Jaroslav Souček, předseda Odborového svazu KOVO k minimální mzdě a zaměstnávání cizinců.
Zástupci vlády, zaměstnavatelů a odborů se na jednání tripartity koncem července neshodli na tom, o kolik by se příští rok měla zvýšit minimální mzda. O navýšení proto zřejmě rozhodne vláda.
Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhlo růst ze současných 9 900 korun na 11 000 korun.
Odboráři prosazovali 11 500 korun. Pro zaměstnavatele bylo přijatelných maximálně 10 600 korun. „Odpor ze strany zaměstnavatelů jsem očekával, poněkud mne však překvapil postoj ministra financí Babiše, který se postavil jednoznačně na jejich stranu,“ sdělil nám k průběhu jednání předseda OS KOVO Jaroslav Souček. „Přitom ministr sám uznává, že mimořádný hospodářský rozvoj v posledním období vytváří potřebu nových, lépe placených pracovních míst. Zjevně by však dal přednost přílivu levných pracovníků ze zahraničí. Česká republika se bohužel stala zemí, která v mnoha klíčových oborech vyváží přidanou hodnotu, vytvořenou rukama našich lidí, do zahraničních mateřských firem. Prostřednictvím nízkých mezd jim zdarma dáváme část národní práce.“
Vláda však nedávno schválila návrh ministerstva průmyslu a obchodu, který má urychlit zaměstnávání středně kvalifikovaných pracovníků z Ukrajiny. Ročně může podle ministra Jana Mládka přijít do ČR až 5 000 Ukrajinců. Ministr se odvolával na požadavek zástupců firem z jednání tripartity. Šéf Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Jan Wiesner před určitou dobou také uvedl, že nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců vede k tomu, že tuzemské firmy musí odmítat zakázky.
„Představuje toto vládní opatření podle vašeho názoru další ohrožení vývoje domácího trhu práce a zvýšení tlaku na udržení nízkých mezd?“ zeptali jsme se Jaroslava Součka.
„Za současné situace bezpochyby ano. Ale rád bych přesněji popsal stav, jak ho vidíme. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků středního, zejména technického vzdělání je skutečností. Na vině je devastace českého učňovského a středního technického školství v posledním čtvrtstoletí. Tuto situaci nelze vyřešit ihned mávnutím kouzelného proutku, ale dlouhodobou obnovou zejména učňovských oborů. Bohužel musím konstatovat, že i když současná vláda více slyší na naše požadavky než vlády v minulosti, její aktivity v této oblasti jsou zcela nedostatečné.
Lepší zkušenosti už máme s některými hejtmany, kteří se ve spolupráci s místními podniky snaží situaci ve svých regionech zlepšit.
Nechceme, aby podniky odmítaly zakázky kvůli nedostatku kvalifikovaných lidí, když mohou v období hospodářského růstu vydělávat. Ale bez jasnějších pravidel to dopadne jako vždycky: zaměstnanci z východu budou levnými, vykořisťovanými pracovními silami, žijícími často v nedůstojných podmínkách.
Jak ostatně víme například z českého stavebnictví. Přispěje to ke snaze mnohých podniků konzervovat mzdy na současné nízké úrovni. Uvedu příklad z kováckého oboru: průměrný výdělek nástrojaře je 24 800 Kč měsíčně hrubého, což je vzhledem k nutné kvalifikaci a nezbytné praxi zcela neadekvátní.“
Ale jak se bránit?
„Recept známe. Podobně jako u agenturních pracovníků trvat na tom, aby i zahraniční pracovníci byli přijímáni za srovnatelnou mzdu, aby se i na ně vztahovaly výsledky kolektivního vyjednávání a toto nebylo obcházeno. Nesmí být vykonáván tlak na náhradu domácích lidí levnějšími cizinci. K tomu budeme tlačit jak vládu, tak podnikatele.“
To zřejmě nebude lehké. Například prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý napadl v médiích odbory právě za to, jak se staví k problematice minimální mzdy a že nechtějí příliv pracovníků ze zahraničí. Podle jeho názoru je dnešní vláda pod diktátem odborů. Jaký je váš názor?
„V jednom článku byl pan Dlouhý nazván hrobařem českého průmyslu a já to podepisuji, protože dobře pamatuji dobu jeho ‚ministrování’. Jsme v situaci, kdy velcí zaměstnavatelé v ČR doslova diktují podmínky a již delší dobu brání navyšování hodinových mezd. Přitom ročně odtéká na 400 miliard korun dividend do zahraničních mateřských společností.
Nechceme brát tam, kde peníze nejsou, třeba u malých polorodinných firem v chudých regionech, kterých je požehnaně. Ale od velkých a bohatých chceme spravedlivý podíl na úspěchu, o který se zaměstnanci zasloužili. Peníze, které zde zůstanou v podobě mezd, podpoří i spotřebu a další rozvoj ekonomiky.
Lidé typu pana Dlouhého to dobře vědí, ale jsou jim zřejmě lhostejné perspektivy českého hospodářství i úroveň života našich lidí.“
