ROZHOVOR: Místo toho, aby si Senát projednáváním našich zákonů vydobyl úctu občanů, tak senátoři v podstatě řeší své osobní problémy, které naprostou většinu lidí nezajímají. To si myslí předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek, kterého chování senátorů v době pandemie koronaviru pěkně štve.
Země se nachází ve velmi složité situaci. Vás naštvala kritika vládních opatření ze strany Senátu tak, až jste ve výzvě občanům napsal, že senátory málo zajímá osud těžce zkoušené země...
Vraťme se zpět. Na počátek února, kdy se u nás postupně začaly objevovat informace o postupující pandemii v Číně, která se začala šířit po světě a zejména po Evropě. Kdy se lidé u nás z médií již podrobněji dozvídali, jaké jsou dopady této pandemie na ekonomiku a životy občanů postižné země. Senátoři se v té době o problém vůbec nezajímali, ale řešili pro ně hlavní otázku, a to dopis čínského velvyslance k plánované cestě předsedy Senátu na Tchaj-wan. Zkrátka středem jejich zájmu byl v podstatě jen dopis z čínské ambasády s tím, že se část z nich začala přiklánět k veřejně proklamovanému názoru některých politiků, aby byla čínská strana vyzvána k výměně velvyslance. To byl ale za dané situace, která u nás počátkem března nastala, naprosto podružný problém.
Jen to ukázalo na jejich ne zrovna státuprospěšné myšlenkové pochody. Místo, aby se senátoři zabývali záležitostmi, které jsou významné pro další vývoj naší země, tak řeší své osobní animozity. Proto, podle mého názoru, Senát není pojistkou demokracie, jak právě senátoři rádi v médiích vykládají.
Senát jste ve výzvě nazval trafikou pro vysloužilé politiky s tím, že bychom měli zvažovat referendum o jeho další existenci. Opravdu by měl být zrušen?
Ano, myslím si, že jsou to ve skutečnosti vyhozené peníze. Znovu opakuji, že to není žádná pojistka demokracie. Když se podíváte na chod Senátu, zjistíte, že svým hlasováním dělají senátoři jednu obstrukci za druhou směrem k současné vládě a potažmo i Poslanecké sněmovně. Místo toho, aby si Senát projednáváním našich zákonů vydobyl úctu občanů, tak senátoři v podstatě řeší své osobní problémy, které naprostou většinu lidí nezajímají. Mimochodem jejich poslední diskuse, která vyústila v kritiku vlády Andreje Babiše, že nezvládá pandemii, trvala čtyři hodiny, což je čas, který mohli věnovat užitečnějším věcem, například šití roušek anebo výpomoci utahaným pokladním v supermarketech. Ať si
tam sednou a zkusí si pár šicht.
Proč tak odmítáte tvrzení, že je Senát pojistkou demokracie?
O zachování a udržení demokracie se v České republice hodně hovoří, zejména v médiích. Ale můj názor je ten, že máme-li jako ústavní pojistku Ústavní soud České republiky, který svými rozhodnutími občas mění rozhodnutí Poslanecké sněmovny, tak již není potřeba další. Mimochodem znám ve světě řadu různých státních i nestátních poradních orgánů, v nichž lidé zasedají a za svoji činnost nedostávají žádné finanční prostředky. Pracují v nich podle svého vlastního přesvědčení a to ve prospěch společnosti zcela zdarma.
Jak vnímáte nového předsedu Senátu Miloše Vystrčila?
Musím říci, přičemž nechci být negativní, že by se měl sám před sebou stydět a hlavně by se měl sám nad sebou zamyslet.
Už jste to nadnesl. Co si nicméně myslíte o jeho názoru, že by měl být čínský velvyslanec v Česku vyměněn?
Jsem přesvědčen, že jsou v politice, ekonomice i v mezilidských vztazích určité zvyklosti. Myslím si, že je věcí čínské strany, koho k nám vyslala. V tomto případ platí, že by Česká republika měla být ve světě viděna pozitivně a nikoliv neustále záporně. Znovu připomínám, že právě v tomto případě se dost negativně předvedl pražský primátor Zdeněk Hřib anebo již zmíněný předseda Senátu Vystrčil.
Napsal jste, že epidemie koronaviru vyvolala mezi lidmi velkou vlnu solidarity. Ale divadelníci, kteří jsou členy Odborové asociace divadelníků zastoupené v Asociaci samostatných odborů, si na přijatá opatření vlády také stěžovali…
Ano, máte pravdu, že řada lidí u nás si stěžovala. Spousta lidí si myslela, že to nic není, že je to jen taková „obyčejná chřipka“. Už víme, že to tak opravdu není. Zde budu ale velice opatrný, abych někoho odsuzoval. Někteří to prostě špatně odhadli. Na druhé straně jsem rád, že mezi lidmi vznikla obrovská vlna soudržnosti a společenské zodpovědnosti.
Asi nejznámější je v tomto ohledu prohlášení principála divadla Na Jezerce Jana Hrušínského, že chce Andrej Babiš zlikvidovat divadla...
To je ten samý problém. Pana Hrušínského si nesmírně vážím, stejně jako i jeho otce. Oba dva vidím jako velké české herce. Ale v tomto případě si myslím, že Jan Hrušínský podcenil situaci. Samozřejmě, že někdy má člověk strach a obavu ze ztráty pozice či zaměstnání nebo dokonce majetku. Herec Hrušínský se ale omluvil. To je v pořádku. Myslím si, že do konce svého života bude mít určité trauma, že si něco myslel, něco napsal, a ono se to nakonec ukázalo úplně jinak, než původně zamýšlel. Zde chci zdůraznit, že bychom se k sobě měli chovat ohleduplně. Jsem pro, aby se tato záležitost zejména v médiích již dále nerozebírala. Měli bychom to nechat postupně usnout, aby to po čase vyšumělo.
Jaké se k vám dostaly komentáře ze strany soukromých zaměstnanců a lékařů, jejichž odborové organizace také zastupuje vaše asociace?
Samozřejmě, že naprostá většina připomínek a komentářů, které jsme jako odbory dostávali, byl o tom, že nejsou ochranné pomůcky. Situace v terénu u lidí, kteří se pohybují v takzvané první linii, byla a vlastně pořád je velmi složitá. Osobně jsem to prožil, když jsem navštívil nemocnici a viděl, jak zdravotní sestry s nasazením vlastního zdraví plní své pracovní úkoly. Když jsem šel nakupovat, viděl jsem to i u prodavaček. Ostatně týká se to i jiných profesí. Například řidičů dopravních prostředků, pracovníků na železnici a tak dále. Jsem rád, že jsem jako předseda odborů těmto lidem, kteří pracují v první linii, mohl poděkovat. Myslím si, že si to plně zaslouží. Také plně oceňuji, že i naše vláda se k těmto zaměstnancům postavila tak, že uznává, že si plně zaslouží, aby byli náležitě oceněni a to i finančně. Jen bych připomenul, že podle mého názoru není spravedlivé, aby lidé, kteří jsou v karanténě či dokonce nemocní, dostávali jenom šedesát procent nemocenské a po stanovené době dvaasedmdesát. Myslím si, že všichni tito pracovníci si zaslouží sto procent nemocenské, tedy ve výši svého platu.
Udělaly odbory něco pro prosazení zmíněného názoru?
Vyzvali jsme vládu, aby zaměstnancům, kteří byli při výkonu svého povolání nakaženi koronavirem a musí do karantény anebo byli hospitalizováni, přiznala náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. A to již v následujícím výplatním termínu.
Co bude, podle vás, hrát hlavní roli v našem hospodářství, až pomine pandemie koronaviru?
Již před čtrnácti dny jsem prohlásil, že celkový dluh České republiky by měl být posuzován jinak, než dosud. Na mimořádném jednání předsednictva tripartity v minulém týdnu ke stávajícímu schodku 40 miliard korun státního rozpočtu pro rok 2020, který byl na podzim loňského roku schválen, se musí počítat minimálně s dalšími 100 miliardami, o které by měl být schodek letos navýšen. Protože z evropských fondů by Česká republika měla dostat zhruba 27 miliard korun (v přepočtu asi jednu miliardu euro), přičemž ze strukturálních fondů EU se asi podaří uvolnit další dvě miliardy eur, tak si myslím, že se nám podaří nastartovat rozjezd naší ekonomiky mnohem rychleji a lépe, než tomu bylo po globální ekonomické krizi v roce 2008. Tehdejší vláda totiž poslechla bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, aby se šetřilo, což se ale nakonec ukázalo jako kontraproduktivní. Proto jako odbory, a v tom jsme zajedno i se zaměstnavateli,
zdůrazňujeme, že je nutné investovat, protože právě investice pomohou negativní důsledky propadu ekonomiky kvůli této pandemii překonat co nejrychleji.
zdůrazňujeme, že je nutné investovat, protože právě investice pomohou negativní důsledky propadu ekonomiky kvůli této pandemii překonat co nejrychleji.
