Do VII. sjezdu OS KOVO zbývají už jen dva týdny. Bude bilancovat to, co se událo za poslední 4 roky. Jak toto období hodnotí předseda Souček?
Vně svazu došlo za toto období v ČR i ve světě k oživení výroby, což vedlo k nárůstu pracovních míst, ale také k opětovnému růstu rizikového zaměstnávání, především přes personální agentury. Globální konkurence přinesla problémy do našeho ocelářství, které musí čelit dovozu státem dotované oceli z Číny i dalších regionů světa. Jiné problémy řeší automobilový průmysl, který v současné době zaměstnává v našem sektoru nejvíce zaměstnanců. Globální firmy v honbě za ovládnutím trhu zvyšují požadavky na pracovní výkony zaměstnanců, čímž trpí jejich soukromý život a promítá se to do jejich dlouhodobého zdravotního stavu a také do partnerských a rodinných vztahů. Flexibilita v tomto pojetí není kompenzována patřičným zvýšením mezd. Nekalé praktiky se prokázaly také v tzv. kauze „diesel-gate“, která v konečném důsledku ohrožuje zase zaměstnance v automobilovém průmyslu a je třeba se připravit i na krizové scénáře. Samozřejmě, že dílčí problémy se týkají všech odvětví, ve kterých OS KOVO působí a musí je průběžně pomáhat řešit.
Změnilo se ovšem i politické prostředí u nás…
V politické oblasti se po pádu Nečasovy vlády začalo blýskat na lepší časy. Nově vzniklá vládní koalice změnila přístup k tripartitnímu sociálnímu dialogu na národní úrovni a díky sociálnědemokratickým hejtmanům začaly fungovat i krajské tripartity. Přes vládní prohlášení vstřícné k potřebám zaměstnanců se ale některé pozitivní věci daří naplňovat až v závěru mandátu této vlády. Zčásti vlivem nesouladu v koalici a také díky tuhému odporu zaměstnavatelů, kteří využívají opoziční strany ke zdržování těchto snah.
Vývoj u nás ovlivnily i měnové intervence ČNB…
To, co ve svém důsledku přinese „čarování“ ČNB s kurzem české koruny v tomto období a jaké skutečné důsledky přinese zaměstnancům v budoucnu, to dnes objektivně není nikdo schopen předpovědět.
Jak už zaznělo, žijeme ve světě, který se stále více globalizuje. Co postavení svazu mezinárodně?
Na mezinárodním odborovém poli se nám podařilo udržet vysoké renomé OS KOVO, které bylo dlouhodobě budováno a v tomto volebním období bylo završeno na kongresu naší evropské odborové federace industriAll Europe přijetím naší rezoluce „Stejná mzda za stejnou práci a solidarita v EU“ hlasy všech delegátů kongresu. Cílem této rezoluce je dosáhnout stavu, kdy bude srovnatelná práce vykonávaná v kterékoli zemi EU odměňována stejnou mzdou, ať je vykonávána kterýmkoli občanem některé ze zemí EU. Na všech úrovních industriAll Europe se nyní vedou diskuse, jak uvést tuto rezoluci v život, aby už nemohlo docházet ke mzdovému dumpingu mezi regiony Evropy.
Zpět domů. Jak si dnes stojí svaz finančně a jak je na tom s členskou základnou?
Za osobní úspěch považuji, že se mi v úzké spolupráci především s místopředsedou Ing. Jiřím Markem podařilo v tomto období dokončit prodej Národního domu na Smíchově, který byl v majetku OS KOVO a 10 let se prodával. Pokud by prodej nebyl dotažen do konce, hrozilo nám, že svaz bude muset v nejbližší době investovat do rekonstrukcí 111 milionů korun. A to bez reálné možnosti zajistit návratnost takové investice. Co se týče členské základny, podařilo se v závěru tohoto období zastavit její pokles. Zúročily se jak zkušenosti a iniciativa funkcionářů ZO, tak i profesionalita zaměstnanců OS KOVO, jejichž kolektiv vyzrál a je schopen poskytovat špičkové služby jak základním organizacím, tak novému fenoménu – seskupení členů u zaměstnavatelů. Při každé vhodné příležitosti je třeba za toto nezměrné úsilí poděkovat.
Shrnuto: výhybky jsou nastaveny tak, aby svaz mohl úspěšně zvládat nové výzvy. Nebude jich málo, a to ať už jde o vnitrosvazová, celospolečenská a někdy i mezinárodní témata. Jde o práci s členskou základnou, její omlazování, udržení vysoké profesionality služeb členům atd. O účinnější prosazování práv a požadavků zaměstnanců v kovoprůmyslu, dopady nástupu Průmyslu 4.0 a další témata. Která považujete opravdu za ta klíčová?
Výzev je mnoho. Nejdůležitější je členská základna. Bez té by svaz nebyl svazem. Její velikost závisí na naší společné snaze. V příštím období budou vedle sebe působit ZO i seskupení členů a bude více zřejmé, zda je tato cesta správná a ze strany zaměstnanců svazu zvládnutelná v dosavadní podobě, nebo bude třeba jiné nastavení podmínek fungování seskupení členů. Myslím si, že velká část členů i funkcionáři ZO si podvědomě nepřejí rychlý postup další průmyslové revoluce, známé jako Průmysl 4.0, kterou budou doprovázet změny ve vzdělávání, střídání profesí v průběhu pracovního života a také změny v celé společnosti, které zatím nelze přesně odhadovat. Tento proces je ale hnán dopředu kvůli snaze najít novou výhodu v konkurenci mezi firmami a je podpořen velkými investicemi. Vlastníci firem vědí, že kdo tento trend nezachytí, dostane se na okraj hlavního proudu inovací a v konkurenci neobstojí. Nebude nám stačit doufat, že nás Průmysl 4.0 nepotká, musíme se na něj připravit a předejít problémům tak, jako se nám v minulosti podařilo zúčastnit se procesu vzniku agenturní práce od samého počátku a prosazovat její zákonnou regulaci. V tom nám hodně pomáhají naše mezinárodní odborové kontakty, které budeme i nadále využívat.
Svaz vypracoval strategii pro období 2017–2021. Je podrobným návodem, jak postupovat, aby hlavní výzvy byly zvládnuty. Že je správná, potvrzuje i to, že se loni po letech stagnace podařilo celkově zvýšit počet členů svazu. Nerodila se ale lehce, byly i porodní bolesti…
Program, který již druhé mezisjezdové období nazýváme „Strategií“, se začal připravovat již v polovině tohoto mezisjezdového období. Ano, nejprve se pracovalo 15 měsíců na základních „Tezích“. Diskuse vůbec nebyly jednoduché. Ukázalo se, že řešení problémů v jednotlivých ZO a krajských sdruženích jsou velmi rozdílná a zformulovat univerzální recepty do konsenzuálních výstupů, které změní dosavadní postupy na úrovni celého svazu, je velmi obtížné. Přesto je již „Strategie“ odsouhlasena Radou OS KOVO k předložení VII. sjezdu OS KOVO.
Čelit novým výzvám předpokládá, že o nich máme dostatek potřebných informací. To je někdy kámen úrazu. Letos zahájená centrální evidence členů má mj. i usnadnit jejich přístup k informacím. Jak jste spokojen s jejím průběhem?
Rozhodnutí Rady OS KOVO v průběhu mezisjezdového období o zavedení centrální evidence OS KOVO je dle mého názoru správné. Technická příprava pod novým místopředsedou OS KOVO Tomášem Valáškem byla zvládnuta ve spolupráci s vedoucími regionálních pracovišť, která řídí další místopředseda OS KOVO Libor Dvořák. Dosavadní postup prací na centrální evidenci hodnotím jako pozitivní a doufám, že se ji v blízké době podaří dokončit ve většině ZO. O centrální evidenci členů platí totéž co o Průmyslu 4.0 – kdo do ní nevstoupí, zůstane časem mimo hlavní proud dění v OS KOVO kvůli absenci informací, které zajímají členskou základnu.
Svaz nežije ve vzduchoprázdnu, je součástí společnosti. Už jsme viděli, že na to, jak úspěšně odbory mohou prosazovat své požadavky, má velký vliv politické klima ve státě, to, kdo je právě u moci. Letos se o tom bude opět rozhodovat. Jak to vidíte vy?
To je velké riziko příštího období. Od roku 1990 stále slýchám oblíbenou frázi, že odbory musí být apolitické a bez vazeb na jakékoli politické strany. To se členům odborů líbí zvláště potom, jaké skandály provázejí „politickou reprezentaci“ od leva do prava. Má to ale svá velká úskalí. V období pravicových vlád nás zaměstnavatelé válcují a ukrajují v zákonech jednu kompetenci odborů za druhou a také ochranu zaměstnanců stále snižují kvůli měnícím se „potřebám trhu práce“ a potřebou hlavně „držet“ konkurenceschopnost českých firem, nebo firem, které na území ČR zhodnocují své investice díky nízkým mzdám našich zaměstnanců. Měli bychom si stále připomínat, že „vládu“ si občané volí proto, aby vytvářela příznivé podmínky pro život českých občanů. Když vláda láká do naší země investory, tak by to měla dělat tak, aby zaměstnala především české občany, a ne aby umožňovala zahraničním firmám vyrábět na území ČR a množit zisky prostřednictvím zaměstnávání cizích státních příslušníků. Naše odborová politická „korektnost“ v období vlády levicovějších koalic nám bohužel neumožňuje kompenzovat odborové ztráty z období pravicových vlád. Pokud v tomto smyslu neovlivníme naši členskou základnu, bude po volbách do Poslanecké sněmovny zbytečné stěžovat si na budoucí kroky případné středopravicové koalice – minimálně další čtyři roky. Nebezpečí nespočívá ani tak v „profláknutých“ pravicových stranách, jejichž „dobré úmysly“ by si měl každý občan pamatovat z minula. Nebezpečí spíše spočívá ve stranách a hnutích, které nemají pevný ideologický základ a svou popularitu staví na reakcích na aktuální témata, která zlobí většinu občanů. A tyto reakce mění dle potřeby a změny nálad ve společnosti.
Jsou těžko předvídatelní, což je pro rozhodování voličů velmi obtížné. Před volbami do Poslanecké sněmovny bychom se měli zaměřit na informování členské základny, a to i s rizikem, že se to některým členům nebude líbit.
Volit se bude i na VII. sjezdu. A to i vrcholné vedení svazu. Nominace byly již uzavřeny a vy jste byl opět nominován do funkce předsedy svazu. Jak vnímáte tuto skutečnost?
Za sebe mohu pouze poděkovat za důvěru těm, kteří mne nominovali, a věřit, že je to určité ocenění mé dosavadní práce ve výkonném vedení svazu. Vážím si toho a vím, že mne to zavazuje do příštího období.
I předseda svazu je členem kolektivního vedení, a tudíž týmovým hráčem, ovšem má velkou možnost nastavit určité akcenty. Takže na co se v případě obecně předpokládaného znovuzvolení hodláte zejména zaměřit?
Tak, aby se třeba jednou říkalo, tak to tady zavedl Jaroslav Souček… Nechci si stavět žádný pomník. Od začátku svého působení pracuji ve prospěch členské a funkcionářské základny a snažím se vytvářet zaměstnancům OS KOVO – tedy svým spolupracovníkům, příznivé pracovní podmínky. Já jsem se strašně moc naučil v době, kdy jsem mohl působit vedle předsedy Ing. Jana Uhlíře, a hodně mi dala i mnohdy hektická spolupráce s předsedou Josefem Středulou. Nejlepší spolupráci jsem měl v době půlročního zastupování předsedy svazu v osobě Ing. Jiřího Marka. O tom, co se podařilo či nepodařilo Součkovi, ať mluví jiní.
Děkujeme za rozhovor.
