Podle druhého největšího odborového svazu v Řecku pětina z přibližně 3,5 milionů pracovníků v zemi musí na výplatu mzdy čekat. Peněz se obvykle dočkají během tří až dvanácti měsíců. Jejich situaci může dále komplikovat, že za ně zaměstnavatelé ne vždy platí sociální pojištění.
Situace na řeckém trhu práce tak vypadá ještě horší, než se po zveřejnění míry nezaměstnanosti ve výši 25,6 procent mohlo zdát, přičemž podíl nezaměstnaných žen dosahuje 32 procent.
Část těch, kdo práci má, ale nemůže spoléhat na pravidelnou výplatu. Minimálně tři měsíce čeká na výplatu až pětina řeckých pracovníků, uvedl v televizním rozhovoru ekonom soluňského odborového svazu Panagiotis Pagonis.
Jak dále uvádí odborový svaz v Soluni, skutečná míra nezaměstnanosti ale může být ještě vyšší. Evropská unie totiž v Řecku spustila program „voucherů pro nezaměstnané“, které ve skutečnosti slouží jako zajištění pětiměsíční stáže s odměnou 400 až 500 euro za měsíc. Smyslem stáží je podle Bruselu získat praxi a naučit se nové dovednosti. Odměna za výkon daných stáží je však nižší než výše minimální mzdy, přestože v roce 2012 došlo k její redukci. V případě pracovníků ve věku od 25 let o 22 procent (na 586 eur). Škrty se více dotkly minimální mzdy pro lidi mladší 25 let. Její výše se snížila o třetinu na 511 eur, jak uvádí studie, kterou si nechal vypracovat Evropský parlament.
Dalším zdrojem nejistoty může být i podoba pracovních kontraktů. V loňském roce podle odborů až 60 procent nově přijatých pracovníků nastoupilo na částečný úvazek. Daně nejvíc vzrostly lidem s nízkými příjmy
Důsledky ekonomické krize v Řecku zredukovaly příjmy tamním domácnostem, medián se během let 2008-2012 snížil o 15 procent. Kdo patřil do jeho spodní poloviny, ten navíc v důsledku mimořádných opatření tehdejší vlády zaplatil na daních více než čtyřikrát tolik. V případě domácností s vyššími příjmy ale nebyl nárůst daňové zátěže ani desetinový, uvádí studie pod záštitou německého Institutu pro makroekonomickou politiku nadace Hanse Böcklera.
Ve své studii se zaměřili na ty občany, kteří ale daně v různé míře platili. Na vzorku více než čtvrt milionu daňových přiznání analyzovali, jak se opatření vlády projevila na daňové zátěži jednotlivých domácností.
Skupiny ve spodní polovině dělení podle mediánu příjmů totiž v absolutních číslech zaplatily v roce 2012 o 1,1 miliardy eur více než o čtyři roky dříve před zahájením úsporných opatření. Stejnou dodatečnou sumu zaplatily také výrazně bohatší domácnosti, relativní dopady zvyšování daní se ovšem u jednotlivých příjmových vrstev liší.
Domácnost, která svými hrubými ročními příjmy nepřesáhla v roce 2012 medián 11 700 eur, zaplatila na daních (přímých a z nemovitosti) průměrně 540 eur, zatímco v roce 2008 to bylo 123 eur. Ta z bohatší poloviny řecké společnosti odevzdala státu také přes 400 eur navíc – celkem 5236 eur v roce 2012.
Na ekonomické krizi nicméně tratily všechny skupiny. Jak třetina nejchudších, tak dokonce i nejbohatších domácností. Podle tvůrců analýzy ale existuje nepoměr v tom, koho nejvíce zasáhla zvýšená daňová zátěž.
