Stejně jako v posledních letech se i na počátku roku 2019 vyjednává v českých nemocnicích o mzdách na příští rok. Ale letos jsou pravidla nastavena jinak.
Asi jsme se nechali ukolébat rutinou, jaká byla v minulých letech.
Na základě předchozí dohody se zdravotnickými odbory vláda vždy k 1. lednu zvýšila platové tarify o dohodnuté procento a s tímto navýšením víceméně po-čítala i úhradová vyhláška na příslušný rok. V příspěvkových organizacích platy stouply automaticky a začalo někdy krátké, někdy delší dohadování o tom, jak bude toto zvýšení provedeno v obchodních společnostech. Ve většině případů i nemocnice - obchodní společnosti mzdy navýšily. V roce 2019 je ale situace jiná.
Ještě v květnu 2018 předseda vlády dal veřejný slib, že navýšení platů o 10 %, dohodnuté s předchozí vládou, bude provedeno. O necelý měsíc později ale bylo vše jinak.
Ministr zdravotnictví si pochvaluje, že poprvé došlo k dohodě o úhradách mezi plátci a poskytovateli zdravotní péče. Že ale tato dohoda nepokrývá zvyšování platů o slíbených 10 % pro všechny nemocniční zaměstnance, o tom se cudně pomlčelo.
Přece jen představa nemocnic bez personálu, hroutících se jako dominové kostky, asi sehrála své.
Navýšení platů sice proběhlo, ale tentokrát bylo velmi důsledně uplatněno „divide et impera": Sestrám 7 % do tarifů + navýšení příplatků za směnnost (pozor, tady jen některým), mladým lékařům 7 % do tarifů a kvalifikovaným pouhá 2 %. Dvě procenta nepokryjí ani inflaci.
Je to plivnutí do tváře kvalifikovaným lékařům, kteří udržují nemocnice v chodu a na jejichž bedrech leží i příprava mladých lékařů. Je to také poprvé, kdy byl nárůst platů diferencován v rámci jedné profesní skupiny. Opakovaná prohlášení ministra o nutnosti odstranit „rovnostářství" nelze brát vážně. To by přece musel protestovat, když se „rovnostářsky" zvyšoval plat i jemu a ostatním politikům.
Jako vyslovená drzost pak působí ministrovo prohlášení k nemocnicím, že peněz dostaly navýšeno dost, tudíž jim nic nebrání zvyšovat platy lékařů nad rámec vládního nařízení. Pokud je nám známo, ve velké většině nemocnic po dohodě o úhradách nepo-čítali s takovým navyšováním sesterských platů (které je ale nepochybně zcela namístě) a vládní nařízení je nepříjemně překvapilo. O to více, že nařízení vlády vyšlo nadvakrát, a to až 23. 11. a 28. 12. 2018. Ekonomickým náměstkům asi vstávaly po Novém roce vlasy na hlavě hrůzou. Ale co naplat, snad jen připo-menout známý Havlíčkův epigram o chození na led s pány. Nyní to vypadá tak, že státní příspěvkové organizace navýšilytarifní platy podle vládní-ho nařízení a sestrám byly přiznány příplatky v maximální míře, tak jak si to přál pan ministr. O navýšení platů kvalifikovaných lékařů nad povinná dvě procenta však zřejmě ve velké většině nemocnic nedojde. Jak se budou vyvíjet mzdy v obchodních společnostech, zatím ve velké většině případů není vůbec jasné. Je možné, že v některých akciových společnostech nedostanou slíbené navýšení ani sestry.
Je zvláštní, že i když byly parametry pro rok 2019 známy mnohem dříve než pro léta minulá, opět se ministerstvu podařilo situaci v nemocnicích zkomplikovat. Důležitější než konstatování faktu je však namístě otázka, proč Ministerstvo zdravotnictví postupovalo právě takto. Je snad záměrem místo potřeb-né stabilizace naopak personální devastaci dokončit, aby mohlo dojít k nekontrolovatelnému zániku některých nemocnic či jejich privatizaci? Za LOK-SČL budeme tuto situaci obezřetně sledovat a nastíněný vývoj se bu-deme snažit překazit. Zdravotnictví (nemoc-niční zvláště) z našeho pohledu je veřejnou službou a tou také musí zůstat.
Platové podmínky jsou důležité a jsou také hodně veřejně probírané. Zdaleka ale nejde jen o platy. Jde o to, že se zjevně hroutí dosud fungující zdravotní systém. Chtěli bychom, až se sami staneme pacienty, aby nám byla poskytnuta alespoň taková úroveň zdravotní péče, kterou jsme sami poskytovali.
Poskytování nepřetržité zdravotní péče začíná být pro řadu nemocničních lékařů i sester již neúnosné. Porušování zákonných předpisů se již stalo normou, a přestože na toto LOK již upozorňuje mnoho let, nevidíme žádnou snahu o nápravu situace.
Jde tedy někomu z politiků vůbec o zdraví samotných lékařů?
