Neúměrně vysoká ochrana některých dravců, zejména vlků, jak v minulosti stanovily předpisy EU, znamená, že se snižuje druhová rozmanitost v přírodě, neboť, díky tomu, dochází v přírodě k úbytku volně žijící zvěře, ptactva a ryb, což se přirozeně týká i České republiky. Zároveň však, díky ztrátě plachosti vlků, dochází u nás i k značným ztrátám v počtu hospodářských zvířat. To se logicky projevuje i ve výrazných ekonomických ztrátách právě chovatelů hospodářských zvířat.
Právě o těchto otázkách, se, 10. března 2026, v sídle Agrární komory ČR v Praze, uskutečnila porada zástupců Agrární komory ČR, Českomoravské myslivecké jednoty, Rybářského sdružení ČR, registrovaných chovatelů hospodářských zvířat, Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, sdružení Hospodářů v krajině, Lesnicko-dřevařské komory ČR, Zemědělského svazu ČR a ostatních subjektů hospodařících v krajině. Porady se rovněž, jako zástupci státu, účastnili i příslušní úředníci ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí.
Cílem tohoto jednání bylo upozornit vládu, a další složky státní správy, na tento problém, který se negativně promítá, jak v hospodářství zemědělských subjektů. Ale i, podle myslivců a rybářů, i z hlediska výskytu volně žijící zvěře v přírodě. Kdy se, podle nich, postupně ztrácejí některé druhy zvěře, ptáků a ryb, které se, po staletí, u nás běžně vyskytovaly.
Prohlášení Myslivecké komise Agrární komory ČR
Po skončení porady myslivců, rybářů a chovatelů hospodářských zvířat, na tiskové konferenci promluvil prezident Agrární, komory ČR Jan Doležal, který seznámil novináře s Prohlášením Myslivecké komise Agrární komory ČR, které bylo adresováno vládě ČR a dalším stáním orgánům a institucím.
V Prohlášení se, mimo jiné, uvádí, že účastníci jednání upozorňují na pokles druhové rozmanitosti v přírodě České republiky. Podle nich jde o jeden z nejzávažnějších environmentálních problémů současnosti, a to s dopady nejen na přírodu, ale i na život a hospodaření lidí ve venkovských regionech. Zároveň konstatují, že ochrana biodiverzity vyžaduje koordinovaná opatření na národní i mezinárodní úrovni. Podle nich včasná a účinná opatření, mohou pomoci tento negativní trend, který nyní prožíváme, zpomalit a zachovat přírodní bohatství a tradiční způsob obhospodařování krajiny pro další generace. Logicky také uvádějí, že, díky k těmto ztrátám na stavech hospodářských zvířat, dochází ke stále stoupající výši státem placených náhrad za škody způsobené zvláště chráněnými živočichy, invazními druhy a ostatními predátory v přírodě. Podle nich právě tyto nesystémové kroky v ochraně přírody, které byly přijaty v minulosti, mají v současné době viditelný dopad nejen na chov hospodářských zvířat a ryb, ale zároveň na krajinu a klesající stavy některých volně žijících živočichů.
Výzva vládě ČR a dalším státním orgánům a institucím!
Jan Doležal v závěru svého vystoupení, přečetl výzvu účastníků této porady, kteří Vládu ČR a premiéra, Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, odpovědná ministerstva a ostatní odpovědné instituce vyzývají k neodkladnému a účinnému řešení této situace. Podle nich doporučují:
- 1. Snížení byrokracie ve všech procesech ochrany přírody a hospodaření v krajině.
- Zaměření se na ochranu přírody jako celku, a ne pouze několika vybraných „módních“ druhů.
- Komplexní vzdělávání společnosti ohledně propojení hospodaření a ochrany přírody.
- Při rozhodování vycházet z odborných a vědeckých studií, zahraničních zkušeností a nepodléhat populistickým tlakům.
- Otevřít otázku nárůstu počtu jednotlivců zvláště chráněných druhů, invazních a nepůvodních druhů a jiných predátorů s dopadem na pokles počtu ostatních živočichů a nárůstu škod působených hospodařícím subjektům v krajině.
V závěru Prohlášení Myslivecké komise Agrární komory ČR, účastníci jednání požadují svolání jednání, za účasti obou ministrů, tj. zemědělství a životního prostředí, dále poslanců, jak členů Výboru pro životní prostředí a Výboru pro zemědělství, tak i dalších subjektů, jichž se tato problematika dotýká. Jednání, by se, podle Agrární komory ČV, mělo uskutečnit v budově Poslanecké sněmovny PČR, s tím, že by se, o těchto záležitostech, diskutovalo, s tím, že účastníci této konference, by zaujali odpovědný přístup k této problematice.
Regulaci predátorů nastavit, podle zahraničních zkušeností!
Poté se ujal slova předseda Myslivecké komise Agrární komory ČR Jiří Milek, který je zároveň viceprezidentem Agrární komory ČR. Nejprve upozornil, že členové Myslivecké komise Agrární komory ČR se přirozeně snažili získat informace o tom, jak si, počínají v okolních a dalších evropských zemích, pokud jde o možnost regulace přemnožených predátorů. Tyto informace konkrétně získávali v sousedním Rakousku a Německu, ale i v severských státech, například ve Finsku. Na základě těchto získaných poznatků, Myslivecká komise Agrární komory ČE se obrátila na naše státní orgány a instituce, s požadavkem, aby se tyto konkrétní zahraniční zkušenosti, co nejrychleji uplatnily i v České republice. Jiří Milek, v závěru svého vystoupením zdůraznil, aby se tyto problémy, u nás neřešily administrativním způsobem, jak bývá obvyklé, nýbrž s využitím selského rozumu!
Neregulace počtu dravců, porušuje přirozený koloběh života!
Na jeho vystoupení navázal Jiří Janota, předseda Českomoravské myslivecké jednoty, který upozornil, že kvůli několika dravcům, ubývají v naší přírodě některé volně žijící druhy zvířat. Tento trend, myslivci pozorují několik let. Poukázal rovněž na to, že je potřeba, na tuto negativní skutečnost, kterou v posledních letech prožíváme, reagovat i úpravou příslušné české legislativy.
Dále konstatoval, že meziročně stoupají státem vyplácené náhrady za škody, které způsobí dravci. Podle něho nejde jen o vlky, ale jde například o vysoce přemnožené lišky, které také ničí v přírodě normální koloběh života. Takže, chybí nejen drobná zvěř, ale i některé druhy ptactva, například koroptve. Dále u nás chybí plazi, obojživelníci. Nařež poznamenal, že naše společnost to někdy, a mnohdy i účelově, přehlíží.
Zároveň poukázal na poznatky našich odborníků, které získali při svých cestách v zahraničí. Z jejich vystoupení, na této poradě, vyplývá, že v některých státech Evropské unie již začali tyto problémy řešit tak, že jejich management ve státních orgánech, se snaží řídit postupy při obhospodařování jednotlivých druhů zvířat, a to i v případě predátorů, či invazivních druhů zvěře. Takže, tyto státy poskytují značné finanční prostředky na redukci těchto dravých druhů zvířat. Načež dodal, že právě tyto akce kontroly redukce predátorů má značnou podporu i ze strany jejich ministerstev! Přitom u nich probíhá i osvěta jejich veřejnosti v tom smyslu, proč je nutné omezit některé druhy dravců. Zároveň poznamenal, že u nás, ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí v tomto postupu, jako je tomu v zahraničí, značně zaostávají. V této souvislosti rovněž poukázal na to, že u nás mají volné pole působení někteří aktivisté, kteří otevřeně brojí proti zásahům státu proti těmto predátorům, kteří způsobují negativní dopady na přirozený stav zvěře u nás.
I rybáři poukazují na rapidní úbytek některých druhů ryb!
Nejde jen o volně žijící zvěř, ale i o to, že v našich tocích a rybnících pozorují rybáři značný úbytek některých druhů ryb. Hovořil o tom, Jan Hůda, prezident Rybářského sdružení ČR. Ve svém vystoupení poukázal na to, že díky působení dravců na stala obdobná situace v českých tocích a rybnících. V tomto případě jde o tisíce kormoránů, kteří u nás žijí, a kteří v českých tocích ničí násady různých druhů ryb. Původně, před 20 až 30 lety šlo o několik kormoránů, a dnes jsou jich tisíce. Právě kvůli tato skutečnost, jak v této souvislosti zdůraznil, potvrzuje, že neúměrné rozmnožení jednoho druhu živočicha, v přírodě znamená, že je to na úkor živočicha jiného. Podle něho se tak porušuje přirozený koloběh přírody.
Poté k tomu dodal, že u některých druhů ryb, dnes již hrozí to, že rybáři již nebudou mít možnost nasazovat nové násady ryb.
Jan Hůda dále podotkl, že kormorání, svým zobákem, vyloví nejen malé rybky, ale že si kormorán klidně vyhlédne i větší rybu, kterou svým zobákem rozseká na menší kousky. Takže jsou ohroženy i takové druhy ryb, jako je například parma. Prostě, kormoráni, v posledních letech, zdevastovali vodní toky u nás. Přičemž dodal, že nejde jen o tekoucí vody, ale i o rybníky. Přičemž k tisícům kormoránům, žijících u nás, je nutné připočítat i tisíce kormoránů, kteří žijí jinde a přes naše území přelétají. Takže, díky kormoránům, škody českých rybářů, se dají vyčíslit do stovek milionů korun. Načež ještě poznamenal, že díky tomuto negativnímu působení kormoránů u nás, čeští rybáři ztrácejí svoji konkurenceschopnost, vůči zahraniční konkurenci. Podle něho by to chtělo najít způsob nějaké přirozené regulace počtu kormoránů u nás.
Škody páchá i bobr
Podle Jana Hůdy, nejde jen o kormorány, pokud jde o škody na českých tocích. Přemnožil se u nás i bobr, což je živočich, který je, svým způsobem, vodohospodář, a to tím, že si, na vodních tocích, vytváří své hráze. Díky těmto hrází potom dochází k tomu, že stoupne voda, která se rozlije do okolí a může tak nastat i místní povodeň, což má řadu negativních dopadů na okolní krajinu.
Jan Hůda, v závěru svého vystoupení, zdůraznil, že právě soustava českých rybníků, plní vodohospodářskou funkci rozvoje krajiny. Načež podotkl, že, v současné době, oproti 16. století, kdy rybníkářství bylo u nás na vrcholu, tvoří soustava rybníků, v současné době, jen třetinu původního stavu. Pro je dnes, velmi potřebná účinná regulace vodního hospodářství, a to nejen v jižních Čechách a na jižní Moravě, ale v podstatě všude u nás, zdůraznil Jan Hůda.
Chovatelé hospodářských zvířat žádají regulaci výskytu vlků!
Za chovatele hospodářských zvířat vystoupil Tomáš Havrlant, který je starostou obce Vernéřovice na Náchodsku, a který je rovněž chovatelem ovcí a koz. Jako první poznatek, který uvedl, je skutečnost, že Evropská unie, pod tlakem několika členských států, přistoupila k tomu, že vlk již dnes není zvláště chráněný druh zvířete, ale že ochranu vlka snížila o jeden stupeň, a to na označení chráněný druh, což již umožňuje, v určitých situacích, i jeho regulaci. Načeř dodal, že v Evropě žije, v současné době, asi 20.000 vlků, kteří ročně zabijí kolem 66.000 hospodářských zvířat v řadě zemí EU.
Pokud jde o Českou republiku, vlci u nás ročně zabijí cca 1100 kusů hospodářských zvířat, zejména ovcí. Načež poukázal na to, že, v roce 2015, nebyli vlci u nás v takovém počtu. Proto tehdy nebyly ekonomické ztráty v chovech ovcí tak vysoké, jako tomu u nás bylo již o několik let později. Jenže, díky růstu počtu vlků, ztráty chovatelů hospodářských zvířat, zejména ovcí, přirozeně také vzrostly, a to výrazně. Ukazuje to i údaj, který vypovídá o tom, že, ve srovnání s rokem 2015, v roce 2022 klesl počet ovcí o 25 procent! Tomáš Havrlant k tomu dodal, že v posledních několika letech se podařilo situaci u nás poněkud stabilizovat, a to díky opatřením, které provádějí sami chovatelé hospodářských zvířat.
Podle Tomáše Havrlanta toto, ale není řešením nastalé situace. Podpořit chovatel by měl aktivně podpořit i stát. Česká republika se zatím zaměřila jen na podporu pasivní ochrany hospodářských zvířat, zejména ovcí. Znamená to, že chovat si může zažádat o podporu financování různých opatření, jako je například výstavba ohrazení apod.
V této souvislosti odkázal i na minulost. To je na období před několika sty lety, kdy se vlci báli lidí, protože věděli, že jim lidé ublíží, protože budou po nich střílet. Proto se také, tehdy, zdržovali dále od lidí. V současné době, je to ale naopak. Vlci, díky vysoké ochraně tohoto druhu zvířat, se dnes lidí nebojí a přibližují se k hospodářským objektům, stavením a ohradám, takže způsobují hospodářské škody. Podle chovatelů ovcí, jak dále podotkl Tomáš Havrlant, jde o to, aby stát, opět, jako tomu bylo v minulosti, naučil vlka lidí se bát, to je, aby se bál přiblížit se k hospodářským stavením, a aby již nenapadal hospodářská zvířata, ať jde již o krávy či ovce.
V Německu již upravili legislativu a snížili ochranu vlků!
Jeho vystoupení ho doplnil Jan Šefc, chovatel ovcí z Teplic nad Metují, který upozornil, jak to dnes praktikují v sousedním Německu. Podotkl, že byl, před několika dny, na služební cestě v Německu, kde zjistil, že tam již, podle nových evropských norem, odsouhlasili možnost redukovat roční populaci vlků. Takže, oproti České republice, pochopili v sousedním Německu, že je potřeba počet vlků regulovat.
Pokud jde o srovnání poměrů v Německu a České republice, Jan Šefc konstatoval, že při srovnání rozlohy Německa a České republiky, tak v Německu se jeden vlk vyskytuje na ploše 219 km2, kdežto v České republice je to na ploše 150 km2. Z toho vyplývá, že u nás máme hustší populaci vlků než v sousedním Německu. Načež dodal, že v České republice, na rozdíl od Německa, na tuto regulaci výskytu vlků, stále ještě čekáme. Zároveň dodal, že při jednáních se stáními orgány, chovatelé hospodářských zvířat tuto otázku, to je možné regulace výskytu vlků u nás, chtějí otevřít, s tím že, pode nich, je potřebné tuto situaci řešit. Podle něho to není možné nechat, jak říkají chovatel hospodářských zvířat, jen na ekonomických náhradách za škody spáchané vlky. „Neříkám, že je nutné vlky úplně vyhubit, ale určitou redukci počtu vlků to již chce,“ vyjádřil Jan Šefc obecný názor chovatelů hospodářských zvířat.
I v jiných evropských státech již řeší regulaci počtu vlků!
Pokud jde o problematiku regulace stavů vlků, zaznělo tam, od několik účastníků dopolední porady několika zajímavých názorů. Novináři se dozvěděli, že Evropská unie tím, že snížila statut vlka z vysoké ochrany o jeden stupeň níže, to fakticky znamená, že to umožňuje redukovat stavy vlků, v určitých, konkrétních případech, i odstřelem. To je vybraných jedinců. Přičemž, zazněl i další názor, a to, že je v pořádku, že již takto postupují v Německu, protože je to i vzor pro Českou republiku. Vždyť, když nebude zavedena regulace i u nás, může celý problém gradovat do ohromných rozměrů. To si právě velmi dobře uvědomují chovatelé hospodářských zvířat, zejména ovcí.
Například v severských státech EU již vyplatili 10 miliónů euro za likvidaci přemnožených vlků. Ve Švédsku a Finsku jde o ochranu stád sobů na severu těchto zemí.
Problémy s predátory se vyskytují i u spárkaté zvěře!
V této souvislosti s problémy kolem výskytu vlků při ochraně hospodářských zvířat, od myslivců opět zaznělo, že neúměrná ochrana jednoho druhu, znamená totální likvidaci jiných druhů. Podle jejich názoru v České republice máme určité problémy i s udržením rozumného stavu spárkaté zvěře, a to i kvůli působení lišek. Takže, podle myslivců, bude u nás muset přijít řešení, jak stavy spárkaté zvěře udržet na rozumné úrovni. To znamená jednat i s vládou, která se snaží, určitým způsobem, omezovat některé způsoby lovu. Například jeden významný predátor, získal dobu hájení, přičemž to umožňuje postupnou likvidaci původního druhu zvěře.
Regulace počtu predátorů znamená ochranu i pro samotnou krajinu!
Podle myslivců přijetí veškerých doporučených opatření, proti vniknutí vlků do stáda, znamená i ochranu funkčnosti krajiny. V České republice existuje kolem jednoho milionu hektarů trvalých travních porostů. Z toho je přibližně okolo 500.000 hektarů v ekologickém režimu, kde většina hospodářů pase buď skot nebo ovce. Tito hospodáři přirozeně zabránit, aby na jejich pastviny vnikli vlci, Co udělají? Vybudují ohradu a v ideálním případě do této ohrady dají jednoho, dva, tří, či u čtyři pastevecké psy, a to jako bezprostřední ochranu stáda ovcí před vlky.
Logicky se ale naskýtá otázka, jak vlastně tato krajina bude vypadat, když se na ní bude vyskytovat tolik ohrazení pro hospodářská zvířata? A, pokud jde i o jiná opatření, jako je zavírání ovcí uzavřeného prostoru na noc? To je přece v rozporu s vyšší ochranou životního prostředí zvířat, jak požaduje v posledních letech EU. Za, přitom zdůrazňuje, že zvířata mají žít v přírodních podmínkách. V létě, kdyby se měl skot či ovce pást na pastvině, tak je hospodář, kvůli vlkům, raději zavře do zabezpečené ohrady. Tento systém, podle myslivců i zemědělských hospodářů, porušuje biodiverzitu krajiny.
Navíc, pro chovatele hospodářských zvířat jde o velkou psychickou zátěž. To je, když ráno zjistí, kolik ovcí, mu vlci v noci zabili. Pro něho je to prostě otřesný zážitek. Nejde jen o ekonomické ztráty, ale i o to, že každý chovatel se, tomuto svému poslání, věnuje s osobním zaujetím. A když vidí, že jeho práce, bez ohledu na čas strávený v péči o své stádo ovcí, takto přišla vniveč. Pro něho je to něco, s čím se nemůže psychicky jen tak vyrovnat!
Chovatelé hospodářských zvířat logicky vyžadují, aby byl u nás přijat zákon, který byl dal celému systému určitý řád. To je, aby nedocházelo k tak ohromným ztrátám v počtu chovaných ovcí. Vždyť, vlci u nás ročně zabijí 1100 ovcí. Podle nich je potřebné stanovit, jak vysoké počty vlků, jsou únosné pro Českou republiku. Sice chovatelé k tomu říkají, že, v této chvíli, není zcela jasný, jak vysoký počet vlků, by měl být stanoven, ale, vzhledem k hospodářským ztrátám, je nutné to vyřešit.
V závěru tiskové konference zazněl novinářský dotaz, jak se k otázce přeřazení vlka z vysoce chráněného druhu do kategorie chráněného trhu, u nás staví ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí? Kdy se konečně upraví příslušná legislativa i u nás? V odpovědi na tento dotaz zaznělo, že se tato problematika v České republice začíná řešit, a to s tím, že připravuje nový plán pro výskyt vlků u nás. Jenže, podle chovatelů hospodářských zvířat, odpovědi ministerských úředník. Zatím nic konkrétního, pokud jde o přijatá opatření, neobsahují. Proto také zdůrazňují, že je nutné, aby se tato otázka, v souladu s evropskou legislativou, začala konečně řešit i v České republice. Podle nich, je počet vlků, potřebné regulovat. Vždyť, v zahraničí k tomu nyní přistupují, či již přistoupili.
