„U nás je rozšířená mylná představa, že sociální bydlení by mělo být poskytováno především bezdomovcům. To je ale omyl. Do koncepce sociálního bydlení jsou zahrnuty i příspěvky na bydlení, o které žádají nejvíce senioři, kteří již nejsou schopni platit vysoké nájmy,“ řekl Stanislav Křeček, zástupce veřejné ochránkyně práv. A tento neblahý trend stoupá. V roce 2008 dostalo příspěvek na bydlení 86 482 lidí, v roce 2013 už 195 405 lidí, kteří nebyli schopni ze svých příjmů pokrýt nájem.
Situaci ještě zhoršil nový občanský zákoník, který stanoví, že pokud se nájemce nedohodne s majitelem bytu na výši nájemného, měl by rozhodnout soud. To ale SON ve svých regionálních poradnách lidem nedoporučuje, protože výdaje jsou nesmírně vysoké a soudy navíc většinou rozhodují v neprospěch nájemců. Ti pak musí platit obrovské soudní poplatky přesahující částku 100 tisíc korun. „U nás nemáme zákon na určování nájemného jako například v Německu a v dalších zemích a soudci se tak řídí podle svého uvážení i podle odborných posudků. Dva posudky na stejný byt se však od sebe dost liší. „Přístup soudů k rozhodování o nájemném je pro mne obrovským zklamáním,“ stěžuje si Křeček.
„S přihlédnutím k průměrným mzdám, jsou nájmy v České republice nejvyšší v Evropské unii. A tak roste počet lidí, kteří sice bydlení mají, ale nájmy jsou čím dál dražší a oni musejí žádat o příspěvky na bydlení. Na západě většina seniorů bydlí v nájemních bytech a za nájmy vynaloží v průměru 20 procent svého příjmu. V Česku senioři dávají na bydlení přes 80 procent svého příjmu, takže počet lidí žádající o příspěvek na bydlení stále roste. V roce 2010 bylo na příspěvky na bydlení vyplaceno 3 521 000 korun, o tři roky později již 7 403 000 korun,“ uvedl Milan Taraba.
Sdružení nájemníků proto navrhuje při přípravě legislativních kroků, které by měly vést k nápravě v oblasti sociálního bydlení současně s přípravou zákona o sociálním bydlení řešit přípravu a přijetí zákona o obecně prospěšné společnosti v oblasti bydlení a podporovanou výstavbu prostřednictvím sociálně-bytových družstev podle zahraničních zkušeností zejména z Rakouska. Žádá rovněž zařadit práci v oblasti sociálního bydlení mezi vázané činnosti, usilovat o zkrácení termínu účinnosti zákonů a předpisů o sociálním bydlení a konečně vypracovat metodiku stanovení místně obvyklého nájemného a její důslednou realizaci a kontrolu.
Milan Taraba a Stanislav Křeček informují novináře o řešení sociálního bydlení v ČR
Záběr u tiskové konfrence
