Všeodborový archiv ČMKOS se připojil k aci Mezinárodní den archivů
V pátek 9.června 2017 si mohla široká veřejnost prohlédnout unikární archiválie, pocházející ze Všeodborového archivu ČMKOS. Ve velké zasedací místnosti v Domě odborových svazů na pražském Žižkově, čekaly na návštěvníky historické dokumenty, kdy nejstarší z nich pocházely až z poloviny 19.století, tedy z dob, kdy v českých zemích vznikaly první odborové organizace.
Kdo přišel, rozhodně nelitoval. Stoly byly plné různých listin, dobových kolektivních smluv, zápisů z jednání, učetních knih, náborových letáků, periodik různých odborových svazů a historických fotografií z dob, kdy vznikala budova, v níž dnes působí většina odborových svazů - Dům odborových svazů ná Náměstí Winstona Churchilla v Praze. Na širokoúhlé televizi a na plátně se pak promítala různá videa a obrázky, na nichž byl například v hornickém úboru zachycen první český prezident Václav Havel při setkání s horníky nebo celá řada sněmů a jednání, tvořící dnes už nedílnou součást odborářské historie.
Také Odborový svaz pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví se se zájmem na výstavu vypravil a vyzpovídal ředitele archivu, profesora Jiřího Pokorného
Jak dlouho archiv funguje a jak dlouho se o něj staráte vy?
Archiv byl založen v roce 1946 u příležitosti prvního všeodborového sjezdu, ale archiválie, které jsou zde uloženy, tak jsou samozřejmě mnohem starší. První dokumenty pocházejí z poloviny 19. století. Jedná se hlavně o dokumenty prvních odborových organizací, které založili typografové. Já jsem do archivu nastoupil po vojně v roce 1981, pak jsem v 88. roce odešel a pak jsem se v 96. roce zase vrátil. Od té doby tu pracuji už nejen jako archivář, ale také jako ředitel.
V čem je archiv ČMKOS unikátní, co v něm lze všechno najít?
Unikátní je už svou právní podstatou, protože téměř všechny archivy, které u nás v Česku existují, uchovávají materiály, které jsou státní povahy a patří státu. Náš archiv je výjimečný právě v tom, že naše dokumenty patří odborům, nikoli státu. Takových archivů je pochopitelně více, jsou to například některé šlechtické archivy, ale v tom směru je ten náš opravdu dost důležitý.
Co se týče skladby archiválií, tak tady je třeba zmínit, že náš archiv uchovává dokumenty, které jsou důležité nejen pro sociální dějiny, ale i kulturní a politické. Odbory se totiž v minulosti i současnosti staraly i o kulturní vyžití svých členů a zároveň intenzivně zasahovaly do politického dění.
Rád bych také zdůraznil, že takový archiv, jaký máme my je minimálně ve střední Evropě naprosto ojedinělý. V Německu ukládají odborové svazy své dokumenty do archivu, který zřizuje Friedrich Ebert Stiftung anebo některé do státních archivů, v Rakousku, kde je silné odborové hnutí, tak také existuje archiv, ale ten má fondy až od roku 45 a nejsou tak bohaté jako ty naše. I když takoví herci nebo železničáři mají fondy velice rozsáhlé. Náš archiv je ale dobře zpracovaný a přístupný veřejnosti, která archiv také využívá. A tím nemyslím jen odboráře, ale také studenty a vědecké pracovníky z tuzemska i ze zahraničí.
Jak lze archiv využít i - řekněme pro aktuální účely - , aby jen nearchivoval, ale byl vlastně stále živý?
Archiv má v prvé řadě praktický význam. Vždy – zejména ve středověku – byl považován za součást státního pokladu, protože se tam uchovávají důležité listiny, které umožňovaly stanovit, kdo má k čemu jaké právo. To samé platí i v tomto případě, protože tu máme písemnosti, které ukazují majetkové poměry, organizační strukturu a mnoho dalšího. Jde o velice praktické informace, které se dají využít i v každodenním životě.
A jak je na tom náš svaz – Odborový svaz pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví, jaké máme v archivu zastoupení?
Peněžníci jsou zastoupeni velmi slušně, máme tu jednak časopisy, které se vztahují k jejich fungování nebo různé publikace, zápisy ze schůzí, sjezdů, ale také dokumentaci různých mzdových hnutí a významných představitelů úřednictva, jakým byl například Otakar Hinz a podobně.
Vy jste mimo jiné autor publikace z dějin odborů v českých zemích Pracovat a nebát se! Pracujete v současné době vy anebo vaši kolegové na něčem podobném?
Ano, jako součást širšího kolektivu pracujeme na dějinách dělnictva mezi lety 1939 až 1948 a chystáme v tomto směru několik dílčích studií do větší kolektivní publikace. Já osobně pak přemýšlím o tom, že by bylo dobré napsat a vydat knihu, která by se zabývala dějinami odborů v roce 1968, což je velice vděčné a zajímavé téma, ale bohužel zároveň málo známé. Pokud vše dobře půjde, tak by publikace měla vyjít příští rok.
