Europarlament a Rada EU se rozhodují, zda podpoří delegovaný akt, kterým Evropská komise zařadila jadernou energii a zemní plyn mezi zelené investice. Vášnivé debaty o kontroverzním aktu, který rozdělil jak europoslance, tak unijní státy, tedy neutichají. Obzvlášť v souvislosti s válkou na Ukrajině, kvůli které musí EU přehodnocovat svou energetickou politiku.
V březnu Evropská komise obdržela dopis, ve kterém ji více než stovka členů Evropského parlamentu vyzývá, aby delegovaný akt taxonomie k jádru a plynu, představený letos v únoru, vzala zpět. Podle europoslanců ztratil kvůli válce na Ukrajině smysl.
Komise v důsledku ruské agrese na Ukrajině v březnu představila strategii, jak se postupně zbavit evropské závislosti na ruském plynu, a to už o dvě třetiny do konce letošního roku. Právě nová strategie je podle europoslanců s delegovaným aktem o jádru a plynu v rozporu.
Delegovaný akt totiž do tzv. taxonomie – vodítek pro investory a finanční sektor pro investice ohleduplné k životnímu prostředí – přidává jadernou energii a zemní plyn. I s nimi tak EU po dlouhém rozhodování počítá jako se zdroji, do kterých půjde dočasně a za určitých podmínek investovat zeleně za účelem postupného přechodu k obnovitelným zdrojům energie. Využití plynu jako přechodového zdroje tak nejde zcela ruku v ruce se snahami EU o energetickou nezávislost na Rusku.
„Vítáme plán na zbavení Evropy závislosti na ruských fosilních palivech. To je v jasném rozporu s návrhem na posílení investic do zemního plynu v nařízení o taxonomii, které Komise přijala před ruskou invazí na Ukrajinu. Měli bychom se odklonit od plynu, vyhnout se nárůstu jeho využívání a budování nových elektráren. Delegovaný akt je toho ale opakem,“ napsali europoslanci Komisi.
Podle Komise však jak nová strategie, tak delegovaný akt zintenzivní přechod k dekarbonizované energetice.
„V rozporu s tím, co někteří tvrdí, delegovaný akt neznamená závislost na plynu,“ uvedla eurokomisařka pro finanční služby Mairead McGuinnesová a připomněla, že podle delegovaného aktu budou považovány za udržitelné investice jen investice do takových paroplynových elektráren, které budou stavěné na budoucí využívání nízkoemisních plynů a obnovitelných zdrojů.
V úterý 22. března delegovaný akt s McGuinnesovou prodiskutovaly dva výbory Evropského parlamentu – Hospodářský a měnový výbor (ECON) a Výbor pro životní prostředí (ENVI).
Zahrnutí jaderné energie a zemního plynu na seznam udržitelných investic je stále otázkou, která členy Evropského parlamentu rozděluje. Je to přitom právě Evropský parlament, který může delegovaný akt odmítnout, čímž by ho „vyřadil ze hry“. Stopku by mu muselo vystavit 353 europoslanců z celkových 705.
Poděkování i kritika
Polský europoslanec Bogdan Rzońca (PiS, ECR) Komisi poděkoval za „odvážný přístup“, když zařadila jádro a plyn na seznam udržitelných investic. Jeho francouzský kolega Gilles Boyer (Renew) ujistil Komisi, že v tom názoru „není sama“.
„Zaprvé, musíme zajistit pro občany a firmy EU co možná nejčistší energii. Zadruhé, musíme splnit závazky Pařížské dohody a naše cíle pro rok 2050 (jako je klimatická neutralita – pozn. red.). A nakonec musíme umožnit investorům, aby měli přístup k transparentním informacím o produktech, do kterých investují,“ uvedl svůj vzkaz Komisi Boyer.
Podle něj delegovaný akt obsahuje vhodné podmínky a emisní limity pro podporu investic do jádra a plynu.
„Tyto zdroje jsou podle mě nutné k tomu, abychom svých cílů dosáhli. Potřebujeme je. Slyším tady, že to (akt) není perfektní, neslyším ale žádná řešení,“ dodal, zatímco jeho kolegové Komisi spíše kritizovali.
Zařazení jádra a plynu mezi zelené investice i s navrženými podmínkami je podle těchto kritiků nevyhovující. Frakce socialistů přitom navrhla, aby Komise vytvořila více kategorií investic. Pro plyn a jádro by tak mohla v taxonomii existovat nikoliv (dočasně) zelená, ale oranžová nálepka.
Podle McGuinnesové by to však vyžadovalo další dlouhé a náročné diskuse, přičemž současná taxonomie rozlišuje udržitelné a přechodové aktivity a zdroje. Jádro a plyn podle ní jasně spadají do té druhé kategorie, tedy přechodové.
Stažení delegovaného aktu podle ní není na programu dne. Jak ukázala výměna názorů s europoslanci, komisařka McGuinnesová za ním stojí.
„Potřebujeme investovat do obnovitelných zdrojů energie, musíme mít ale zálohu. To je důvod, proč vůbec diskutujeme o delegovaném aktu, potřebujeme ho k transformaci (energetiky),“ zdůraznila.
„Lituji jen toho, že taxonomie nevznikla už před lety,“ dodala pak na otázku, jestli – obzvlášť v současné situaci války na Ukrajině – aktu nelituje.
Delegovaný akt jako „zadní vrátka“?
Kritika, která se na Komisi kvůli zařazení jádra a plynu do udržitelných investic snáší, ale nesměřuje pouze vůči tomu, že tyto zdroje do udržitelného seznamu zařadila nebo vůči jednotlivostem v návrhu. Směřuje i na to, že Komise vyřešila investiční nálepku pro jádro a plyn skrze delegovaný akt.
„Ignorovala jste, a dokonce urazila, Evropský parlament, když jste si vybrala ‚zadní vchod‘ v podobě delegovaného aktu raději než ‚hlavní vchod‘ v podobě primárního práva,“ vzkázal eurokomisařce nizozemský europoslanec z frakce socialistů Paul Tang.
S podobnou kritikou přišel již dříve i lucemburský ministr pro energetiku Claude Turmes, který se nechal slyšet, že Komise využila „sekundární legislativu, aby něco propašovala do primárního práva“.
Podle něj šla Komise cestou legislativního procesu, který vytváří většinu pro něco, co podporu většiny nemá. „Není normální, že se o tak klíčových otázkách rozhoduje způsobem, kde se musí najít 20 z 27 (států) proti,“ uvedl pro server Politico.
Delegovaný akt mohou členské státy nebo europoslanci pouze odmítnout. Států by se muselo proti aktu vyslovit 20, členů parlamentu většina. Na případné odmítnutí mají čtyři měsíce. V současné době se tedy rozhodují, jak k jednomu z nejkontroverznějších návrhů Komise přistoupí.
Delegované akty jsou nelegislativní akty, kterými Komise technicky doplňuje již přijatou legislativu, v tomto případě nařízení o taxonomii z roku 2020. Tyto akty neprochází tedy klasickým legislativním procesem. Komise je připravuje ve spolupráci s expertními skupinami, ve kterých má každý členský stát své zástupce. Poté, co Komise akt navrhne, mají členské státy a europoslanci možnost jeho podobu připomínkovat. Po přijetí finální podoby aktu Komisí pak mají možnost akt odmítnout, ale nikoliv měnit. Princip je tedy obrácený – nehlasuje se pro, ale proti aktu jako celku.
Jak pro redakci uvedla odbornice na fungování EU Markéta Pitrová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, praxi delegovaných aktů Evropský parlament a Rada v minulosti odsouhlasily. Daly tak Komisi možnost mimo řádný legislativní postup dopracovávat detaily legislativy.
„Dnes kritizované nastavení kontroly tedy bylo odsouhlaseno a schopnost přesunout dopracování detailů legislativy Komisí je obecně vnímána jako výhodné řešení. Podobně je třeba zdůraznit, že objem činnosti Komise vědomě určují oba aktéři při přijímání sekundárního aktu, v tomto případě nařízení,“ doplnila Pitrová.
Rada a Parlament tak stanovují „mandát“ Komise pro vypracování delegovaných aktů přímo v primární legislativě, kam podle Pitrové mohou vložit pojistky a vykolíkovat tak Komisi hřiště.
„Pokud některé členské státy vnímají dopracování konkrétního, na první pohled méně podstatného prvku, v rámci tzv. terciální legislativy za rizikové, nemusí to podporovat. Naopak, mohou trvat na větší specifikaci nařízení, vložení pojistek, zaplnění možných sporných míst jasným stanoviskem Rady. To ovšem vede k prodloužení projednávání legislativy až do momentu shody nad těmito detaily, a proto se k němu členské státy neuchylují a ‚rády‘ přenechávají detaily Komisi,“ vysvětlila.
Taková pojistka jde podle Pitrové v nařízení o taxonomii směrem k pevným fosilním palivům. Činnosti spojené s výrobou elektřiny, při nichž se využívají pevná fosilní paliva, tak nemohou být kvalifikovány jako environmentálně udržitelné hospodářské činnosti. V oblasti jaderné energie a zemního plynu však nařízení Komisi „hřiště nekolíkuje“.
„Podobně jako byla vložena tato pojistka, mohly být nepřijatelné i jiné zdroje a komodity. Tím by se ovšem ohrozilo přijetí aktu v roce 2020, kdy byla nesporná pouze pevná fosilní paliva (…) Při každém dílčím aktu se může Evropský parlament a Rada rozhodnout, že prostor pro tvorbu Komise bude minimální, nebo dokonce žádný. Opakovaně to ale nedělají, protože chtějí proces urychlit a neutápět se sami v detailech,“ dodala Pitrová.
Češi jsou pro
Zelená a socialistická frakce v Evropském parlamentu už od vydání aktu v únoru shání mezi kolegy spojence, kteří by proti aktu hlasovali. Skeptičtí jsou i někteří členové z řad lidovecké skupiny.
„Většina kolegů z EPP (Evropská lidová strana – pozn. red.) ve výborech ECON a ENVI jsou k delegovanému aktu velmi skeptičtí. A po ruské agresi je to ještě vážnější,“ uvedl v úterý německý lidovecký europoslanec Peter Liese.
Podle informací ČTK to ale neplatí pro české členy europarlamentu. Většina z nich hodlá akt podpořit. Pirátští europoslanci, kteří sedí ve frakci Zelených, se zatím o své pozici rozhodují. Proti plánuje hlasovat z českých řad pouze europoslanec Ivan David (SPD, ID).
V 705členném Parlamentu a 27členné Radě rozložení pozic ještě před ruskou invazí na Ukrajinu hovořilo spíše ve prospěch aktu. Nyní ovšem není jasné, zda s pozicemi některých aktérů urgentnost otázky energetické nezávislosti EU vyvolaná válkou nezamíchá.
Na odmítnutí aktu mají Rada a europoslanci čas konkrétně do 9. července, pokud tedy nedojde k prodloužení lhůty. Tu je možné prodloužit o dva měsíce.
