Pod názvem „Nová strategie kolektivního vyjednávání v době 4. průmyslové revoluce, současné sociální a ekonomické trendy a budoucí perspektiva“ se 28. prosince 2021 uskutečnila V Praze mezinárodní konference, kterou zorganizovala odborová centrála Asociace samostatných odborů. Cílem této významné odborářské akce, která proběhla formou videokonference, bylo seznámit naši odborovou veřejnost, ale i pracovníky různých odborných institucí, s aktuální úrovní sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání v naší společnosti v roce 2021 a s nástinem jeho dalšího možného vývoje v roce 2022, eventuálně v několika letech příštích.
S tématem „Sociální dopady transformace české energetiky“ vystoupila na konferenci i předsedkyně Českého odborového svazu energetiků (ČOSE) Marta Ctiborová. V úvodu svého vystoupení uvedla, že v současné době existuje v současné době existuje mnoho způsobů, jak řešit výrobu elektrické energie v budoucnosti. Načež konstatovala, že všechny nové technologie, nové objevy přinesly lidstvu ulehčení, úsporu práce, ale na druhé straně určitým způsobem i pokles pracovních příležitostí a možnosti obživy mnoha lidí. Podle ní tato situace, s největší pravděpodobností, nastane i v energetice, kdy energetici po několik desetiletí zajišťovali dostatek energie pro naši zemi, pro naši společnost. Za to měli záruku stabilně hodnotné práce. Jenže, současné technologické a zejména politické změny přinášejí určité ohrožení jejich životních jistot a osobních perspektiv těchto zaměstnanců v naší energetice. Proto ČOSE nyní hledá a snaží se vymyslet určitá řešení, která by zaměstnancům v energetice pomohla tento propad a vážné hrozby snížení životné úrovně, a to díky blížící se ztrátě zaměstnání, omezit.
Poté Marta Ctiborová stručně vysvětlila vývoj transformace české energetiky v kontextu vývoje energetiky v Evropské unii, zejména Německa. Podle ní byl zásadním rokem počátku rýsujících se hlubokých změn v energetice rok 2000, kdy tehdejší německá společnost se rozhodla pro změnu svého dosavadního kurzu ve smyslu zásadního obratu směrem k postupnému útlumu těžby, zpracování a využívání uhlí a také i útlumu jaderných elektráren. Naši němečtí sousedé vsadili na jiný energetický mix, to je rostoucí využívání obnovitelných zdrojů energie.
V důsledku tohoto v Evropské unii následně vzniklo zdanění emisní výroby elektřiny formou emisních povolenek. V té době cena emisních povolenek byla v jednotkách eur. Tudíž tehdy významně neovlivňovaly cenu nákladů na výrobu elektřiny. Ale dnes, při jejich ceně přes 90 eur na trhu, má cena těchto emisních povolenek naprosto odlišné dopady na zvyšování nákladů na výroby elektřiny.
Podle předsedkyně českých energetických odborů byly pro Českou republiku důležité roky 2009 a 2010. Kdy u nás vznikl obrovský solární boom, a to díky významně podporované výkupní ceně elektřiny z fotovoltaických elektráren. Na našem území vzniklo mnoho solárních parků, což bylo spojeno se vnikem řady nestandardních firem a následně i vytvořením řady nestandardních zisků. „Myslím si, že v této době zde došlo k negativnímu přijetí obnovitelných zdrojů českou veřejností a společností,“ prohlásila Marta Ctiborová. Podle ní v ten moment začala Česká republika určitým způsobem tak trochu zaostávat ve schopnosti analyzovat další možný vývoj české energetiky. Zatímco jinde v Evropě, jak dále podotkla, příslušné instituce a orgány nespaly. Proto také již v roce 2018 v Německu vznikla tzv. uhelná komise, která se měla rozhodnout, jakým způsobem u nich nastane konec spalování a zpracovávání uhlí a také v jakém termínu. Německá uhelná komise se nakonec dohodla na roce 2038 s tím, že tento termín může být nějakým způsobem přehodnocen a posunut až o pět let dříve.
Takže, podle Marty Ctiborové, i v České republice, inspirování Německem, jsme u nás založili v roce 2019 uhelnou komisi, která rokovala další dva roky o tom, jaký způsobem bude ochotna naše země odstoupit od výroby elektrické energie z uhelných zdrojů. Načež dodala, že paralelně s tím byla v roce 2020 potvrzena i Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal), která má dosáhnout bezuhlíkové ekonomiky v Evropské unii do roku 2050.
Také u nás, jak dále uvedla, byl v roce 2020 naší uhelnou komisí stanoven termín, to je rok 2038, kdy i Česká republika skončí s těžbou a spalováním uhlí, což česká vláda potvrdila v květnu 2021. Podle ČOSE je ale problémem ta skutečnost, že sice byl stanoven termín ukončení těžby a spalování uhlí, ale přitom není nikterak řešen sociální aspekt útlumu uhlí v České republice. Přitom, podle odborů, se české energetiky také velmi výrazně dotkne i to, že v roce 2021 nová německá vláda rozhodla o ukončení spalování uhlí již v roce 2030, to znamená, že došlo k výraznému posunu původního termínu roku 2038.
Podle Marty Ctiborové je nutné vzít do ekonomické úvahy tato fakta. Cena emisních povolenek v současné době se vyšplhala na 90 euro, dále cena elektřiny na burze činí 135 eur za 1 megawatthodinu, přičemž dvě třetiny z této ceny činí právě cena emisních povolenek, což se přirozeně odráží v nákladech na výrobu elektřiny, potom je zřejmé, že výroba elektrické energie z uhelných elektráren bude i u nás ohrožena.
Podle energetických odborářů ale tím pádem budou ohrožena i pracovní místa v energetice u nás. Marta Ctiborová poté pro názornost uvedla konkrétní příklad toho, jak se tato nadcházející ztráta pracovních míst u uhelných elektráren projeví, a to případě uhelné elektrárny o výkonu 800 MGW, kde pracuje a elektrárnu obsluhuje cca 250 zaměstnanců. Ta může být nahrazena obdobnou paroplynovou elektrárnou, kde bude pracovat 50, maximálně až 80 zaměstnanců. Případně bude nahrazena i fotovoltaickou elektrárnou s podobným výkonem, na jejíž obsluhu a údržbu bude stačit zhruba jen 25 zaměstnanců. To znamená, že může dojit jenom v jedné konkrétní lokalitě až k desetinásobnému poklesu pracovních příležitostí pro konkrétní zaměstnance.
Načež Marta Ctiborová dodala, že pokud jde o uhelné elektrárny a teplárny, v české energetice pracuje cca 2000 zaměstnanců, kteří mohou přijít o práci. Přitom jde o lidi, jejichž průměrný věk je zhruba 47 let. Přitom každý z nich má v uhelných elektrárnách odpracováno 20 a více let. Přitom se často jedná o velmi specifické profese, protože zejména uhelné elektrárny jsou vybaveny velmi složitou technologií s velkým rozsahem obsluhovaného zařízení, které se navíc vyznačuje mnoha speciálními parametry a technickými odlišnostmi. Takže, zaměstnanci uhelných elektráren se musejí poměrně dlouho a detailně vzdělávat a po určitou dobu poznávat dané zařízení, které obsluhují.
Pro názornou představu účastníků konference Marta Ctiborová představila definici pracovní činnosti u tří profesí v uhelných elektrárnách. Například u pochůzkáře činí doba základního výcviku 4 až 6 měsíců, ale aby skutečně poznal zařízení, které bude obsluhovat, a získal při tom i dostatek odborných znalostí a profesionální zdatnosti, potřebuje být na té pozici rok až rok a půl, kdy se v podstatě zaučuje. V případě elektrikáře trvá standardní zácvik jeden až dva roky, a to podle velikosti a specifičnosti daného úseku, který obsluhuje. Ale, opět, aby získal elektrikář získal dostatečné znalosti celého zařízení, tak potřebuje první tři až čtyři roky zácviku v praxi. V případě operátore řízení provozu elektrárny už jenom samotný zácvik trvá dva až tři roky, přičemž získání znalostí a profesionální dovednosti celé problematiky mu trvá často pět až sedm let.
Marta Ctiborová k tomu dále poznamenala, že zaměstnanci v uhelných elektrárnách, přes veškerou jejich modernizaci, i nadále pracují v těžkém a náročném pracovním prostředí. Setkávají se zvýšenou tepelnou zátěží. Pracují v prachu a v hluku. Působí na ně vibrace a stres. Samozřejmě, že jejich životní biorytmus výrazně ovlivňuje rotace směn a zejména noční práce.
Předsedkyně energetických odborů rovněž uvedla, že odbory v roce 2020 uskutečnily mezi zaměstnanci energetiky průzkum, aby poznaly jejich názory a postoje k již probíhajícímu útlumu těžby a zpracování uhlí. Z průzkumu logicky vyšlo, že většina z nich, to je více než 75 %, se obává o své budoucí uplatnění. Zároveň poznamenala, že na druhé straně se zaměstnanci nebrání tomu dále se vzdělávat, aby našli své nové uplatnění. Načež konstatovala, že trochu nižší ochota je dojíždět do nového zaměstnání. Podle ní, jde ale o názor, který je stejný, jako u většiny zaměstnanců v naší republice. Energetici jsou ochotni úplně změnit svůj obor, ale zároveň očekávají, že případné dopady na jejich životy bude dorovnávat stát s tím, že by jim mohl přispět i na jejich rekvalifikace.
Poté Marta Ctiborová přešla k otázce řešení transformačních dopadů v rámci politiky útlumu uhlí u nás. Uvedla, že zatímco uhelná komise rozhodla o konkrétním datu, tj. v roce 2038, ale vůbec neřešila sociální aspekty útlumu. Přičemž celou tuto problematiku nasměrovala k řešení do jedné ze svých pracovních skupin. Konkrétně do pracovní skupiny, která má za úkol identifikovat sociální a ekonomické dopady útlumu těžby uhlí. Tato pracovní skupina pracuje již dva roky, ale dosud z ní nevzešly žádné konkrétní návrhy nebo podněty k řešení situace. Zatím se spíše zabývá teoretickými predikcemi (předpověďmi) a analýzami daného stavu.
Podle Marty Ctiborové se útlum uhlí rovněž výrazně dotkne i krajů, zejména těch, kde je nejvíce elektrárenských a teplárenských zdrojů. Jde o Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj a Karlovarský kraj. Jenže, kraje mají pracovní skupiny či uhelné platformy, které se v otázce útlumu těžby a zpracování uhlí, spíše zabývají problematikou investic, to je kde a jaké náhradní zdroje se musejí v krajích vybudovat. Zkrátka, zabývají se dalším rozvojem kraje, přičemž k tomu chtějí využít například i operační program „Spravedlivá transformace“, který se, podle odborů, poněkud rozmělňuje k řešení dalších, spíše obecných problémů a cílů, na něž krajům nezbývají prostředky v jiných kapitolách jejich krajského rozpočtu. Takže, dá se říci, že sociální sféru velmi zploštili na řešení některých sociálních problémů na svém území, a přitom, z pohledu energetických odborů, poněkud zapomínají na nejohroženější skupinu zaměstnanců. To je na energetiky, na které útlum těžby a zpracování uhlí dopadne přímo.
Podle Marty Ctiborové se logicky nastávajícím útlumem uhlí nejvíce zabývají firmy a zaměstnavatelé. Zároveň poznamenala, že naštěstí existují v energetických firmách odbory a v těchto firmách jsou dojednány kolektivní smlouvy. Ve většině z nich jsou zaměstnanci ošetřeni přinejmenším navýšeným odstupným, což jim v případě ztráty zaměstnání může pomoci překlenout alespoň tu nejproblematičtější dobu bezprostředně poté, co byli propuštěni z práce.
Podle energetických odborů, aby odklon od uhlí byl opravdu sociálně spravedlivý, by bylo vhodné využít několika variant řešení. Jedním z nich by mohly být určité kompenzace, to je tzv. výsluhový příspěvek. Dalším možným řešením by bylo na zvážení, zda to nelze řešit i dřívějším odchodem do starobního důchodu. Odbory by rozhodně rády podpořily vznik určitého programu dotovaných rekvalifikací a zvyšování vzdělávání zaměstnanců v energetice. Také očekávají i podporu vzniku nových pracovních příležitostí pro zaměstnance, kteří budou a jsou dotčeni útlumem uhlí.
Marta Ctiborová k tomu dále dodala, že kompenzace neboli zmiňovaný výsluhový příspěvek, je v dnešní době již definovaná částka nařízením vlády, která pomáhá ke zmírnění sociálních dopadů. Podle odpracovaných let jde konkrétně o 2000 až 5300 Kč měsíčně. Na tento příspěvek má v současné době nárok zhruba 14.000 zaměstnanců ze 17 těžebních společnosti a firem. Proto, podle názoru energetických odborů, by k tomuto příspěvku mohli být přidáni i zaměstnanci z elektráren a tepláren.
Podle Marty Ctiborové podporu výsluhového příspěvku mají odbory i u veřejnosti. Společnost Kantar v roce 2021 uskutečnila průzkum u naší veřejnosti. Výsledkem bylo, že 65 % občanů souhlasí s tím, že pracovníci uhelného průmyslu by měli dostávat určitou finanční kompenzaci, která by jim pomohla řešit situaci po ztrátě zaměstnání.
Dále poznamenala, že energetické odbory nechtějí čekat na tyto podpory pro zaměstnance s nataženou rukou. Proto také by odbory rády viděly možnosti nového pracovního uplatnění, to je nových pracovních příležitostí. Ale, zatím se zaměstnanci uhelného průmyslu pohybují jen na úrovni určitých teoretických predikcí. Uvedla, že na několika jednáních například Svaz moderní energetiky odhadoval, že vznikne v budoucnu až 100.000 nových pracovních míst, a to zejména v oblasti stavebnictví, konkrétně energetických úspor a renovace budov, a také v oblasti instalace a údržby obnovitelných zdrojů energie.
Druhým zdrojem, který pro zaměstnance uhelného průmyslu představil určité možnosti nových pracovních příležitostí, je studie ministerstva práce a sociálních věcí, které zpracovalo určitý predikační model jevů v souvislosti s ukončováním těžby a zpracování uhlí v České republice. Ovšem, jak dále podotkla, tato studie je zpracována pouze pro roky 2020 až 2025, což je, podle energetických odborů, poměrně nedostatečný výhled. Nicméně, jedna ze stěžejních informací, kterou odbory z tohoto materiálu získaly, je ta skutečnost, že pokud zaměstnanci z energetiky přejdou do jakýchkoliv jiných oborů, je reálný předpoklad, že jim poklesnou mzdy a příjmy o jednu třetinu až jednu polovinu.
Marta Ctiborová k tomu dále dodala, že odbory argumentují tím, že, podle nich, je třeba hledat řešení dopadů útlumu těžby a zpracování uhlí zejména v sociální sféře. Podle ní to potvrzují i konkrétní fakta ze zmiňované studie. Jedním z nich je i potvrzení skutečnosti, že ve všech krajích, kterých se odklon od uhlí nejvíce dotkne, je průměrný věk pracujících v oboru těžba a zpracování uhlí 50 a více let. To znamená, že se zde potvrzuje argument odborů, že budou zaměstnanci z uhelné energetiky velmi obtížně uplatnitelní na trhu práce.
Dále se předsedkyně energetických odborů zmínila i o tom, že ve studily byl mimo jiné uvedeny i ceníky rekvalifikačních kurzů, které se pohybují na úrovni jednotek a až desítek tisíc korun. To, podle odborů, přímo vyzývá k tomu, aby u nás vznikl určitý program rekvalifikací pro energetiky, který by mohl být hrazen, ať již ze státního rozpočtu nebo z Fondu spravedlivé transformace.
Podle Marty Ctiborové jsou pro energetiky velmi důležitá také fakta, které se týkají předpokládaných přírůstků pracovních míst v budoucích letech. To znamená předpokládaných možností uplatnění zaměstnanců energetiky v jiných oborech a v jiných profesích. Přičemž konstatovala, že zde opět naráží na fakt, že ta nabídka nových zaměstnání je spíše z oblasti méně finančně ohodnocených profesí. Tím se také potvrzuje i určité riziko poklesu příjmů a životní úrovně energetiků.
Závěrem svého vystoupení Marta Ctiborová konstatovala, že v České republice se aktuálně neřeší, zda dojde k útlumu těžby a zpracování uhlí, ale, podle odborů, tento odklon od uhlí již probíhá. Přitom probíhá poněkud živelně, zejména bez jakéhokoliv koncepčního sociálního plánu ze strany vlády, krajů a dalších institucí. Dále poznamenala, že energetici jsou ochotni nastávající změny přijmout. Očekávají však určitou formu podpory, a to v podobě nějakého sociálního zabezpečení a podpory jejich dalšího vzdělávání, protože by chtěli být i nadále dobrými zaměstnanci, kteří pracují ve prospěch všech našich občanů.
