Vyjednávání zaměstnavatelů s českými odboráři a jejich kolegy ve Spojených státech, Velké Británii nebo Německu jsou naprosto nesrovnatelná. Zatímco například jednání s americkými odboráři probíhají ve velmi vypjatém, nekompromisním a často agresivním duchu, vyjednávání s jejich českými protějšky jsou podle generálního ředitele kladenských Strojíren Poldi Marcuse H. Pauelse naprosto odlišná – a také efektivnější.
Jaké jsou vaše zkušenosti s fungováním odborů ve vaší společnosti – jak byste popsal vzájemné vztahy?
Osobně jsme si s vedením odborů, jmenovitě s panem Jiřím Vinklem (předseda ZO OS KOVO – pozn. red.), vybudovali velmi kooperativní vztahy. Takže v praxi fungujeme velmi efektivně, i když musíme často rozhodovat o značně obtížných záležitostech, které se netýkají jen zvyšování mezd, ale například také propouštění v rámci restrukturalizace v roce 2014–2015. Po letošním složitém vyjednávání došlo k dohodě, s odbory máme velmi konstruktivní vztahy, za což velmi děkuji.
Pokud nezůstaneme jen u tématu odborů a vaší spolupráce s nimi, jak vnímáte české zaměstnance obecně?
Je to naprosto odlišné od toho, co znám ze Spojených států, z Německa či Velké Británie. Často bývám překvapen úrovní, s jakou zdejší zaměstnanci a kolegové chápou a zvládají i velmi obtížné a vypjaté situace. Například již zmíněnou restrukturalizaci, jejímž důsledkem bylo propouštění, což je vždy velmi choulostivá záležitost. To se naprosto liší od mých zkušeností z Německa, Velké Británie…
Vraťme se k vašim zkušenostem z jiných zemí ve vztahu k odborům; jak víme, nedávno proběhly v Německu velmi masivní protesty IG Metall…
Ano, v Německu se velmi rychle můžete jako zaměstnavatel dostat do sporu se zaměstnanci – odbory, ale podle mého je to nejhorší v Americe. Působil jsem v jedné z poboček fi rmy The Timken Company v Ohiu nedaleko Clevelandu.
Protože jsem Němec, tamních jednání s odbory jsem se účastnil víceméně jen jako host. Ovšem průběh vyjednávání, naslouchání argumentům a způsob, jakým se řešily spory, byl velmi vypjatý, velmi kontroverzní, hlučný a agresivní. A musím říct, že k něčemu takovému tady nedochází, vždy je to vyjednávání, není to boj; ten neprospívá nikomu.
Můžete zmínit, jak na tom Strojírny Poldi v současnosti jsou, pokud jde o perspektivu, ekonomickou situaci, atd.?
Do firmy jsem přišel přesně před třemi roky a jedním měsícem. Firma byla ve ztrátě, neprofi tovala. Takže jsme začali s reorganizací, abychom vytvořili nový image společnosti. Rozšířili jsme obchodní plány, zlepšili marketing. Začali jsme být ziskoví a v současnosti plánujeme rozšíření a investujeme do výroby i do lidí. Chceme společnost vytáhnout nahoru a zvýšit produkci, budeme pokračovat v reorganizaci a investovat do robotizace, digitalizace…
Strojírny Poldi dodávají své výrobky odběratelům nejen v Evropě, ale i mimo ni. Plánujete další expanzi?
Expandovat samozřejmě chceme, máme stále více aktivit v USA, ve Finsku, Brazílii – odtamtud dodáváme dále do Jižní Ameriky. Naším záměrem je také rozšířit sortiment nejen pro použití ve výrobě zemědělských strojů a kamionů, ale také pro výrobu generátorů elektrické energie, kompresorů, čerpadel, například pro Rusko a USA.
Troufnete si odhadnout další ekonomický a mzdový vývoj v České republice?
Po zkušenostech, které jsem tu získal, mohu říci, že jsme na dobré cestě, nesmíme se ale přestat nadále rozvíjet. Víme, že průměrná mzda v ČR je mnohem nižší než v západní Evropě. Tohle je na jedné straně problém, ale na druhé straně je to současně základem vaší konkurenceschopnosti. Zvýšili jsme letos lidem výrazně platy, avšak nechtěl bych, aby se zvyšovaly extrémně ze dne na den. Jediný důvod je ten, abychom neztratili konkurenceschopnost. Jsem přesvědčen, že malými krůčky se Česká republika postupně stane jednou z nejvyspělejších zemí střední Evropy. A dosáhneme toho dobrou spoluprací s odbory, konstruktivním jednáním, nikoli tím, že spolu budeme bojovat. Tím, že si řekneme, čeho a jak rychle chceme – a můžeme – společně dosáhnout.
