V pondělí 8. dubna se ve Zlíně uskutečnilo jednání Zastupitelstva Zlínského kraje. Na jeho programu bylo 38 bodů a jedním z prvních byl záměr výstavby nové krajské nemocnice. Vzhledem k tomu, že záměr výstavby nemocnice má zásadní dopad na zaměstnance a také na poskytování zdravotní péče, tak se jednání zúčastnili zástupci odborových organizací a také předsedkyně OS Dagmar Žitníková.
Ze strany kraje bylo jednání velmi pečlivě připraveno. Hejtman Jiří Čunek, který záměr prosazuje, neponechal nic náhodě. K projednávání bodu pozval řadu odborníků, ovšem pouze ty, kteří záměr podporují. U mikrofonu se téměř šest hodin střídali ekonomové, lékaři, ředitelé a další vystupující, kteří záměr výstavby nové nemocnic vnímají jako optimální variantu.
Na podporu výstavby nové nemocnice hejtman dokonce pozval i doc. Ing. Miroslava Ševčíka, MBA., ředitele Liberálního institutu a děkana Národohospodářské fakulty VŠE v Praze. Vystoupení pana děkana bylo v celkovém kontextu poněkud překvapivé, všechny ujistil, že ekonomická situace ČR a kraje je ve výborné kondici a ekonomice nehrozí žádné větší problémy. Vývoj ekonomiky je stabilní, zadlužení kraje u banky je dle jeho názoru zvládnutelné.
Na jednání bohužel chyběla odborná oponentura, kterou pro další diskuzi a hlasování o záměru výstavby požadovali jak opoziční, tak část koaličních zastupitelů.
Za velmi znepokojující považuji fakt, že argumenty těch, kteří se s výstavbou plně neztotožňují, nebo ji z různých důvodů vnímají jako riziko, byly bagatelizovány a občas také dehonestovány.
Výstavba nové nemocnice má totiž i svá rizika a názory, že by se například mohla spíše opravit současná nemocnice, jsou jistě legitimní.
Jak se k záměru výstavby nové nemocnice staví odbory? Ve svém vystoupení to shrnula předsedkyně OS Dagmar Žitníková.
Úvodem jednání pochválila pana hejtmana, jak se precizně na jednání připravil. Opravdu nebylo nic ponecháno náhodě. Všichni odborníci „táhli za jeden provaz“.
Sdělila také, že je velmi ráda, že je jednání přítomen pan doc. Ing. Miroslav Ševčík, MBA. Pan děkan jí totiž velmi uklidnil. Mnoho ekonomů v současné době poukazuje na zpomalování ekonomiky a možnost příští krize. Předsedkyně je velmi ráda, že to tak není, a vyjádření pana Ševčíka určitě využije v diskuzi na tripartitě a k argumentaci při vyjednávání o platech a mzdách pro příští rok.
V další části vystoupení se zaměřila na rizika, jak je vnímají odbory. Bylo by paradoxem, pokud by odbory nechtěly novou nemocnici, která zlepší pracovní podmínky a může zlepšit komfort pro pacienty. Jenže pokud se zaměříme na rizika, tak jich je v rámci celkového kontextu poměrně hodně. Pan Ševčík vše uvedl z hlediska stability systému ekonomiky. Ovšem zdravotnictví je systém, který je v současné chvíli hodně turbulentní a může se zachovat naprosto nepředvídatelně. Do zdravotnictví velmi vstupují politická rozhodnutí.
Pan senátor Valenta a pan senátor a hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek spolu s dalšími senátory podali k ústavnímu soudu návrh na zrušení všech regulatorních ustanovení ve zdravotnických zákonech. Pokud Ústavní soud návrhu vyhoví, nebo jeho části, tak se systém zcela absolutně změní. Nebude platit to, na co se pan hejtman a ekonomové z nemocnic odkazují, že předpokládají, že úhrady za poskytovanou zdravotní péči ročně porostou o 5 %. Navíc avizovaných 5 % zcela jistě nestačí.
Pokud si přiblížíme růst úhrad na příkladu Krajské nemocnic Tomáše Bati, tak její zvýšené příjmy o 5 % by zcela jistě nepokryly náklady na splácení půjčky prostřednictvím nájmů, které bude kraji nová nemocnice platit (je předpokládáno, že nová nemocnice bude kraji platit ročně 220 mil. za nájem).
Zde se dostáváme k tomu, co vadí odborům. Současný systém úhrad za poskytovanou zdravotní péči nezahrnuje náklady na investice a nelze, aby všechny nárůsty za úhrady v příštích 20 letech „spolkly“ splátky půjčky přes nájem. Odbory zásadně nesouhlasí s tím, aby se nemocnice rozvíjela na úkor zaměstnanců a pacientů. Krajská nemocnice T. Bati navíc stále není v dobré ekonomické kondici, stále má neuhrazené ztráty z minulých let a v porovnání s jinými nemocnicemi nízké mzdy. Sdělení o rozvoji nemocnice na úkor zaměstnanců není jen hypotéza. Z letošního vyjednávání o navýšení platů a mezd mají odbory konkrétní příklady nemocnic, které místo toho, aby vyplatily například sestrám vládou slíbené příplatky, tak část peněz upotřebí jinde – opraví kuchyň, koupí nový přístroj. Konkrétní příklad: v jedné nemocnici, kterou zřizuje Penta, sestry nedostanou žádný zvláštní příplatek, nemocnice se přestavuje a firma potřebuje finance na stavební úpravy, dále na zaplacení agentur, které jim přivedou nové sestry, na zvýšené ceny energií atd. Zaměstnanci jsou nedobrovolnými sponzory podfinancovaného systému.
Předsedkyně Žitníková znovu vyzvala hejtmana a poslance, aby se zabývali podfinancováním českého zdravotnictví a systémově řešili problémy. Znovu upozornila, že podle posledních propočtů se české zdravotnictví dostalo pod hranici 7 % HDP. Podle propočtů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR jsou české nemocnice podfinancované částkou 30 mld. Kč.
Odbory s výstavbou nové nemocnice souhlasí, pokud to nebude na úkor zaměstnanců a pacientů. Pokud se bude nemocnice stavět, tak je nutné sehnat finance i mimo krajský rozpočet. Zadlužit kraj tak obrovskými částkami je nezodpovědné. Odbory se obávají, že pokud půjde většina financí do nemocnice, tak budou chybět peníze na sociální služby, školství, kulturu, dopravu a další rozvoj Zlínského kraje. Je bezpodmínečně nutné hledat jiné zdroje, a to například přes evropské fondy, dotace atd.
Na programu jednání není sloučení nemocnic, je ale naprosto zřejmé, že tento záměr je naprosto účelový, sloučit hospodaření nemocnic a platit případný nájem na úkor všech.
Závěrem předsedkyně sdělila, že sloučení nemocnic pod jeden subjekt za této situace odbory považují, stejně jako výstavbu nové nemocnice, za rizikový.
Předsedkyně OS vystoupila na jednání zastupitelstva také k bodu dofinancování platů zaměstnanců v kultuře, které jednoznačně podpořila. Poukázala na extrémně nízké platy v tomto sektoru, kdy tito zaměstnanci jsou spolu se zaměstnanci v sociálních službách nejhůře odměňovanými pracovníky ve veřejných službách.
