Státní úřad inspekce práce začal provádět kontroly nelegálního zaměstnávání již v roce 2012. Během let následujících jsme zaznamenal na tomto úseku kontrolní činnosti pozoruhodný vývoj. Dnes, tj. v roce 2019, i v roce minulém, k němuž máme již výsledky z kontrol k dispozici, probíhalo kontrol daleko méně než v začátcích, ale výrazně se změnil jejich charakter a rozsah.
Nejen proto, že podstatnou součástí činnosti našeho oddělení jsou velké kontrolní akce, v rámci kterých je provedena kontrola nejen u hlavní kontrolované osoby, ale i jeho subdodavatelů, takže kontrol z jedné akce bývá i více než 10, ale i proto, že nelegální zaměstnávání, tj. výkon závislé práce bez uzavřeného pracovněprávního vztahu (u Čechů), případně navíc bez povolení k zaměstnání nebo zaměstnanecké karty (u cizinců) se vyskytuje, díky „poučenějším“ zaměstnavatelům, v menším rozsahu.
Obcházení zákona o zaměstnanosti nabývá dalších podob, např.:
• neplnění podmínek agenturního zaměstnávání (nevyužití „licencí“ ke zprostředkování zaměstnání a jejich nahrazování smlouvami o dílo),
• řetězení smluv o dílo, kdy fyzická osoba, vykonávající práci, je zaměstnancem třetího nebo dalšího subjektu,
• zprostředkování zaměstnávání cizinců prostřednictvím subjektů, které k tomu nemají povolení, případně agenturami práce, které využívají povolení k zaměstnání vystavené cizincům pro jiné subjekty,
• uzavírání dohod o provedení práce s agenturními zaměstnanci,
• nelegální zaměstnávání cizinců, pobývajících v ČR pouze s biometrickým pasem nebo s polským vízem za účelem zaměstnání v Polsku,
• vysílání pracovníků ze třetích zemí (tj. mimo členské státy EU) z členských států EU k výkonu práce do České republiky,
• pracovní cesty na jiná pracoviště v České republice (tedy v rozporu s místem výkonu práce, na které je povolení vystaveno), práce cizinců v rozporu s druhem práce uvedeným v povolení k zaměstnání,
• vystavování účelových potvrzení o prezenčním charakteru studia na soukromých jazykových školách, které zakládají sami cizinci.
Situace na místě výkonu kontroly je často nejasná a složitá a inspektor se i dlouhé týdny po vlastní kontrole na pracovišti propracovává velkým množstvím informací a dokladů (pokud se mu je tedy podaří získat), jejichž výstupem může být zjištění, že zaměstnavatelem je vlastně někdo úplně jiný. Problematika zaměstnávání cizinců (tedy těch, kteří nejsou občany EU) není z právního hlediska jednoduchá, na jejím řešení se podílí více úřadů a dokonce i více ministerstev (MPSV, Ministerstvo zahraničí, Ministerstvo vnitra).
Zaměstnavatelé, kteří chtějí zaměstnávat cizince, se propracovávají složitě jejich požadavky a mohou pochybit buď z neznalosti, nebo se rozhodnou riskovat a zvolit jednodušší formu práce „na černo“. K tomu nahrává současná situace na trhu práce a hlad po pracovní síle. Někteří uživatelé pak takové situace, kdy porušení „jde za
dodavatelem pracovní síly,“ zneužívají cílevědomě.
