Levná ocel z Číny, Ruska, Turecka a dalších zemí není jedinou hrozbou, s níž se tuzemští i unijní oceláři musejí potýkat. Jejich snahy dlouhodobě udržet výrobu a s ní pracovní místa pro desítky tisíc zaměstnanců v tomto odvětví komplikuje také strmý růst cen emisních povolenek.
Představitelé Hutní odvětvové sekce OS KOVO se shodují na tom, že odbory, oceláři a vláda musejí vytvořit plán udržitelnosti ocelářského průmyslu v České republice. Na návrh ocelářů a zástupců OS KOVO proto 19. června vznikla pracovní komise při Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, která se bude intenzivně zabývat tvorbou strategie, jejímž cílem je ochránit český i unijní ocelářský průmysl. Členy komise jsou odboráři, zástupci zaměstnavatelů a kompetentních státních rezortů. „Ocitli jsme se v takové situaci, že musíme za své lidi stále proti něčemu bojovat,“ shrnuje pozici ocelářů předseda Hutnické odvětvové sekce OS KOVO Roman Ďurčo.
Na české pozice útočí levná ocel z třetích zemí
Ještě nedávno téměř neotřesitelnou pozici českého ocelářství s vyhlášenou tradicí a světovým renomé kvalitní produkce ohrožuje dovoz levnějších a mnohdy méně kvalitních výrobků ze zemí mimo prostor EU. Za největší „hříšníky“ jsou označovány Čína, Rusko a Turecko.
„Zatímco naše firmy v České republice v minulých letech investovaly značné objemy peněz do opatření na ochranu ekologie, snižování produkce CO2 a další pomocná opatření tohoto typu, země mimo EU nic takového neudělaly, proto můžou neomezeně zvyšovat produkci a nabízet levnější surovinu. Nic je neomezuje,“ poukazuje na nefér podmínky předseda hutnické
sekce Roman Ďurčo.
„Přestože v Evropě existuje nadprodukce oceli, pořád se z Číny a dalších zemí
dováží další a další. Situace je skutečně velmi svízelná, naši oceláři jsou tlačeni k neúměrně nízkým cenám, protože díky dovozům je v Evropě oceli nadbytek.
Evropa vychází zemím, které do EU ocel dovážejí, vstříc. Přitom ochrana vlastního ocelářského průmyslu je zcela nedostatečná,“ argumentuje místopředseda Hutnické odvětvové sekce Marcel Pielesz. Poukazuje např. na loni zavedená cla, jimiž se Spojené státy rozhodly regulovat dovoz této strategické suroviny a chránit své vlastní oceláře.
„Je paradox, že zatímco Spojené státy nasadily na dovoz oceli obrovská cla, my v EU řešíme, jestli zvedneme kvóty pro dovoz o tři nebo pět procent,“ dodává
Pielesz.
Emisní povolenky táhnou ocel ke dnu
Agresivní dovozy ovšem nejsou zdaleka jediným faktorem ohrožujícím páteřní odvětví průmyslu. Jedním z dalších jsou emisní povolenky. Podle mínění odborářů by vláda mohla významně ocelářům pomoci, pokud by část povolenek rozdělila právě do tohoto odvětví těžkého průmyslu.
„Ceny emisních povolenek nás táhnou dolů, protože to obrovským způsobem zvyšuje náklady. Na tripartitě byl předložen návrh kompenzace nákladů na povolenky, který by měla vláda projednat. Pokud by takový návrh prošel, mohla by vláda kompenzovat až 30 % nákladů na emisní povolenky. A to už by přece jen znamenalo pro ocelářský průmysl nějakou efektivní pomoc,“ vysvětluje Marcel Pielesz.
„Cena emisních povolenek se za poslední dva roky vyšplhala z 5 € na 30, což představuje obrovské náklady. Pokud by vláda přidělovala větší část povolenek
bezplatně právě ocelářským provozům – a to může – snížilo by to náklady a zvýšilo konkurenceschopnost. Ale především by to znamenalo značnou pomoc pro toto odvětví, které se musí vyrovnávat s řadou problémů. Musíme si uvědomit, že ocelářský průmysl u nás zaměstnává přímo kolem tří desítek tisíc lidí, a na každého z nich navazují čtyři až pět dalších pracovních míst,“ upozorňuje předseda hutní sekce Roman Ďurčo na klíčovou roli hutníků pro českou ekonomiku.
Odboráři tlačí na české politiky i na Brusel
Představitelé odborů se snaží všemi dostupnými prostředky situaci změnit. Právě proto se podíleli na vzniku speciální komise (jejím členem je kromě jiných také místopředseda OS KOVO Libor Dvořák) a vyvíjejí řadu aktivit k ochraně
zájmů svých lidí.
„Vedení OS KOVO se snaží podporovat v co nejširší míře všechny aktivity představitelů Hutnické odvětvové sekce i představitelů odborů jednotlivých obchodních společností při obraně zájmů zaměstnanců. Situace v ocelářství je v tuto chvíli velmi složitá a je dobře, že OS KOVO má tak aktivní odvětvovou sekci právě pro ocelářství. Předpokládám, že se nám podaří společně zabezpečit budoucnost pracovních míst v ocelářství ČR,“ oceňuje aktivituodborářů vocelářském průmyslupředseda OS KOVO Jaroslav Souček.
Hutnická odvětvová sekce naplánovala na 18. a 19. září mezinárodní setkání s účastí polských a slovenských kolegů a šéfů ocelářských asociací daných zemí.
„Z tohoto setkání by měla vzejít společná deklarace a akční plán, které by měly být podnětem pro EU, industriAll a další naše partnery. Výsledkem by mělo být přijetí takových kroků, které podpoří budoucnost ocelářství nejen u nás, ale i v dalších zemích Evropy,“ předpokládá místopředseda Marcel Pielesz.
Této mezinárodní akci bude 13. září předcházet setkání odborářů se zástupci
Europarlamentu, vlády, hutních firem a ocelářského průmyslu, které se bude věnovat dalšímu vývoji odvětví v ČR a EU. Podle Romana Ďurči i Marcela Pielesze, kteří spolu s dalšími kolegy zastupují zájmy odborářů ve speciální pracovní komisi, není vyloučeno, že bude nutné sáhnout k razantnějším krokům.
„My oba prosazujeme zorganizování protestní akce v Bruselu. Je třeba ukázat, že tady jsme, že je nutné něco dělat s emisními povolenkami, s byrokracií, která nás ohrožuje,“ shodují se oba představitelé hutnické sekce.
Ocelářství živí přes dva a půl milionu lidí Skutečnost, že vývoj v ocelářství vyžaduje, aby mu ministerstvo, vláda, i Evropská komise, která rozhoduje o dovozních kvótách a clech, věnovaly mimořádnou pozornost, dokazují tvrdá data. A ta jsou jednoznačná. Za minulý rok vzrostl dovoz oceli do EU o plných 12 %. Tento alarmující údaj přinesla přednedávnem Evropská asociace oceli (EUROFER). V zemích osmadvacítky pracuje v ocelářském průmyslu přibližně 330 tisíc lidí. Pokud se započítají i profese na obor navázané, vzroste tento údaj na celkových 2,6 mil. pracovních míst.
„Důležité je říci, že nechceme žádné speciální výhody, chceme jen rovné prostředí, rovné podmínky, abychom mohli konkurovat fabrikám, které dovážejí
ocel za dumpingové ceny. Mohou si to dovolit jenom proto, že na rozdíl od nás nejsou zatížené obrovskou legislativou. Situace je neúnosná,“ varuje
Roman Ďurčo.
„Ti, kteří o dalším vývoji v ocelářském odvětví rozhodují, si musejí uvědomit, že my nemáme takové možnosti, jaké mají např. zemědělci. Pokud přijdou záplavy, zažádají o kompenzace a dostanou je. My s ničím takovým počítat nemůžeme. Nám současná legislativa a politika EU podráží nohy, co se týče emisních povolenek, dovozních kvót, cel a mnoha dalších věcí. My nemáme šanci na podporu, zato se musíme striktně držet legislativy,“ dodává k pozici ocelářského odvětví místopředseda hutní sekce Pielesz.
