Pokud má zdravotnictví plnit svoji roli a funkci, nutně musí dostat více peněz!

  • Zveřejněno: 06.12.2019
  • Autor: Miroslav Svoboda

Rozhovor s předsedkyní OS zdravotnictví a sociální péče ČR Dagmar Žitníkovou:

*Krizový štáb 9 proti kolapsu zdravotnictví nebyl spokojen s tím, co ministerstvo zdravotnictví navrhovalo pro zajištění chodu systému zdravotnictví v roce 2020. Požadovali jste další peníze navíc. Jak na to ministerstvo zdravotnictví reagovalo a jaký je výsledek?

Původní návrh Ministerstva zdravotnictví ČR byl, že se v příštím roce zaplatí za zdravotní péči 19 mld. S tímto číslem počítaly zdravotní pojišťovny při dohodovacím řízení. Následně se, i díky aktivitám Krizového štábu, ministerstvo a zdravotní pojišťovny dohodly, že se za péči zaplatí 25 mld. Kč, neboť se zlepšil odhad výběru pojistného. Musím říci, že však Krizový štáb 9 ani poté nepolevil. Znovu jsme jednali s premiérem, vysvětlovali jsme mu, jaká je situace. Připomínali jsme nedostatek zdravotníků, odkládající se vyšetření a léčba. Na konkrétních příkladech nemocnic Sušice, Rumburk, Znojmo, Jeseník jsme dokazovali, jaké problémy nemocnice mají kvůli nízkým úhradám.

Premiér vstoupil do jednání s pojišťovnami a dohodli se, že mimo úhradovou vyhlášku půjde do zdravotnictví dalších 6 mld. Nicméně ani tyto finance nebyly dostatečné. Po mnoha dalších jednáních se znovu otevřela úhradová vyhláška a úhrady se navýšily o další 4,6 mld. Ale ani tyto finance nejsou dostatečné. České nemocnice mají obrovské personální problémy, část z nemocnic je zadlužená, a to včetně fakultních nemocnic, které navíc dluží distributorům léků skoro dvě miliardy. Ke stabilizaci zdravotnictví 35 mld. Kč nestačí.

*Již delší dobu se v českém zdravotnictví diskutuje o tom, že do českého zdravotnictví jde necelých 7 % HDP, což je hodně málo. Zatímco ve vyspělých západoevropských zemích 9 až 11 % HDP. Jaké jsou důsledky toho, že jde u nás do zdravotnictví méně peněz, než je tomu ve vyspělých průmyslových státech?

Především v tom, že nedostatek financí ve zdravotnictví dopadá na pacienty. Čekají na ošetření a vyšetření, nedostávají nejmodernější léčbu, stará se o ně méně zdravotníků než například o pacienty v Německu, Rakousku a dalších evropských zemích, a proto je logicky nižší kvalita poskytované zdravotní péče. Nedostatek financí samozřejmě dopadá také na pracovníky. Nemocnice nejsou konkurenceschopné, chybí jim zaměstnanci všech profesí. Jak by nechyběli, když v nemocnicích, tj. obchodních společnostech, pracují dělníci za minimální mzdu, kuchaři si více vydělají v restauracích a sestry mají na základní mzdě méně než ve většině obchodních řetězců. Jen pro upřesnění: jedno procento HDP představuje částku okolo 55 mld. Kč a tím už by šlo opravdu zlepšit mnohé.

*Čím jste vlastně zdůvodnili požadavek Krizového štábu 9 proti kolapsu zdravotnictví, aby zdravotní pojišťovny vložily do našeho zdravotnictví oněch 25 mld. Kč, jak jste původně požadovali?

Částka 25 mld. měla být prvním krokem. Chtěli jsme, aby se stabilizovalo celé zdravotnictví. Dnes čekáte na všechno a všude. Proto jsme chtěli to čekání zkrátit. Český systém úhrad zdravotní péče je neuvěřitelný, všichni jsou regulováni. Ve zkratce by se dalo říci, že čím více pacientů ošetříte, tak tím méně dostanete zaplaceno. Při překročení počtu pacientů oproti předcházejícímu roku pojišťovny sníží úhrady. Naše myšlenka byla, aby poskytovatelé zdravotní péče, vyjma nemocnic, domácí péče a sociálních služeb, měli navýšené úhrady o 10 %. Navýšení jsme chtěli řešit zrušením nebo snížením regulací. Tento postup měl umožnit, aby například ambulantní specialisté ošetřili více pacientů, aby laboratoře dostaly zaplaceno za vyšetření a byly motivované ta vyšetření provést co nejdříve.

A hlavně jsme chtěli, aby se stabilizovaly, před zavedením nového systému hrazení zdravotní péče, nemocnice. Ze statistických údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR jsme si spočítali, jaké je vnitřní zadlužení systému. U nemocnic jsme chtěli, aby se před aplikací nového systému hrazení zdravotní péče, stabilizovaly. Pro nejhůře placené nemocnice jsme chtěli zvýšit základní cenu za poskytovanou zdravotní péči, to je zvýšit základní sazby. Také jsme chtěli, aby se zaplatily vnitřní dluhy nemocnic, zvláště fakultních, které dluží více než dvě miliardy za léky.

A samozřejmě jsme požadovali, aby vláda splnila to, co nenaplnila letos. Chtěli jsme zvýšit platy a mzdy o 10 %. Vše jsme počítali na základě oficiálních statistických údajů. Proto jsme také měli speciální požadavek na zvýšení úhrad pro domácí péči a sociální služby, kde jejich vnitřní dluh byl 40 %. Podle našeho názoru částka 25 mld. Kč, jak jsme původně požadovali, na systémové změny nestačí, ale byla by prvním krokem.

*Logickou otázkou potom zůstává, proč ministr zdravotnictví Adam Vojtěch nechtěl dát do zdravotnictví potřebnou sumu peněz z účtů zdravotních pojišťoven, když by to byly peníze nejen na platy a mzdy zaměstnanců, ale především by šlo o peníze ke zlepšení péče o naše pacienty?

Nevím, proč se pan ministr, který je velmi inteligentní, tváří, že nechápe a problémy bagatelizuje. Odpověď by nám opravdu dal jen on sám. Ovšem některé jeho úvahy jdou velmi podobným směrem, jako byly reformní záměry bývalých ministrů Tomáše Julínka a Leoše Hegera. Za odbory určitě nesouhlasíme s posilováním role pojišťoven a snižováním počtu nemocnic.

*Po celou dobu vašeho jednání s ministrem zdravotnictví ministr Adam Vojtěch tvrdil, že ve zdravotnictví je vše v pořádku. Jaké jsou vaše poznatky a zkušenosti?

V pořádku není skoro nic. V nemocnicích chybí zaměstnanci, pacienti čekají na péči. Systém vzdělávání lékařů je v troskách, není zřejmé, jak dopadne část nemocnic s akreditacemi na vzdělávání. Pan ministr nám na jednom jednání sdělil, že on buduje nový svět a my tomu nerozumíme. Chaosu a politickým rozhodnutím, které mají negativní dopady, opravdu nerozumím. Ve zdravotnictví je základem řád, pravidla a jistota. To vše nyní zdravotnictví chybí.

*V našich osobních rozhovorech jsme vždy upozorňovali na nedostatek zdravotních sester a dalšího zdravotnického personálu, zejména v nemocnicích a dalších zařízeních lůžkové péče. Jde o neschopnost bývalých vlád tento problém řešit, či je to důsledek pohodlnosti politických elit se jím vůbec zabývat?

Od obojího trochu. To, že zdravotníky z nemocnic vyhání jejich dlouhodobé přetěžování, nepopírá nikdo. Problém je jinde. Nikdo neřeší, jak do nemocnic vrátit ty, co odešli, nebo přijmout nové. „Kosmetické“ návrhy ministra Adama Vojtěcha a jeho postoj ke zdravotnictví zásadní změnu nepřinesou. Každopádně současný personální stav je za hranicí únosnosti. Na zdravotníky, kteří zůstávají, stále více doléhá syndrom vyhoření. Jejich přepracování se projevuje ve snížené kvalitě péče, v růstu interpersonálních problémů a také v konfliktech s pacienty a příbuznými. Ministr, ale „neslyší“. Odbory dlouhodobě navrhují způsob, jak se pokusit vrátit do nemocnic zdravotníky, reakce ze strany ministerstva je ovšem minimální.

*Na pravé části politického spektra jsou u některých jednotlivců mnohdy slyšet narážky, že zdravotníkům jde jen o „prachy“. Co byste jim na to odpověděla?

Není to pravda. Jde nám o lidi a je jedno, jestli jsou to ti, kteří péči poskytují, nebo čerpají. Přepracovaní a uštvaní zaměstnanci nemocnic jsou potenciálními pacienty. Kdo se postará o ně? Dostupné a kvalitní zdravotnictví je základním předpokladem pro rozvoj společnosti. Nejvyšší hodnotu má přece člověk.

*Ano, zdravotnictví je především určenu tomu, aby sloužilo pacientům. Co k tomu můžete, za současné ekonomické situace českého zdravotnictví, říci?

Situace se pro pacienty zhoršuje. Čekací doby se natahují, chybí ti, kteří péči poskytují. Zdravotníci utíkají do zahraničí, nebo do oborů, kde si vydělají více a bez stresu. Když už hovoříme o výdělcích, ano ve zdravotnictví se platy a mzdy zvyšovaly. Všichni uvádějí celkové výdělky, nikdo už nehovoří o obrovských objemech přesčasové práce. Pokud začneme počítat v hodinových mzdách, tak se všichni jen diví. Konkrétně si dovolím uvést jeden příklad. Když jsem ukazovala panu premiérovi mzdové výměry sester z jedné obchodní společnosti, kde mají základní mzdu 22 500 Kč, nevěřil. Katastrofální jsou také třeba věkové průměry dětských a praktických lékařů. Bez financí to ve zdravotnictví, jako ve kterékoliv jiné činnosti nepůjde. Pokud chceme kvalitu, dostupnost a udržitelnost, tak to bude něco stát. Přístroje, léky, vybavení vše je na evropských cenách a zaměstnanci také potřebují platit složenky.

*Buďme konkrétní. Jak jsou na tom naši pacienti, pokud jde o jejich pobyt v nemocnicích či v různých zařízeních lůžkové péče?

Prvním krokem je vůbec se do nemocnice dostat. Z důvodu nedostatku sester mají nemocnice uzavřená některá oddělení. Takže důsledek je, že čekáte. Pokud vás doveze záchranka, tak téměř vždy hledají místo. Často se stává, že se kvůli akutnímu pacientovi propustí jiný. Tedy ten, který je na tom trochu lépe. Když je pacient „silný“, organismus si poradí, když je „slabší“, tak se do nemocnice vrátí a pak se doba léčby určitě prodlouží. Na odděleních, kde jsou sdílené lůžkové fondy, vedle sebe leží pacienti nejrůznějších diagnóz. Vůbec netušíte, že pacient vedle vás má třeba zápal plic, který samozřejmě můžete dostat. Málo peněz si vybírá svoji daň.

*Takže nedostatek financí pro nemocnice a lůžková zařízení se projevuje také v tom, že je nedostatek lékařů, zdravotních sester a ostatního personálu. Jak na tuto situaci zatím český stát reaguje a víte vůbec, co s tím hodlá do budoucna dělat?

Ministr opakovaně deklaroval, že představí návrhy na opatření. Na popud odborů se vytvořila komise pro stabilizaci personálu. Konkrétní hmatatelný výsledek práce komise zatím není. Situace je taková, že se pracovní skupina pro personální stabilizaci zdravotnictví pohybuje v kruhu. Ministerstvo se totiž od odbory navrhovaných výsluh pro sestry upnulo k návrhu na příplatek na bydlení, který byl velmi problematický. Na posledním jednání se ministerstvo znovu vrátilo k výsluhám, ale s konstatováním, že jejich realizace za současné právní úpravy není možná. Odbory přitom předložily komplexní návrh na personální stabilizaci, ale na ten nikdo ani nereagoval. Stabilizační opatření ve formě platů a mezd pan ministr nepovažuje za zásadní. V době ekonomického růstu, kdy je návrh státního rozpočtu postaven na růstu mezd 6 % a zaměstnavatelé tvrdí, že budou zvyšovat mzdy o 7 až 8 %, tak ministr původně navrhoval růst o 2 %.

*Pro rok 2020 došlo ke změně tabulek platových tarifů. Jak to hodnotíte?

Částka je nízká, nemá stabilizační efekt.

*V letošním roce se řada menších nemocnic dostala do vážné situace, pokud jde o personální politiku v těchto nemocnicích. Jaká je teď momentální situace?

Špatná, zaměstnanci jsou unavení, přetížení, skoro každá nemocnice má uzavřené některé oddělení. Světýlko na konci tunelu se ztrácí. Ale nelze rezignovat. V úterý 10. prosince se v Praze sejdou zástupci zaměstnanců z nemocnic. Znovu „posbíráme“ jejich zkušenosti, názory a náměty. Ty opět předáme premiérovi.

*Jeden z argumentů, který používají někteří politici, je ten, že zdravotnictví je „černá díra“. Co se s tím dá, podle vás, dělat?

Žádná černá díra, za 7 % HDP v takové kvalitě a dostupnosti nikde jinde zdravotnictví nefunguje. Tam, kde jsou problémy, jde o selhání jednotlivců.

*Neměla by se o situace v české zdravotnictví také aktivněji zajímat česká veřejnost a vyvíjet na své politiky v místech bydliště, ať již jde o poslance či senátory nebo i zastupitele, vyšší tlak na to, aby se více zasazovali o řešení tohoto problému?

Ano, zájem veřejnosti a vytváření skupin, které prosazují stejné řešení problémů, je nezbytný. Výsledek práce Krizového štábu 9 proti kolapsu zdravotnictví je toho důkazem.