snahou je zvyšovat výši tohoto důchodu v relaci k (čisté) průměrné mzdě. Výjimkou byl fiskální rok 2022/23, kdy státní důchod byl zvýšen o 3,1 %, i když roční inflace byla 9 % a výdělky narostly o 8,3 %. Britský ministr financí to vysvětloval vysokým růstem důchodu v předchozím desetiletí; vláda dala přednost fiskálnímu zájmu.
Na otázku, jak by vypadala valorizace důchodů v tuzemsku, profesor Vostatek odpověděl, že „skromná“ česká varianta zvyšování rovného starobního důchodu by mohla být jednoduchá: indexace podle „důchodcovské“ inflace. Přitom poznamenal, že levicoví či levicovější politici mohou ovšem požadovat více s tím, že akademik musí být schopen poradit jakékoliv vládě. Nové pojistné důchody, resp. dosavadní procentní výměry starobního důchodu, by naopak mohly být zvyšovány podle růstu, ale nikoliv již podle případného poklesu, čisté průměrné mzdy. Tím také naráží na dopad reformy daně z pracovních příjmů od roku 2021, která snížila výši průměrného důchodu v relaci k čisté mzdě.
Na otázku, že na jedné straně existuje požadavek na přidání důchodcům, aby jim to co nejvíce pomohlo, na druhé, aby to státní pokladnu stálo co nejméně, a který z těchto cílů má být při úvahách a výpočtech valorizace upřednostněn, profesor Vostatek konstatoval, že sebelepší systém veřejných penzí nezajistí dlouhodobou neměnnost valorizačního schématu. Mimořádná situace vždy bude generovat i mimořádná opatření, spojená i s politickou odpovědností vlády a parlamentu. Za „normální“ situace bychom se ovšem měli vystříhat samoúčelných, čistě marketingových valorizací důchodů, například před volbami. Nemluvě již o supertrapasech, jako je aktuální usnesení vlády o „zkrouhnutí“ zákonného červnového zvýšení důchodů v mimořádném termínu, které si asi ještě hořce „vypije“.
Na otázku, že tedy není zastáncem rčení, že účel světí prostředky, když stát, resp. MPSV, s tak velkou valorizační změnou nepočítal, tak změní zákon a zvýší důchody jen tolik, kolik si původně plánoval, profesor Vostatek odpověděl, že zákonná valorizace měla být promítnuta do zákona o státním rozpočtu, včetně případné rozpočtové rezervy. Za to primárně odpovídá ministerstvo financí. Nechce se mu věřit, že by MPSV dodalo špatné podklady. V tomto směru nemá žádné informace. Je zvědav na závěry z vyšetřování této kauzy. Odpovědnost je třeba z toho vyvodit, dodal.
