Nová vládní garnitura bude řešit řadu problémů. I ona nakonec povede sociální dialog se zaměstnavateli a odbory!

  • Zveřejněno: 01.12.2021
  • Autor: Miroslav Svoboda

Rozhovor s prezidentem Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR Janem Wiesnerem

Schodek státního rozpočtu pro rok 2002, který do Poslanecké sněmovny předložila odcházející vláda premiéra Andreje Babiše, činí 376,6 mld. Kč. Budoucí vládnoucí pětikoalice chce tento schodek snížit cca o 80 mld. Kč. Nebude to mít určitě jednoduché! Co byste jim poradil?

Přirozeně, že jako zaměstnavatelé a podnikatelé, jsme nesouhlasili s výši předloženého schodku státního rozpočtu. Naší zásadní připomínkou byla především otázka, že rozpočet vůbec nepočítá jednak s náhradami za dopady pandemie covidu či s jinými případy výpadků v pracovním procesu řady podniků a firem, k nimž i v roce 2022 bude docházet. Podle nás je to chyba, že rozpočet s těmito náklady na pokrytí výpadků výroby nepočítá.

Pokud jde o úsporná opatření budoucí vládní pětikoalice, zatím nic konkrétního nevidíme, kde chce čerpat tyto úspory. Jde spíše o obecná, formální prohlášení. Musím k tomu říci, že situace v ekonomice není příliš dobrá. Najít oněch cca 80 mld. Kč úspor nebude pro budoucí vládu opravdu jednoduché. Zatím, jak to z jejich prohlášení vypadá, ani oni sami přesně nevědí, kde a jakým způsobem začnou škrtat v rozpočtu.

Jednou možností, podle našeho názoru, v podstatě bude redukce pracovních sil v oblasti státní a veřejné správy. Mimochodem, o škrtání v oblasti mandatorních výdajů se před několika lety pokusily vlády Mirka Topolánka, Petra Nečase a další vlády a nikdy nedošlo k zásadním změnám, které byly navrženy a předloženy do NERVu. Šlo především o koordinaci činností jednotlivých ministerstev a Úřadu vlády a likvidaci duplicitních a triplicitních činností. Toto je zásadní způsobe řešení situace.

Pokud hovoříme o úsporách v rozpočtu, jenom připomenu, že našim občanům rapidně rostou životní náklady, ať již jde o růst cen energií, to je zejména plynu a elektřiny. Nezapomeňme ale na  růst koncových cen pro zákazníky v obchodech, ať již jde o růst cen potravin, či spotřební elektroniky, případně i jiného zboží a služeb. Zejména to pociťují rodiny s dětmi a důchodci. Myslím si, že tento vývoj nakonec přiměje nastupující vládní garnituru také dělat vyváženou a sociálně citlivou politiku.

Vraťme se zpět ke škrtům ve sféře státní a veřejné správy. Jakým způsobem?

Jako zaměstnavatelé a podnikatelé říkáme již řadu let, že státní s veřejná správa narůstá a bobtná. Podle našeho názoru se tam pracovní místa ke zrušení určitě najdou. Jen se do toho pustit! Mnozí vedoucí odborů na ministerstvech či vedoucí pracovníci na jimi podřízených úřadech a institucích si během roku a půl pandemie koronaviru uvědomili, že řadu pracovních pozice lze opravdu zrušit, protože se na různých ministerstvech či úřadech dělala souběžně. Za jednu totožnou pracovní agendu odpovídalo několik úředníků na různých ministerstvech. To není jen dublování, ale přímo několika násobné mrhání pracovní silou. Na to by se měla nastupující vládní garnitura podívat, myslí-li to s úsporami ve státní a veřejné správě vážně. Zatím i ona jen rozšiřuje počet ministerstev a úředníků. Přirozeně, že rušení pracovních míst nejde udělat ze dne na den. Musí se to celé promyslet a spočítat, což kdysi, před několika lety, učinil již známý ekonom Michal Mejstřík, který se tímto problémem vážně zabýval, načež tehdejší vlády se této myšlenky nechopily.

Jedním z vážných problémů nové vlády bude řešení otázky, jak zastavit růst drahoty u nás, který z valné části k nám přichází ze zahraničí…

V tom máte pravdu. Růst cen u nás je velmi výrazně ovlivněn ekonomickými podmínkami v Evropě, ale konec konců i ve světě. Mohu to dokumentovat na příkladu činnosti odvětví textilního, oděvního a kožedělného průmyslu. Z praxe našich podniků vím, že část jejich výroby byla před několika lety přesunuta od nás do Číny, Vietnamu či jiných států v Asii s cílem, aby náklady na výrobu poklesly, neboť tam byla, ve srovnání s Evropou, laciná pracovní síla. Jenže během let i tam pracovní síla podražila, navíc v rámci covidové pandemie nastaly obrovské potíže s námořní dopravou, která podražila až o 300 procent. To se již našim firmám nevyplatí, takto draze dovážet zboží z Číny či jiných koutů Asie. Ekonomicky to tyto malé firmy nemohou utáhnout, což se posléze projeví i v zásobování našeho trhu z těchto malých firem, kdy asi poroste tlak na to, aby je postupně vytlačili z trhu velcí výrobci, kteří na tom tak ekonomicky špatně nejsou. Protože mohou investovat do automatizace, modernizace a dalšího vývoje výroby.

Současná situace pro tyto naše malé firmy u textilního a oděvního průmyslu není jednoduchá. Jestliže rostou náklady na výrobu o 10 a více procent, jak si mají tyto firmy naplánovat svoji ekonomiku v příštím roce a následujících obdobích? Měly by si stanovit dopředu svůj obrat zboží, aby si naplánovaly, zda se budou ucházet o účast v konkrétních soutěžích o zakázky výroby. Jejich management musí počítat nejen s růstem cen za dopravu, ale i s růstem cen vstupních surovin, energií, mezd apod. Kdy tato inflace skončí, to nevědí, vždyť odpověď na to neznají přesně ani velké bankovní instituce, natož malí a střední výrobci určitého zboží.

Členem vaší konfederace je i Zemědělský svaz ČR. Jak hodnotíte význam a dopady Zelené dohody pro Evropu neboli Green Dealu nejen na českou ekonomiku, ale i na celkový život naší společnosti?

Zelená dohoda pro Evropu, anglicky Green Deal, neboli program dosažení uhlíkové klimatické neutrality do roku 2050, vyhlásila Evropská unie na podzim roku 2019. Jde o program, který skutečně výrazným způsobem ovlivní nejen ekonomiku, ale i celý společenský život v EU, a tudíž i v jednotlivých členských zemích. Proto se také koordinační rada naší konfederace těmito otázkami a možnými dopady Green Dealu zabývá prakticky neustále.

Naším hlavním vládním partnerem, se kterým tyto otázky projednáváme, je především ministerstvo průmyslu a obchodu. I když musím podotknout, že rozsah Green Dealu je mnohem širší. Kromě průmyslu se týká například i stavebnictví a dalších oblastí. Na těchto poradách obvykle konstatujeme, že by bylo potřeba vědět, jaké dopady Green Deal bude mít nejen na ekonomiku EU, tak i na ČR. Představitelé průmyslu a jiných oborů, zejména zemědělství, jak u nás, tak i v jiných zemích EU, požadovali po Evropské komisi, aby vypracovala celkové dopadové studie Green Dealu. EU ale zatím jejich vypracování odmítala. Proto jsme požadovali po české vládě, aby tyto studie vypracovala ona. Jde nám o to, aby v rámci této studie byly zahrnuty i dopady Green Dealu do oblasti energetiky. Tedy aby byla vypracována ucelená energetická koncepce České republiky, která by včasně a koncepčně reagovala na takové otázky, jako je útlum těžby a využívání uhlí. Dále jak bude vypadat celkový rozvoj jaderné energetiky, která by se měla stát hlavní složkou energetického mixu u nás. Mimochodem, hovoří se o využívání plynu, načež ale musíme vzít v úvahu, že to není čistý přírodní zdroj, a že značnou roli zde sehrává i otázka jeho dovozu ze zahraničních zdrojů, to je z Ruska a částečně i odjinud. Prostě podle našeho názoru, ekology a ochránci přírody tolik prosazovaná koncepce využívat maximálně obnovitelných zdrojů, není v případě České republiky postavena na zcela reálných základech, jak zdůrazňují odborníci. Vždyť vítr u nás jednou fouká či někdy nefouká. Navíc větrníky se nedají postavit všude, a to kvůli vysoké hustotě našeho obyvatelstva. Pokud jde o soláry, rovněž i ty se nedají stavět všude. Uvidíme, jak si s tím nová vláda poradí, když hovoří o využití brownfieldů v tomto směru. Zkrátka, obnovitelné zdroje budou hrát sice rostoucí, ale pořád doplňující část našeho energetickému mixu.

Hlavní otázkou současné doby je, čím nahradit dosluhující uhelné zdroje. Jaké bude, podle vás, řešení této situace?

Jako zaměstnavatelé a podnikatelé jsme toho názoru, že jednoznačně je zapotřebí upřednostni výstavbu dalších zdrojů jaderné energie. Vždyť příprava výstavby nových jaderných bloků trvá řadu let. Využívání plynu je jen dočasnou záležitostí. Je zapotřebí podtrhnout, že jsme čistými výrobci elektrické energie, kterou vyvážíme do zahraničí. Mimochodem ta již v několik málo případech zachránila naše sousedy před blackoutem.

Budoucnost naší energetiky spočívá ve výstavbě nových jaderných zdrojů. Jenom musím k tomu dodat, že tolik diskutovaná otázka výstavby pátého bloku JE Dukovany řeší jen náhradu za stávající bloky, jejichž živostnost se pomalu chýlí ke konci. To je na sklonku 30 let 21. století. I když se mezi odborníky hovoří, že by se možná jejich životnost dala prodloužit o dalších 10 let, což by nebylo špatné.

Obdobná situace je i v JE Temelín, kde jsou připraveny podmínky pro výstavbu dvou nových jaderných bloků. Technicky je to připraveno. Zbývá jen o tom rozhodnout a urychleně zahájit přípravu a realizaci v co nejkratší době. Ale, to je nyní spíše politická otázka. To by se však mělo, podle nás, co nejdříve rozhodnout.

Zmínil jsem se, že členem vaší konfederace je i Zemědělský svaz ČR. Jaké jsou dopady Green Dealu do českého zemědělství?

Přirozeně, že otázka dopadů Green Dealu do zemědělství nás rovněž velmi hodně zajímá, Vždyť jde o zajištění potravinové soběstačnosti naší země, což se markantně ukázalo v loňském roce na jaře, kdy kvůli první vlně covidu vázly dodávky potravin ze zahraničí a situaci u nás zachraňovali čeští zemědělci a potravináři.

Jenom dodám, že podle našeho názoru je nutné, kromě dalšího rozvoje rostlinné výroby, nadále zachovat i živočišnou výrobu. Vždyť obě jsou v naprosté symbióze, navzájem se doplňují. Hnojení od krav a jiných hospodářských zvířat umožňuje, aby půda byla i nadále úrodná a aby se na ní dalo pěstovat obilí či jiné plodiny. Jak k tomu říkají zemědělci, právě to, aby půda znovu urodila, je tím hybným momentem, kdy se zemědělci starají o půdu, prostě o zachování dobrého životního prostředí v jejich okolí.

Ještě k tomu podotknu, že odmítáme teorie o snížení živočišné výroby. To by totiž vedlo k dovozu drahých potravin ze zahraničí, což by v obchodech poznal zejména koncový zákazník. Ostatně, průmyslové výrobky či textil a oděvy jsou toho markantním příkladem. Když jsou dovezeny, jsou obvykle dražší. Zároveň zde musím zdůraznit, že naši zemědělci a potravináři nesmějí ztratit svoji konkurenceschopnost, k čemuž by zrušení živočišné výroby vedlo.

Před několika dny 32 předních českých „kapitánů průmyslu“ vyhlásilo výzvu ke druhé transformaci české ekonomiky s cílem připravit jí na zásadní změny, které jí v příštích letech čekají. Jak to vidíte vy?

Ano, naše Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR tuto výzvu 32 nejvýznamnějších českých podnikatelů, kterou inicioval Svaz průmyslu a dopravy ČR, rovněž podporuje. Signatáři této výzvy totiž vyzývají k tomu, aby naše země nebyla již „montovnou“, ale aby se rozvíjela výroba produktů s vyšší přidanou hodnotou.

Rovněž i my si myslíme, že je zapotřebí změnit strukturu výroby u nás. V této souvislosti připomenu, že mnoho malých a středních firem v průběhu uplynulých let zrušilo vývoj, přípravu výroby a soustředilo se jen na to, aby splnily nasmlouvané zakázky. Konkrétně to vidím i v našem sektoru oděvního průmyslu. Prostě naše malé firmy šijí jenom podle vzorů, které dostávají od svých zahraničních obchodních partnerů. Jak jsem se již zmínil, nám jde o to, abychom do výroby přidali právě onu přidanou hodnotu. Tzn. aby konečný výrobek, který půjde na trh, pocházel od našich výrobců. Zkrátka, musíme se snažit dělat u nás finální výrobky. Ty poté dodávat na trh. Zároveň jde o podporu vědy, vývoje a výzkumu pro naše podniky. Digitalizace a automatizace našich podniků je zásadní otázkou a souvisí s přípravou zaměstnanců zejména ve vzdělávání. Právě k tomu směřuje ona výzva 32 předních českých podnikatelů, a ke které se naše konfederace také připojuje.

Musím ale podotknout, že česká média nedávají prostor tomu, aby svým čtenářům, posluchačům a divákům ukázaly, jak vypadá současná moderní výroba, například v zemědělství. Mnozí lidé ve městech si myslí, že je to i nadále práce s vidlemi, jako to bylo před více než 50 či 60 lety. Ovšem současnost je úplně jiná. Dnes je to o automatickém dojení krav, o obsluze moderních strojů v rostlinné a živočišné výrobě, které jsou vybaveny složitou počítačovou technikou. Právě tyto příklady by měla naše média ukazovat, což se zatím příliš neděje. Možná i proto, že sami tito redaktoři o tom mnoho nevědí, jakou moderní techniku naši zemědělci využívají. A totéž se týká dalších oborů naší výroby, strojírenství, stavebnictví, služeb a dalších. Ve všech oblastech došlo k obrovským změnám, usnadnění prací, změnám technologií a vybavením stroji a pracovními pomůckami.

Přirozeně, že se vás musím zeptat, jak vidíte další vývoj sociálního dialogu, to je svolávání tripartity, ze strany nové vládní garnitury?

Jenom připomenu, že například premiér Andrej Babiš zpočátku neviděl sociální dialog, konkrétně svolávání tripartity, za potřebnou součást svého výkonu funkce premiéra. Ale vývoj ekonomiky vedl v poměrně krátké době k tomu, že premiér Babiš začal svolávat tripartitu a snažil se domluvit se zaměstnavateli a s odbory na řešení vzniklých problémů. Samozřejmě že ne vždy panovala shoda na řešení těchto problémů. Stávalo se, že nakonec vláda rozhodla sama, na základě svého vlastního uvážení. Ale sociální dialog to byl, byť s různými výsledky během dané doby. Jsme přesvědčeni, že by sociální dialog měl pokračovat i nadále. Jenom tím zaručíme cestu vpřed, a to bez vážnějších sociálních otřesů.

Sociální dialog, který je mimochodem prosazován v celé EU, je pro všechny tři partnery, tzn. pro vládu, zástupce zaměstnavatelů a zástupce odborů, důležitý v tom, že se projednávají a předjednávají důležité návrhy zákonů a jejich dopad na ekonomiku a na občany naší země.