V minulém vydání Kováku jsme psali o Průmyslu 4.0. Tedy o tématu, které je stále opředeno množstvím otazníků. Mnozí se domnívají, že robotizace je píseň vzdálené budoucnosti. Opak je pravou. Mnohde již nastoupila v praxi.
Mezi první vlnu inovátorů u nás patří bezesporu firmy Bosch, Arburg, Siemens nebo TPCA Kolín, které robotizaci již aktivně využívají. Stroje připravené na Průmysl 4.0 si nyní české podniky pořizují i v případě, že to zatím nedává ekonomický smysl. „Chtějí mít něco, co mohou ukazovat, nebo jim to nařídila mateřská společnost,“ říká Jiří Petránek, šéf českého zastoupení německé firmy Festo − jednoho z největších globálních výrobců automatizační techniky.
Odbory se snaží zaměstnancům podat pomocnou ruku odbornými radami či pořádáním konferencí k tomuto tématu. Tak tomu bylo i poslední květnový den, kdy se v Domě odborových svazů v Praze uskutečnila konference ČMKOS, která se zabývala výlučně robotizací.
Hovořilo se o nejvíc ohrožených profesích. Na předních příčkách jsou u mužů ohroženi kováři, dělníci, obsluha pojízdných zařízení, mechanici, údržbáři či montéři. U žen jsou to profese administrativní, následovány odbornými ekonomickými pracovnicemi a dělnicemi. Jako perličku uvedl Aleš Chmelař z Úřadu vlády obor, který se například v USA naprosto vytrácí: „V Americe již téměř neuslyšíte o práci stenografů. Nahradili je moderní nahrávací metodou a digitalizací.“
Chmelař také zmínil možný důsledek průmyslové revoluce, který mnohým v sále zněl jako úryvek z sci-fi knihy. „Jsou odhady, že v roce 2060 může dojít k takzvané singularitě, tedy k momentu, kdy procesní kapacita počítačů převýší kapacitu lidského mozku. Počítače budou svět ovládat lépe než my.“
Poměrně laxní přístup k revoluci má Ministerstvo obchodu a průmyslu.
V době, kdy většina zaměstnanců s obavami čeká na její dopady, se ministerstvo teprve angažuje ve sférách relativity. Nynější ministr Jiří Havlíček vidí jako řešení vytvoření nových oborů na školách.
„Některé obory zaniknou, některé stávající obory se budou transformovat a nové profese budou vznikat. Bude to práce s lidmi, se studenty, kteří se musí specializovat na nové potřebné obory,“ shrnul ministr Havlíček.
Důležitý bod je i ztráta daní zaměstnanců, kteří mohou přijít o práci. Možnost danění robotů, kteří nahradí lidský faktor, je rovněž ve fázi úvah, a není k němu zatím jasné stanovisko vlády ani firem. Jedním z největších zastánců zdanění robotů je i nejbohatší člověk světa, Bill Gates. „Určitě jednou bude daň z automatizace. Teď si člověk za práci v továrně ročně vydělá, řekněme, 50 tisíc dolarů. Z toho se strhne daň z příjmů, odvody pro sociální zabezpečení a tak dál. Pokud robot dělá stejnou práci, pak byste měli přemýšlet o jeho zdanění,“ pravil Bill Gates v rozhovoru pro digitální byznysový magazín Quartz.
Pracovníky, které nová technika připraví o zaměstnání, trh práce nevstřebá. Důsledkem bude vysoká míra nezaměstnanosti, prohlubující se propast mezi bohatými a chudými, ale i možná podpora populistických politiků, kteří navrhují sice líbivá, ale neuskutečnitelná řešení.
Gates navrhuje, aby daň z příjmů za práci robotů vlády vymáhaly na společnostech, které robotické pracovníky provozují. Téměř 70 % výrobních firem působících v České republice považuje za hlavní přínos Průmyslu 4.0 zvýšení produktivity práce. Čtvrtina firem si slibuje od zavádění Průmyslu 4.0 vyřešení nedostatku pracovních sil, zejména v technických oborech. Přibližně pětina podnikatelů předpokládá při zavádění Průmyslu 4.0 do každodenní praxe zlepšení své pozice na trhu u obchodních partnerů.
Co se však stane s téměř půl milionem zaměstnanců, kteří u nás mohou přijít o místo, a co na to řekne státní kasa, když přijde o jejich daně, se zatím neví.
I proto by měl být nástup Průmyslu 4.0 podle předsedy OS KOVO Jaroslava Součka ústředním tématem sociálního dialogu. „Není možné zabránit nástupu další etapy průmyslové revoluce, posune nás zase o něco dál. Je však třeba pochopit, že se musíme postarat o lidi, kteří budou nejvíce postiženi. O ty, kteří o práci přijdou, a stát jim zatím žádné sociální jistoty neslibuje,“ vysvětluje Souček a dodává: „Digitální ekonomika nemá budoucnost bez sociálního rozměru.“
