Nejsme levná pracovní síla

  • Zveřejněno: 21.01.2022
  • Autor: (rei)
V čem působení OS KOVO ztížila covidová pandemie? Jak na tom je kolektivní vyjednávání? Co můžeme čekat od Evropské unie, pokud jde o ekologii? A jaká je spolupráce s odboráři z jiných zemí? Loňský rok a vyhlídky do toho začínajícího v rozhovoru hodnotí předseda OS KOVO Jaroslav Souček.
 
Chyběl nám generální lockdown.
 
Během minulého roku jste vládě adresovali řadu výzev, ostatně publikoval je i náš časopis. Měly tyto výzvy a vaše snahy nějaký účinek?
Měly. Konkrétně – Babišova vláda připravovala testy dvakrát týdně. To se podařilo odvrátit, když jsme apelovali na ministerstvo zdravotnictví a potom i přímo na vládní delegaci při tripartitních jednáních. V průběhu celé pandemie jsme se snažili průběžně usměrňovat mnohá nařízení, jež vláda a ministerstvo zdravotnictví vydávaly, a myslím, že se nám to docela dařilo. Můžu říct, že dialog s Babišovou vládou nebyl nijak špatný, ať už k ní jinak měl kdokoliv jakékoliv výhrady. Naše argumenty vnímat dokázala.
 
Tedy i pokud jde o koncepci boje s pandemií? To byl nakonec jeden z hlavních sporů, který ovlivnil i volby.
Hned při nástupu nákazy jsme požadovali rázný lockdown na dva nebo tři týdny. Vláda raději přijala argumenty zaměstnavatelů, že kola ekonomiky se nesmějí zastavit. Takže jediný, kdo musel pracovat, byli ti, kdo pracují fyzicky a nemohou na home office. Bylo vlastně jen povoleno jezdit do práce a domů. Nákupy byly omezené, restaurace, služby. Jako by se ten covid měl zastavit před branami továren a lidé uvnitř tam můžou dělat do padnutí. Tohle se podle mě nepodařilo vládě vyřešit.
 
A co podle vás nová Fialova vláda?
Já se obávám, že nová vláda nebude schopná popasovat se s tím řádově jinak než vláda pana Babiše.
 
Ona zatím omezila ty lockdowny nebo uzavírky kulturních akcí, fitnesscenter, restaurací a podobných „ekonomicky méně důležitých“ provozů. To je z pohledu odborů dobře?
K tomu jen poznamenám, že dovolit volnočasové aktivity je důležité i pro zaměstnance průmyslových firem, kteří jistě mají právo se po práci odreagovat.
 
Udržovali jsme kolektivní vyjednávání.
 
Jak za loňský rok hodnotíte kolektivní vyjednávání se zaměstnavateli o mzdách a pracovních podmínkách?
Myslím, že covid nezpůsobil zásadní rozkol mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi v naší působnosti. Pokud byla vůle na obou stranách, docházelo k uzavření kolektivních smluv stejně jako v minulých letech. Zaměstnavatelé si dávali pozor, protože nechtěli odliv pracovníků. Při tom zapůsobil také nedostatek agenturních pracovníků ze
zahraničí, kteří museli zůstat doma.
 
Dlouhodobý problém ovšem je, že máme uzavřené pouze dvě odvětvové kolektivní smlouvy – pro letecký a pro elektrotechnický průmysl. V ostatních odvětvích se to nedaří pro zásadní odpor zaměstnavatelů. Takže to kolektivní vyjednávání je velice individuální a úroveň sociálního dialogu rozkolísaná.
 
Co může OS KOVO dělat, aby se podařilo vyjednat i ty další odvětvové kolektivní smlouvy?
My dlouhodobě od roku 1993 nemáme odvětvovou smlouvu v automobilovém průmyslu, od sedmadevadesátého ve strojírenství a od roku 2003 v ocelářství. V tomto oboru dokonce zrušili zaměstnavatelský svaz, který byl pro kolektivní vyjednávání kompetentní, zavedli jen jakousi servisní píárovou organizaci a změnili stanovy tak, aby kolektivně vyjednávat nebyli povinni. V podstatě jedinou možností tak pro nás je přinutit zaměstnavatele nátlakovými akcemi.
 
Pokud jde o členství v odborech, zavedli jste novinku – místo klasických základních organizací vytváříte i tzv. seskupení členů. Je to účinné?
Je a vědí to i zaměstnavatelé, z nichž někteří se proti tomu dost brání. Protože zjistili, že v případě sporu proti nim nestojí jen lidé zevnitř podniku, kteří mohou být ovlivnitelní, ale také nezávislí profesionální specialisté z našich regionálních pracovišť.
 
Teď na Moravě při stávce v Kyjově jsem zaznamenal, že si zaměstnanci pochvalovali pomoc z regionálního pracoviště jihomoravského kraje. Na kolika místech se to takhle daří?
Nejvíc právě v jihomoravském a k tomu ve zlínském kraji, tam je i nejvíc seskupení členů, a pak zvláště na Plzeňsku a Karlovarsku. Pro aparát OS KOVO, pro naše profesionály, je to velké zatížení, hodně práce navíc, ale má to cenu.
 
Zelený úděl nás poškodí.
 
Evropská komise přišla s ideou, že náš kontinent předběhne celý svět v ekologii. Tedy, že do několika let se radikálně sníží emise a místo spalovacích aut budou jezdit jen elektromobily. Jak to hodnotíte?
Evropská komise reprezentující Unii přijala tento tzv. Green Deal – Zelený úděl – bez provedení řádných analýz dopadů na jednotlivé členské státy. Takže od prvopočátku to byl spíš ideologický záměr než praktická politika, která by mohla v evropském prostoru zajistit udržení rozvinuté společnosti. Green Deal bude nejvíc poškozovat státy založené na průmyslu. Tedy i nás.
 
Bohužel Česká republika v zastoupení premiéra Babiše s tím souhlasila. ČR je v přepočtu na jednoho obyvatele druhou nejprůmyslovější zemí EU po Irsku. Dopad to bude mít především na řadové občany, na ty lidi, od kterých bude potřeba získat daně.
 
Pokud jde o ekologii, shodnete se s odborovými svazy v jiných zemích?
Ne se všemi. Kromě severských států máme rozpory hlavně s Rakouskem.
 
Chybí zákon o evropské minimální mzdě.
 
Postavení zaměstnanců by zlepšil zákon o evropské minimální mzdě. Proč jednání postupují tak pomalu?
My chceme, aby byla zachována určitá úroveň výdělku v návaznosti na průměrnou mzdu v dané zemi. Přitom nezáleží ani tak na tom, aby taková mzda byla řekněme 12 Eur všude. My za ideální považujeme 40-50 procent průměrné mzdy v té které zemi. To se nám nedaří prosadit, protože severské státy to blokují. Náš požadavek považují za zásah do jejich kolektivního vyjednávání. Proč, to nám nikdy nevysvětlili. Tváří se, že mají vztahy se zaměstnavateli natolik korektní, že všechno sjednají v kolektivní smlouvě a nic nepotřebují upravit zákonným předpisem.
 
OS KOVO je členem evropské federace průmyslových odborů IndustriAll Europe. Shodnete se s touto zastřešující organizací?
Ta se snaží celkem korektně vyvažovat extrémní názory. Federace IE je považována za sociálního partnera na úrovni Evropy a účastní se i jednání evropské tripartity. Shromažďuje podněty z odborových svazů jednotlivých zemí a předkládá je v rámci EU. To myslím funguje dobře. Horší je nedohoda uvnitř, mezi jednotlivými svazy.
 
Potřebujeme vysoce kvalifikovanou práci.
 
Česká republika je rozhodně jednou z největších dílen Evropy, nechci říct montoven. Lidé jistě nemusejí mít vyloženě strach o práci. Tak co jim hrozí? Že budou muset třeba kvůli novým ekologickým požadavkům častěji měnit práci a stěhovat se, nebo budou muset přehnaně měnit kvalifikaci?
Jde hlavně o to, abychom měli možnost pracovat na kvalitních místech, kde se vytváří vysoká přidaná hodnota. A tím pádem, aby také mzdy mohly být vysoké. Pokud se budeme pořád tvářit jako region, kde je levná pracovní síla, tak se k tomu nikdy nedopracujeme. My potřebujeme sofistikovanou výrobu a ne, že nám sem západní nebo severské státy
budou lifrovat to, co u nich nikdo nechce dělat. A už na to třeba ani nemají agenturní pracovníky.
 
Co tedy čekáte v příštím roce a od nové vlády?
Vidím největší úskalí v tom, že poslaneckou sněmovnu budou tvořit subjekty, které preferují spíše podnikatele. Můžeme tedy počítat s pokusy o další zhoršení postavení zaměstnanců, pokud jde o pracovně-právní předpisy. Dá se předpokládat tlak na pokles mezd, reálných i nominálních, s argumentem, že je potřeba ekonomiku zotavit po covidové krizi. Osobně vidím jako tragédii pro státní rozpočet uvažované zrušení EET, což musí dříve nebo později vést ke zvýšení přímých či nepřímých daní. S výpadkem levicových stran se tak spousta věcí jaksi přesouvá i na odbory. Samozřejmě, jsme připraveni na tvrdá vyjednávání. I s tím handicapem, že odbory nemají zákonodárnou iniciativu.

 
 
 
 
  • Zdroj: OS KOVO, Kovák