V budově Magistrátu hlavního města Prahy, v tzv. Nové radnici proběhl 6. prosince 2016 další ze série kulatých stolů mapujících aktuální situaci v oblasti kultury na úrovni krajů. Tentokrát se zaměřil na situaci v Praze. Cílem tohoto kulatého stolu bylo společně se zaměřit na otázky financování kultury z regionální úrovně, na odměňování zaměstnanců v kultuře a pražskou politiku rozvoje a financování kultury. Pod zkušeným moderátorským vedením Ing. Jiřího Horeckého, Ph.D., MBA, prezidenta Unie zaměstnavatelských svazů České republiky se naplňoval účel setkání, tedy na bázi tripartitního jednání nalézat co nejvíce objektivizovaný pohled na aktuální situaci v oblasti kultury v daném regionu, v tomto případě v hlavním městě Praze. Účastníci, tedy zástupci zaměstnavatelů, zaměstnanců, místní veřejné správy a také ministerstva kultury si navzájem prezentovali své poznatky a hodnocení aktuálního stavu kultury, zejména s ohledem na systém financování, na personální situaci, na materiální zajištění a další okolnosti. V diskusi se následně jednotlivá stanoviska rozebírala ve společné snaze se názorově navzájem přiblížit s v některých případech se dospělo k jednoznačné shodě. Účastníci tak společně získali argumentační základ pro budoucí jednání, ve kterých budou zastupovat zájmy kultury společně nebo každý zvlášť. Jaké jsou tedy závěry kulatého stolu pro kulturu na území hl. města Prahy?
V oblasti odměňování panuje tristní situace napříč kulturními institucemi, a to i ve významných pražských kulturních institucích jako je například Divadlo na Vinohradech. Účastníci se jednoznačně shodují, že změnu v odměňování je nutné zajistit zejména navýšením objemu finančních prostředků, nikoliv pouze administrativními či legislativními změnami, například sloučením příloh č.1. -č. 3. Nařízení vlády č. 564/2006 Sb., v platném znění. V žádném případě není možné nechat řešení dopadů legislativních a administrativních změn plně na regionálních zřizovatelů, a to ani když se jedná o relativně silné zřizovatele jako je Magistrát hl. m. Prahy. Účastníci setkání se shodli, že silová řešení, tedy pokud stát „administrativně a legislativně“ bude tlačit na navýšení financování ze strany zřizovatele bez dofinancování ze strany státu pravděpodobně povedou v některých regionech k situaci, kdy samospráva raději přistoupí k rušení části jimi zřizovaných kulturních institucí. U paměťových institucí by velmi snadno mohlo dojít ke snížení kvality a šíře nabídky.
Zásadním zdrojem problémů v kultuře, ze kterého vychází i neutěšená situace v oblasti odměňování, je nejednotný systém financování kultury v České republice. I přes snahu Ministerstva kultury o dílčí nápravu je nezbytné konstatovat, že stávající stav již v současnosti způsobuje zásadní personální problémy. Příkladem je situace při přijímání mladých a nových zaměstnanců. Nástupní platy jsou tak nízké, že uchazeči z řad absolventů příslušných vysokých škol i přes zjevnou motivaci věnovat se vystudovanému oboru nakonec odcházejí mimo kulturní oblast za významně lepšími výdělky. Dopadem této situace je, že některá volná místa se dlouhodobě nedaří obsadit. Otázka nízkých platů tak začíná kulturní instituce existenčně ohrožovat, v diskusi byly konkrétně uváděny knihovny.
Účastníci kulatého stolu ve shodě konstatovali, že investice do kultury je významnou investicí do koheze společnosti. Z tohoto pohledu (vnitřního), je významnost řádného dostatečného financování kultury odůvodněna sama o sobě významným společenským zájmem a platí, že „kultura je imperativ“. Druhý prezentovaný pohled (vnější) na ekonomickou efektivitu podpory kultury argumentuje tzv. multiplikačními efekty, které několikanásobně převyšují vložené objemy peněz ze státního rozpočtu. Bez ohledu na to, který z argumentů je používán, panuje shoda, že směrem k veřejnosti je potřebné komunikovat (nejen) ekonomická pozitiva řádné podpory kultury v naší společnosti. Jinak řečeno, je důležité lobovat mezi širokou veřejností –provádět advokacii kultury – a vytvářet tlak na příslušnou politickou reprezentaci. Je to právě politická reprezentace, která je jednou ze slabin ve stávajícím systému financování a hodnocení kulturních institucí (v diskusi v kontextu s regionální politickou reprezentací). Problém spočívá v tom, že jednotlivé politické reprezentace mají různé zájmy a priority. A ty se tak mění s příchodem každého nového vedení (Magistrátu hl. m. Prahy), což se v minulosti stalo i několikrát v jednom volebním období. Pro území Prahy také neexistuje platná koncepce kulturní politiky. Ta poslední platila do roku 2015, nová dosud nebyla přijata.
Závěrem dovolte zmínit nejpodstatnější. I přes různé názory, bylo zřejmé, že cílem všech zúčastněných stran je vytvoření předvídatelného, transparentního, spravedlivého a bezpečného prostředí pro kulturní tvorbu. To přináší naději pro budoucnost.
