Rozhovor Haló novin s předsedou Odborového svazu Stavba Stanislavem Antonivem.
Počátkem dubna Odborový svaz (OS) Stavba ČR uzavřel se Svazem podnikatelů ve stavebnictví (SPS) novou odvětvovou kolektivní smlouvu na léta 2016 až 2019. Jak byste ji charakterizoval a co konkrétního zaměstnancům ve stavebnictví přináší?
Jde o Kolektivní smlouvu vyššího stupně (KSVS) pro celé odvětví stavebnictví, která se uzavírá obvykle na tři roky s tím, že každý rok se uzavírají tzv. dodatky KSVS, jež se týkají její mzdové části. Každoročně se tak vyjednává o výši minimálních mzdových tarifů pro daný rok. Tato nová KSVS, kterou jsme podepsali 4. dubna, platí od 1. dubna 2016 do 31. března 2019.
Mimochodem, za náš odborový svaz jsem smlouvu podepsal já, za Svaz podnikatelů ve stavebnictví ji podepsal jeho prezident Václav Matyáš. Zároveň ji spolupodepsal i předseda OS pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy Jan Rejský, neboť smlouva se týká i pracovníků silničního hospodářství, kteří se starají o údržbu silnic 2. a 3. třídy.
Ptáte se, co tato smlouva přináší? Především stabilitu pracovních a sociálních podmínek na tři roky pro všechny zaměstnance, kteří pracují v celém odvětví stavebnictví, neboť je závazná i pro ty stavební podnikatele, u nichž nejsou odborové organizace.
Dojednání takové kolektivní smlouvy nebylo asi jednoduché…
Máte pravdu. Každé kolektivní vyjednávání je složité v tom směru, že najít rozumný kompromis mezi oběma stanovisky, která si navzájem předkládáte, není opravdu jednoduché. Zvláště v tom případě, když se jedná o odvětvovou kolektivní smlouvu, která stanovuje pracovní a sociální podmínky s výjimkou mzdové části na tři roky pro celý resort, tj. v našem případě stavebnictví.
O znění této nové kolektivní smlouvy jsme s vedením stavebních podnikatelů jednali od počátku letošního roku. Stavební podnikatelé argumentovali, že přes zlepšení situace v českém stavebnictví v loňském roce se dosud nepodařilo překonat důsledky globální ekonomické krize z roku 2008.
Náš názor byl ten, že se česká ekonomika postupně dostává z této krize, což se projevilo vloni nejen v průmyslu, ale i ve stavebnictví. Proto jsme požádali, v souladu s politikou ČMKOS »Konec levné práce«, o výrazné navýšení mzdových tarifů. Zároveň jsme chtěli, aby se do KSVS vrátila řada sociálních podmínek, které byly součástí KSVS, platné před rokem 2008. Šlo například o návrat pětitýdenní dovolené a některé naše další náměty, které se zejména týkaly příplatků za přesčasovou práci.
Členové vyjednávacího týmu stavebních podnikatelů nám na tyto naše návrhy protiřečili tím, že někteří stavební podnikatelé nechtějí připustit, aby se tyto naše návrhy, tj. na návrat téměř všech hlavních podmínek z KSVS před rokem 2008, staly součástí nové kolektivní smlouvy na léta 2016-2019. Ale musím konstatovat, že přes tyto výměny názorů ale nakonec zvítězila snaha představitelů obou sociálních partnerů dohodnout se. Výsledkem je rozumný kompromis pro obě strany.
Na čem konkrétním jste se nakonec dohodli?
Ve mzdové části, která se týká období od 1. dubna 2016 do 31. března 2017, jsme se dohodli na navýšení minimálních mzdových tarifů o 3 %, což je ve srovnání s rokem 2014, kdy to bylo zvýšení o 1 %, a rokem 2015, kdy šlo o vzrůst o 1,5 %, výrazný úspěch.
Bohužel, ne všechno, co jsme chtěli do KSVS vrátit z období před rokem 2008, se nám podařilo. Například o návratu pětitýdenní dovolené budeme chtít jednat za další tři roky. Ale úspěchem je, že tato nová KSVS jde v řadě svých bodů nad rámec základních ustanovení zákoníku práce. To je pro nás velmi pozitivní. Protože význam KSVS spočívá i v tom, že většina hospodářských vedení firem čeká na to, v jaké výši mzdových tarifů bude uzavřena odvětvová kolektivní smlouva a tím se řídí při uzavírání jejich podnikových kolektivních smluv. Musím zdůraznit i fakt, že naše KSVS je platná pro celé odvětví českého stavebnictví, což ve srovnání s ostatními středoevropskými a východoevropskými zeměmi ji činí naprosto unikátní kolektivní smlouvou.
K vašemu úspěchu v rámci kolektivního vyjednávání pro odvětví stavebnictví přispělo jeho oživení v loňském roce a počátkem letošního roku. Jak to vidíte v příštích letech?
Vše záleží na tom, jak se bude dále vyvíjet české stavebnictví, zejména další rozvoj dopravní infrastruktury, neboť zde narážíme na obrovské problémy v tom smyslu, že by se měla radikálně změnit stavební legislativa, aby se dostala, či alespoň přiblížila k úrovni vyspělých sousedních zemí, jako jsou Německo či Rakousko. Ale, konec konců, stačí se podívat i k našim východním a severním sousedům, tj. na Slovensko či do Polska. I tam jsou na tom v oblasti stavební legislativy mnohem lépe.
Jako předseda stavebních odborů se pravidelně zúčastňuji jednání tripartity, neboli sociálního dialogu mezi ekonomickými ministry vlády ČR, zaměstnavateli a odbory. Zároveň jsem i členem Rady vlády pro stavebnictví ČR. Tam všude při těchto jednáních se snažím prosadit, a to i v naprosté shodě s prezidentem Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václavem Matyášem, aby česká vláda již skutečně pro změnu stavební legislativy vytvořila potřebné podmínky a tuto změnu v parlamentu prosadila. Na svém nedávném setkání s premiérem Bohuslavem Sobotkou jsem mu tento náš společný názor vyjádřil. Upozornil jsem ho, že zatím to nevypadá, že zákony budou včas schváleny ve vládě a ihned poté předány k projednání a schválení do parlamentu. Premiér mne ujistil, že se vše stihne v termínech, které si vláda předsevzala.
Jaká je realita?
Oceňuji, že byl již ve sněmovně schválen zákon o veřejných zakázkách. S premiérem jsme si řekli, že projde snadno i v Senátu a že jej určitě podepíše i pan prezident Miloš Zeman. Ale ouha, Senát jej vrátil Poslanecké sněmovně k opětovnému projednání. Je pozitivní, že ponechal celou matérii tohoto zákona, že jeho vrácení zdůvodnil tím, že chce odložit jeho účinnost, aby podnikatelé měli možnost se na tento zákon lépe připravit. To senátorům neberu, ale ke zdržení platnosti zákona dojde v situaci, kdy potřebujeme urychlit nápravu v naší legislativě pro stavebnictví.
Pokud jde o stavební zákon, tam je situace složitější v tom směru, že Legislativní rada vlády zatím odkládá jeho předložení k projednání do vlády ČR. Vypadá to na zářijový termín, což znamená, že původní záměr, který před rokem vyjádřila vláda, že by měl zákon platit od 1. ledna 2017, se nejspíše nestihne. To by byl asi zázrak, aby se to ve vládě i v parlamentu stihlo.
Dostáváme se k nejožehavější otázce, to jest k loňskému schválení zákona o EIA, neboli otázce posuzování dopadů staveb, zejména těch dopravních, liniových, na životní prostředí.
O tom jsme spolu hovořili v našem minulém rozhovoru. Změnilo se něco?
Tehdy jsem byl panem premiérem Sobotkou ujištěn, že do konce března by měla Evropská komise rozhodnout, zda oněch deset či jedenáct dopravních staveb, které byla posuzovány podle zákona o EIA v předchozím znění, bude mít výjimku a na základě zkráceného řízení, tj. asi na půl roku, budou tyto stavby zahájeny. Ale máme druhou polovinu dubna a zatím není jasné, jak Evropská komise rozhodla. Pokud jde o další dopravní stavby, tak ty se budou muset posuzovat podle nového, loňského znění zákona o EIA, což znamená zdržení i několik let.
Pozitivní je, že pozemní stavitelství není naštěstí tolik postiženo jako dopravní inženýrství. Vláda podporuje opravy památek, historických či veřejných budov. Finanční prostředky se dávají i na opravy silniční sítě.
Přirozeně, že další vývoj českého stavebnictví se může poté projevit v konkrétním vyjednávání o možném růstu mzdových tarifů, k nimž podle KSVS dochází každý rok. Doufejme, že vláda nakonec vyslyší odbory i stavební podnikatele a pokusí se situaci ve stavební legislativě vyřešit. Bohužel, má na to již něco málo přes rok, a to je na pováženou. Předvolební půtky by měly jít stranou a vláda by měla splnit to, co voličům při svém nástupu slíbila.
