Hrozba energetické chudoby vyplývající z překotného růstu cen energetických surovin je v současné době nesporně největším problémem, který se dotýká našich občanů.
Energetická chudoba je v širším pojetí součástí příjmové chudoby. Za hranici příjmové chudoby se obvykle považuje, pokud domácnost nemá k dispozici 60 procent mediánu čistého příjmu, přičemž se tento příjem určuje podle počtu osob, jež domácnost obývají. V propočtu se vychází z příjmů předchozího roku. V současné době jsou k dispozici data za rok 2020.
Hranice příjmové chudoby pro jednočlennou domácnost v roce 2021 byla 14 055 Kč, a např. pro domácnost - 2 dospělí a dvě děti do 13 let věku – je to 29 515 Kč.
Podle statistických dat se v roce 2021 takto definovaná příjmová chudoba týkala 8,1 % populace České republiky, což bylo více než 900 000 osob. Oproti předchozím letům se podíl osob zasažených příjmovou chudobou snížil. Např. v roce 2019 bylo zasaženo příjmovou chudobou více než 10 % populace – podle údajů ČSÚ. Uvádí se, že snížení podílu osob zasažených příjmovou chudobou bylo dosaženo především zvýšením sociálních transferů v souvislosti s řešením covidové krize.
Definovat energetickou chudobu není naproti tomu tak snadné, neboť zde chybí obecně přijatelný koncept, co zahrnout do tohoto pojmu.
Podle definice opírající se o standardy Světové zdravotnické organizace (WHO), se uvádí, že „domácnost je ohrožena energetickou chudobou, pokud má potíže nebo nemůže svou hlavní obytnou místnost vytopit na teplotu 18 až 21 °C za cenu, kterou si může finančně dovolit.“ To je velmi pružná definice, protože se současně ještě požaduje zachovat i další služby spojené s dodávkou energií, jako je dodávka elektřiny, doprava, internet. Z uvedeného teplotního rozsahu WHO doporučuje vyšší teploty pro osoby z více ohrožených skupin obyvatel, kam řadí osoby starší, hendikepované a děti.[1]
Nejčastěji se za příčiny energetické chudoby označují nedostatečný příjem domácnosti (případně vysoké výdaje domácnosti na energii), neefektivní způsob vytápění, nedostatečná izolace bytů a domů a vysoké ceny energií (svůj vliv mohou mít územní rozdíly, tarifní podmínky, nekalé praktiky). Svou roli mohou sehrát i životní styl a návyky domácnosti.
Podle veřejně dostupných odborných zdrojů ke skupinám ohroženým energetickou chudobou nejčastěji patří lidé v důchodovém věku, kteří žijí ve špatně zateplených velkých domech, případně bytech v nezateplených objektech a nemají dostatek financí na zateplení, nebo přestěhování do jiného místa.
Podle jiné definice se energetickou chudobou rozumí „situace, kdy si jednotlivec nebo domácnosti nemohou dovolit základní energetické služby (topení, chlazení, osvětlení, mobilita a dodávky elektřiny), které by zaručovaly důstojnou životní úroveň, neboť mají buď nízké příjmy či vysoké náklady na energii, nebo bydlí v obydlích s nízkou energetickou účinností“.
Tato definice vychází z jednání Evropského výboru regionů, který je reprezentativním shromážděním zástupců místních a regionálních orgánů Evropské unie. Je to platforma, která orgánům nižší než celostátní úrovně, poskytuje možnost přímo vyjádřit svůj názor v institucionálním rámci EU.
Právě tento výbor se důrazně zasazuje o to, aby problematika energetické chudoby zůstala na programu jednání Evropské komise pro období do roku 2030. Jeho členové, kteří se rekrutují z řad představitelů samosprávných orgánů (zastupitelstva obcí, případně představitelé regionálních samospráv) a s problematikou energetické chudoby se setkávají v denní praxi, přitom doporučují, aby energetická chudoba byla zcela vymýcena do roku 2050.[2]
To je velmi ambiciózní cíl, také s přihlédnutím k dalším cílům, které EU sleduje v oblasti energetické politiky – nulové emise CO2 atd.
Podle odhadů tohoto výboru se energetická chudoba se může týkat až 11 % obyvatel EU. Potom by situace v ČR byla lepší, než je průměr EU. Je však otázkou, zda metodika tohoto odhadu je shodná s naší metodikou.
Ovšem jsou zde i jiné – tuzemské - odhady pro ČR, které hovoří až o 15 - 20 % domácností ohrožených energetickou chudobou. Tato data se opírají o průzkum zajišťovaný společností STEM v roce 2019. Šlo sice o standardní průzkum na vzorku 1024 respondentů, což je relativně malá skupina, ale nelze vyloučit určité zkreslení dané velikostí takové skupiny.
Jedním z výsledků byl závěr, že téměř čtvrtina domácností (22 %) má náklady na vytápění tak vysoké, že musí omezovat jiné výdaje, aby náklady na topení pokryla. Dvě pětiny domácností (39 %) uvádějí, že kvůli výši nákladů na topení v zimě některé části bytu či domu nevytápí tak, jak by jim vyhovovalo.[3]
V ČR je energetická chudoba novým jevem spojeným se zvyšujícími se cenami energií a nízkou mírou efektivity jejich využívání. V důsledku rychlého růstu cen zboží a služeb se tak domácnost může dostat do situace, kdy nemá dostatečný disponibilní příjem na pokrytí svých zvyšujících se výdajů a bude nucena snižovat úroveň uspokojování svých potřeb. Lze odhadovat, že právě uvedený průzkum STEM zobrazuje data, které se týkají především starobních důchodců, kteří tvoří přibližně čtvrtinu populace.
Problém energetické chudoby se v současné době vlivem prudkého růstu cen energií dále vyostřuje. Za uplynulý rok zaznamenáváme růst cen zemního plynu – jednoho z klíčových médií pro vytápění domácností – na desetinásobek.[4] Je to způsobeno růstem jeho cen na světovém trhu, který se také přenáší do vnitřních cen. Obdobně je tomu i růstem cen dalších energetických zdrojů.
Jak je z uvedených dat patrné, bude jak ČR, tak i celá EU v nejbližších několika letech čelit problému energetické chudoby v rozsahu, který si zřejmě ani nelze představit, neboť zde chybí jakékoli analogie s vývojem v minulosti. I přes všechny podpůrné programy, které chystají jednotlivé státy, mohl by se problém energetické chudoby týkat možná až poloviny populace a nelze vyloučit, že by se mohl týkat ještě většího počtu obyvatel.
Pokud bychom totiž problémy energetické chudoby vykládali extenzívně, jako nemožnost vytápět obydlí na přiměřenou teplotu, pak pro nejbližší rok se tento problém se může týkat v podstatě – až na výjimky – celé populace. Alespoň tak to vypadá, pokud čteme vyjádření některých evropských i tuzemských politiků. I když v tomto případě nelze v těchto vyjádřeních vyloučit značnou dávku populismu či neznalost reálné situace na trhu, protože – jak už bylo uvedeno – budou evropské společnosti čelit situaci, pro kterou není analogie v minulosti.
Problém nízké energetické účinnosti obydlí a možnost jeho řešení
Jednou z příčin energetické chudoby je, kromě výchozího problému strmě rostoucích cen energetických zdrojů, také nízká energetická účinnost obydlí, které obyvatelé užívají. Dosažení určité tepelné pohody v bytě je bezesporu nezbytnou součástí uspokojování potřeby bydlení, která patří k základní životní potřebě člověka jako živočišného druhu. Lidé pravděpodobně mohou žít v nevytopeném bytě resp. v bytě s nízkou teplotou, ale vystavují se tím nebezpečí zdravotních potíží a pokud by taková teplená nepohoda převýšila určité meze, dokonce i nebezpečí smrti.
Příčinou nízké energetické činnosti obydlí jsou především pomalé změny resp. pomalá modernizace bytového fondu, jeho zastarávání a především pomalý postup zateplování obytných budov.
I přes určitý pokrok ve výstavbě bytů, který byl zaznamenán v letech 2017 – 2020, kdy byly rekordně nízké úrokové sazby hypoték, což vedlo k rozmachu bytové výstavby – se nepodařilo se navázat na dynamiku výstavby nových bytů v minulosti. V bytové výstavbě se pokračovalo větší měrou formou výstavby jednotlivých rodinných domů. Dále se ve městech rozvíjela výstavba bytových domů tradičním způsobem – betonové jádro obložené izolacemi a cihlou, tedy vysoký podíl mokrých procesů a malá unifikace technologie výstavby. S takovým způsobem výstavby je pak spojena relativně dlouhá doba realizace, a tedy i vysoké náklady na pořízení takového bytu – vysoká jednotková cena na metr čtvereční.
V důsledku toho pak docházelo k trvalému růstu realizačních cen, založenému na růstu nákladů stavby a také na tlaku neuspokojené poptávky. Především v nárůstu poptávky lze spatřovat i faktor trvalého růstu realizačních cen v přepočtu na metr čtvereční obytné plochy.
I přes velký převis poptávky se nepodařilo rozvinout bytovou výstavbu na průmyslovém základě s využíváním prefabrikovaných dílů, která by dokázala rychle zvýšit nabídku nových bytů s vysokými parametry energetické účinnosti.
Nelze také zapomínat, že na počátku devadesátých let minulého století bylo bydlení v domech z prefabrikovaných dílů dehonestováno a označováno za nevyhovující a neodpovídající moderním nárokům. Spolu s tím byla rozšiřována domněnka, že se podaří vybudovat dostatek bytů novými progresivními metodami. To se v krátké době ukázalo jako nereálné.
Snad nejlepším dokladem toho, nakolik relevantní byla myšlenka o „špatné“ panelové výstavbě a o tom, že lidé odmítnou v takových bytech bydlet, je současný stav na trhu s nemovitostmi. Rekonstruované byty v panelových domech se prodávají s realizační cenou kolem 80 – 100 tis. Kč na čtvereční metr.
Pro řešení energetické chudoby je jedním z fundamentálních kroků především změna dosavadního způsobu výstavby domů a bytů. Je nutné, aby se daleko rychleji než dosud měnila struktura bytového fondu směrem k růstu podílu domů resp. bytů s vysokými parametry tepelného odporu resp. s parametry nízkoenergetických domů. K tomu je potřeba právě výrazněji zvyšovat počet takových nízkoenergetických bytů.
Jeden z konkrétních návrhů řešení
Podle schválené koncepce výstavby dostupného bydlení, vypracované MMR ČR a v roce 2021 schválené vládou, by mohly být preferovány například moderní metody výstavby prostřednictvím „inteligentních konstrukcí“ - Modern Methods of Construction (dále jen MMC). Jedná se o alternativní metody výstavby s pomocí prefabrikace, případně aplikace moderních postupů přímo na stavbě, tedy techniky využívající dřevěné a ocelové rámy, stěnové panely, objemové modulární bloky vyráběné v továrnách a štíhlé konstrukce. Výhodou této metody je zejména rychlost, ale i vysoká kvalita výstavby a její udržitelnost a také snadná recyklace.
Tyto moderní metody bytové výstavby prefabrikovanými technologiemi - (modulární – stěnové apod.) jsou ve shodě s ekologickými principy Green dealu.
Následující schéma zachycuje průběh výstavby bytového domu – tzv. letmá montáž předpokládá dobu montáže 4 podlažního bytového domu - 24 bytových jednotek – maximálně 90 dnů. Montáži předchází výroba ve výrobně montážních halách. Navržený dům splňuje všechny požadavky na energeticky úsporný dům.
Při projektování obytných budov tohoto typu je sledována uhlíková stopa každého vstupujícího materiálu od výroby – užití – recyklaci – konec životního cyklu. Navrhované budovy jsou díky těmto postupům z více jak 95 % recyklovatelné za minimálních nákladů na recyklaci. Doprava prefabrikovaných stavebních dílů pro svoji sníženou hmotnost bude také znatelně přispívat ke snižování emisí z nákladní dopravy.
Zavádění moderních nástrojů pro navrhování obytných budov v systému BIM (digitalizace veškerých procesů při stavbě a projekci) a jejich realizace formou MMC přinese:
- zrychlení procesů výstavby až o 70 % (investor podstatně dříve realizuje očekávané tržby spojené s dokončením/provozováním nemovitosti),
- výstavba může probíhat 365 dnů v roce bez vlivů ročního období a počasí,
- snížení hmotnosti staveb až o 70 % (tedy i uhlíkové stopy)
- pořizovací náklady jsou předem známé a naprosto transparentně kalkulovatelné včetně přehledu cen materiálů a nákladů práce
- jednoduchou integraci energeticky efektivního TZB
- snadné využití obnovitelných zdrojů
- minimální provozní náklady na bydlení – vytápění – větrání – ohřev teplé vody
- dosažení legislativou požadovaných normativních požadavků na energetickou efektivnost – nízkoenergetický nebo pasívní standard
Mimo výše uváděné přednosti využívání prefabrikované – suché - stavební technologie mohou zajistit úspory surovinových zdrojů:
- písku až o 75%
- vody až o 60%
- energie potřebné k výstavbě až o 70%.
Zprůmyslnění bytové výstavby mimo výše uváděné přínosy v oblasti Green Deal, by mohlo přinést ještě další významné benefity:
- Podstatné zkrácení doby výstavby bytů a domů by umožnilo také významně zkrátit dobu, po kterou musí stavebník resp. budoucí nájemník splácet hypotéku a souběžně i nájem v dosavadním bytě a tak snížit zátěž rodinných rozpočtů v počátečním stadiu výstavby. Pokud se zkrátí tato doba na měsíce – nikoliv roky, tak je to významný přínos pro rodinné rozpočty.
- Snížení ceny bytu, nebo rodinného domu samozřejmě také zkracuje dobu splácení hypotéky resp. snižuje splátky hypotéky (což je také důležité, protože klienti hypoték jsou určitým „rukojmím“ bank).
- Klient může díky moderní metodě výstavby odpovídající požadavkům Green Deal, resp. energetické efektivnosti stavby také získat výhodnější podmínky financování. Především však jeho bydlení bude mít dlouhodobě znatelně nižší provozní náklady na energie – resp. vytápění – větrání – ohřev teplé vody apod., což vylepší jeho rodinné „cash-flow“.
- V neposlední řadě je vhodné upozornit, že rodiny bydlící v takových moderních domech či bytech by již nemusely být státem podporovány různými formami podpor. Proto by bylo užitečné zavádění takovýchto moderních metod výstavby mnohem více systémově podporovat.
Konkrétní modelový příklad pro typický byt o průměrné velikosti – 65 m2 – 3+1 realizovaný v hybridní stavební technologii (SKELETSYSTEM&LGSF)
Odhad nákladů vychází ze současné cenové úrovně, která již v sobě částečně zahrnuje i probíhající cenový vzestup[5]. Nicméně i tak jsou náklady tohoto bytu nižší oproti dosavadním způsobům výstavby, neboť i tam došlo k výraznému pohybu cen. Tedy relace cen resp. nákladů v těchto dvou způsobech v zásadě nezměnily.
Modelový příklad vychází z těchto předpokladů
- předpokládané výrobně montážní náklady staveb realizovaných touto technologií by neměly přesáhnout 32 000,- CZK/m2 bez DPH
- předpokládané konečné ceny (prodejní) bez DPH by neměly přesahovat 52 000,- CK
- modelový příklad ceny typického bytu 3+1 (přibližně 65 m2) v pasívním standardu realizovaného v této technologii = 3,6 miliónů CZK
- náklady na vytápění – roční spotřeba energií dle normativního standardu tzv. PASIV – 20 kWh/m2/rok = 1,3 MWh
- náklady na vytápění je možné ještě snížit prakticky až k nule – tzv. nulové domy – dalšími doplňujícími technologiemi – fotovoltaické panely v kombinaci s velkokapacitními bateriovými úložišti, tepelná čerpadla apod. Tam však je nutno počítat s vyššími investičními náklady.
- schéma podobného bytového domu je uvedeno v příloze č. 1
Srovnatelný byt – v již stávající panelové výstavbě, tedy nikoli nový a s parametry, které zpravidla nevyhovují požadavkům na energeticky úsporný byt – by v roce 2020 stál přibližně 68 tis. Kč za metr čtvereční (celorepublikový průměr podle dat realitní kanceláře REMAX) – tedy přibližně 4,4 mil Kč celkem.
Vedle toho se ovšem stejné byty v Praze cenově pohybovaly na úrovni více než 110 tis. Kč za metr čtvereční, a tedy za celý byt více než 7,2 mil Kč. V případě pražských bytů, pokud jde o nové byty, má jistě i vliv cena pozemku. V každém případě jsou tyto realizační ceny podstatně výše než uvedený případ výstavby bytů z prefabrikovaných dílů – navíc při rozdílných „provozních“ nákladech, které nakonec zatěžují rodinné rozpočty významnou měrou.
Právě „provozní“ náklady - v prvé řadě náklady na teplo jako rozhodující část nákladů na energie v bytech, jsou podstatně nižší. Podle expertních odhadů jsou náklady na energie v bytech tradiční panelové výstavby na úrovni více než 7,5 MWh na rok na jeden byt uvažované velikosti. Jde tedy o téměř šestkrát vyšší náklady, což je v současné době mimořádně důležité a mohlo by to zmírnit problém energetické chudoby.
Ceny komponentů tohoto systému prefabrikované výstavby vychází z kalkulací systému dodavatelů, který je uveden v příloze č. 2. Je možné, že v jiných seskupeních dodavatelů by bylo možné dosáhnout jiných – nižších – nákladů. Stejně tak lze očekávat, že při zvýšení hromadnosti výstavby by bylo možné také dosáhnout dalších úspor nákladů.
Lze také očekávat, že by tímto systémem rychlé a prefabrikované výstavby by bylo možné řešit i problém dostupného bydlení určeného pro mladé domácnosti nebo naopak pro starší generaci, osamělé občany apod.
Vedle těchto přínosů pro zmírnění problémů energetické chudoby je zde ještě jeden významný přínos z hlediska realizace takové výstavby. Jak je patrné, v tomto systému je značná část stavebních prací zajišťována „mimo stavbu“ – v závodě resp. v továrně, kde se průmyslově (tzv. na běžícím pásu) připravují základní komponenty stavby. Samotná realizace stavby pak vyžaduje poměrně malý počet zaměstnanců přímo na staveništi.
Je tedy tento vhodný především pro malé a střední firmy. Umožnil by tedy větší diverzifikaci stavební výroby oproti současnosti. Dnes zde existují velké stavební firmy, které vyhrávají soutěže na velké stavby včetně bytů. Je však známým faktem, že ve skutečnosti samotnou výstavbu zajišťují subdodavatelé, kteří jsou najímáni velkými firmami. Je patrné, že v tomto systému jsou malé firmy v nevýhodě, neboť nemají velký prostor pro svůj zisk, který realizuje finální dodavatel. Přirozeně, že tento nevýhodný systém se pak přenáší do jejich ekonomických výsledků. Proto by tento systém mohl přispět k oživení sektoru stavebnictví a posílit postavení právě malých a středních firem.
Výše uvedené návrhy na řešení energetické chudoby výstavbou nových energeticky úsporných domů a bytů jsou jedním z možných řešení problému – dosáhnout výstavbou takových bytů změny struktury bytového fondu a zvýšit podíl energeticky úsporných domů v celkové struktuře bytového fondu.
Významný je pak především vliv na snížení nákladů na bydlení v takovém systému bytů. A v nepolední řadě pak i jednoznačný způsob, jak v našich podmínkách realizovat požadavky Green dealu.
Systém prefabrikované výstavby není v české historii ojedinělý. První návrhy na tento systém vznikaly již ve třicátých letech minulého století, kdy také bylo nutné poměrně rychle řešit problém dostupného bydlení.[6] Nakonec i známé Baťovy domy ve Zlíně se vyznačovaly vysokou sériovostí a unifikací výstavby. Není to tedy nic nového, co by mělo vyvolávat nedůvěru.
Uvedený systém rozhodně není jediný. Vyznačuje se však poměrně velkou propracovaností postupu takové výstavby, dodavatelskými systémy apod. Význam představeného systému lze spatřovat zejména v tom, že otevírá prostor pro diskusi o tom, zda má smysl pokračovat tímto směrem či nikoli.
Nelze také skrývat, že – právě svým tlakem na snížení nákladů výstavby a především její rychlostí je nevyhnutelně v konfliktu s tradičními zavedenými systémy. Právě tato skutečnost může být jedním z největších problémů při jeho zavedení do širší praxe. Nicméně, je to systém, který by měl být seriózně zkoumán.
[1] Viz - https://www.mpo.cz/assets/cz/energetika/vyzkum-a-vyvoj-v-energetice/resene-dokoncene-projekty-a-jejich-vystupy/projekty-podporene-v-ramci-1-verejne-souteze-programu-theta/2021/7/ECH_ZZ_studie.pdf
[2]Viz - https://cor.europa.eu/cs/news/Pages/time-to-eradicate-energy-poverty-in-europe.aspx
[3] Viz - https://www.stem.cz/naklady-na-vytapeni-ceskych-domacnosti-a-energeticka-chudoba-v-cr/
[4] V letech 2021 – 2022 vzrostla průměrná cena zemního plynu za MWh na Dutch TTF hub desetkrát.
[5] V polovině roku 2022 byly ceny stavebních prací meziročně vyšší o přibližně 15 %, ceny materiálů pro stavebnictví, kde se promítají vysoké ceny energií, pak o zhruba pětinu.
[6] Blíže viz – J. E. Koula – Obytný dům dneška, Družstevní práce, Praha 1931
