Po půlroční odstávce, způsobené zadlužením a odchodem zaměstnanců, se znovu v kladenské Huti Poldi rozjíždějí stroje. Z původních zhruba 360 zaměstnanců, které továrna měla ještě před odstávkou, jich v červnu tohoto roku zůstávalo v podniku asi 160. V červenci bylo do stavu znovu přijato asi deset lidí, s větším náborem se prý počítá od září, kdy mají přijít další čtyři desítky zaměstnanců. Zatím jsou přijímáni jednotlivci.
Když Kovák navštívil donedávna potemnělé obří haly Poldovky, kdysi jednoho z největších producentů ušlechtilých ocelí v ČR, na některých místech opět panoval čilý ruch. Začaly opravy, poté bude následovat testovací provoz. Bohužel několikaměsíční odstávka si vyžádala svou daň i v určité devastaci technologie.
Testování provozů má trvat zhruba týden, zkouší se například jeřáby a soustruhy. „Je třeba nyní vychytat menší závady, které se objevily při spuštění zkušebního provozu,“ řekl ná předseda ZO OS KOVO Hutě Poldi Jozef Kónya.
Kovárny poté začnou zpracovávat materiál, který zbyl z doby před odstávkou, navážení nového by mělo začít v příštích týdnech.
Tři stateční v boji s administrativou
Společnost se od předloňska potýkala s problémy, především s opožděnými výplatami, dlužila za materiál a energie. Odboráři proto vyhlásili stávkovou pohotovost.
POLDI s.r.o. a Poldi TRADE a.s. nakonec podaly samy na sebe návrh na insolvenci s úpadkem. Odborová organizace v listopadu 2015 zahájila pomoc pro všechny zaměstnance, kteří měli zájem uplatnit mzdové nároky prostřednictvím Úřadu práce ČR. Znamenalo to uskutečnit několik informativních schůzek, evidovat zájemce (kterých se nakonec sešlo na 300), shromáždit nutné dokumenty, podpisy, vyhotovit žádosti a v termínu je odevzdat na úřad práce. Což se podařilo. Tím ale práce odborů neskončila a v červenci, po vyhlášení insolvence a úpadku, se rozeběhla další akce pro zaměstnance – vyplnění přihlášek jejich pohledávek k insolvenci. Jednalo se zejména o nevyplacené mzdy a benefity (stravenky a penzijní pojištění od zaměstnavatele).
„Postarali jsme se o všechny zaměstnance, kteří se u nás hlásili o zpracování mzdových nároků pro úřad práce, i když již dali výpověď a nepracují v podniku. Kontaktovali jsme je telefonicky, vyhotovili pro ně insolvenční přihlášku a podali ji k soudu,“ vysvělil ná situaci Jozef Kóya. Tato složitá a časově náročná práce padla na bedra pouze tří odborovýh funkcionářů tehdejšího předsedy ZO Richarda Mosra, místopředsedy Jozefa Kónyi a hospodářky Marie Rezkové.
Část dlužných mezd sice uhradil místní úřad práce, ten však vyplácel náhradu pouze do výše 38 520 korun, zbytek si lidé musí vymoci na organizaci, která jim dluží. „Jednání s insolvenčním správcem byla přínosná,“ popsal nám situaci předseda ZO, „Původně jsme byli informováni, že na benefitech bude uznáno jenom několik procent z našich požadavků. Nakonec, po upozornění na kolektivní smlouvu a po její zaslání insolvenčnímu spráci, bylo uznáno sto procent.“
Poldi nyní dluhy platí postupně posílá zbývajícím zamětnancům dlužné mzdy i za měsíce, kdy její provoz nefungoval. Do listopadu tohoto roku by měly být splaceny dluhy i těm pracovníkům, kteří již definitivně odešli. Těm, kteří znovu nastoupili, bude každý měsíc k běžné mzdě vyplacena ještě jedna dlužná mzda, a to tak dlouho, než bude vše vyrovnáno.
„U zaměstnavatele jsme dohodli, že lidé, kteří nastoupili zpět na svá místa, dostali mzdy v původní výši a smlouvy rovnou na dobu neurčitou, tedy žádná zkušební doba,“ popsal nám závěrem ještě jeden úspěch odborů Józef Kónya, předseda ZO OS KOVO, která se dokázala o své lidi v těžké době postarat.
Generální ředitel pomoc odborů oceňuje
Oživení v Poldovce nenastalo jen tak. Vlastníci odvolali původní zahraniční management, který byl neúspěšný v obstarávání zakázek. Byly zajištěny nové úvěry na rozjezd provozu a částečnou modernizaci technologie.
Dali jsme slovo současnému generálnímu řediteli Adrianu Zambonovi, aby nám řekl, jak vidí situaci on. Spolupráci s odbory si pochvaloval jako vynikající, zejména při reorganizaci společnosti, která byla nutná. Cíl mají nyní společný – rozjezd výroby. Chtěli jsme však vědět více.
Proč se podle vašeho názoru Poldovka dostala do tak špatného stavu? zeptali jsme se. „Základem je vznik krize v roce 2008. Oslabila výrazně evropskou ekonomiku. Evropa, přestože je to již osm let, pomalu odstraňuje následky i nový nástup je pomalý. Některá odvětví, například hutnictví, byla postižena ještě hlouběji. Výroba byla vysoká, ale poptávka v určitém období velmi poklesla. Pokud jde o problém samotné Poldi, v minulosti byla dle mého názoru udělána některá ne zcela promyšlená rozhodnutí. Obchodní část byla oddělena od výrobní a přesunuta do jiné země. Myslím, že právě to způsobilo začátek velkých potíží v Poldi.“
Kde vidíte hlavní problémy hutě, které je nutno vyřešit?
„První věcí byla oprava zařízení a jeho uvedení do provozu. Pracujeme na tom již dva měsíce, nyní běží dvě kovárny i ocelárna bude brzy v provozu. Druhým problémem bylo rekonstruovat skupinu kvalifikovaných pracovníků schopných zajistit běh hutě. Podařilo se nám je naštěstí získat zpět z řad lidí, kteří předtím odešli. Hledání nových kvalifikovaných zaměstnanců je velmi složité, my jich však budeme potřebovat stále více. Bohužel, jak jsem pochopil, již zde nejdou vzdělávací střediska pro hutníky, jako tomu bylo v minulosti. Obávám se, že mnoho dalších nových lidí si budeme muset vyškolit sami. Zde vidím roli a pomoc odborů jako velmi důležitou.“
V čem konkrétně vidíte budoucnost Hutě Poldi?
„Poldi má dobrou řadu produktů – kvalitních ocelí. V minulosti se posunula na produkci méně kvalitních ocelí. Pokud se vrátíme zpět k tomu, co umíme, budeme se umět dobře postavit k potřebám trhu, který opět začíná požadovat vysoce kvalitní výrobky, ať už je to ocel pro nářadí, nebo nerezová ocel.“
Závěrem nám generální ředitel Adrian Zambon sdělil svou vizi o budoucnosti Hutě Poldi: „První, co musíme dokázat, je přežít, pak se můžeme dále rozvíjet. Dle mého názoru před sebou máme velmi složitý rok. Investovali jsme již velké finance na rozjezd. Budeme jistě potřebovat i další zdroje, abychom mohli více investovat a rozvíjet produkci v oborech, které jsou perspektivní a pomohou překonat ekonomickou krizi. Pokud se nerozvíjíte, zůstáváte na místě, přijde někdo jiný. Třeba Čína. Dnes se nám ještě nedokáže v mnohém vyrovnat, je to však pouze otázka času.“
