Poslední květnový den proběhla v Domě odborových svazů konference, věnující se zvlášť ožehavému tématu: tzv. Průmyslu 4.0 a s ním související digitalizací společnosti. Jako přednášející vystoupili místopředseda ČMKOS Vít Samek, Jaroslav Šulc z makroekonomického oddělení ČMKOS a jako exkluzivní host Aleš Chmelař, vedoucí oddělení strategií a trendů EU z Úřadu vlády ČR. Moderoval Dušan Martinek, vedoucí oddělení pro RLZ a projektovou činnost ČMKOS.
ÚVODEM
V úvodu konference vystoupil místopředseda ČMKOS Vít Samek, aby shrnul momentální „čekání na koncepční novelu zákoníku práce“. V tuto chvíli se nachází ve 2. čtení Poslanecké sněmovny, ale není zatím jasné, kdy se o ní bude znovu jednat. Zároveň se ve Sněmovně diskutuje o tolik potřebné novele zákona o zaměstnanosti. Věřme, že vše dopadne dobře ve prospěch zaměstnanců.
INFORMAČNÍ KAMPAŇ ČMKOS O SPOLEČNOSTI 4.0
Poté už se slova ujal moderátor konference Dušan Martinek z ČMKOS, aby představil chystanou informační kampaň o Společnosti 4.0. Kromě konference (í) bude vydaná i metodická pomůcka s pracovním názvem „Člověk a stroj“, která by měla vyjít 30. 6. 2017. Pravděpodobně půjde o formu flash disků v nákladu 5 tisíc kusů a budou určeny pro všechny odborové svazy a jednotlivé organizace. Vyjde ve více verzích – povinná desetiminutová a potom na 3-5 minut. Počítá se i s placenou inzercí v časopise Sondy (květen-prosinec) a také tzv. digest neboli sbírka výroků o daném tématu. Ta je zatím pouze v angličtině a do češtiny se momentálně překládá. Dále se počítá i se vzděláváním managamentu OS a ČMKOS na téma kybernetické bezpečnosti, kriminality a sociálních sítí a v neposlední řadě vyjde také série učebních textů.
REVOLUCE VS. EVOLUCE
Problematika tzv. čtvrté průmyslové revoluce má mnoho označení – od Průmyslu 4.0 až po Společnost 4.0. Pro makroekonoma ČMKOS Jaroslava Šulce je nejvhodnější termín Společnost 4.0, protože do této kategorie spadá řada dalších subkategorií, jako je například práce, vzdělávání anebo právě průmysl. Společnost 4.0 nechápe jako revoluci, protože tady se o žádný převrat -kdy lidé vezmou moc do svých rukou – nejedná. Tady se jedná o (ne)přirozený vývoj, u kterého navíc nestojí lidé, ale roboti. Lidé se tu ale na druhou stranu musí vypořádat s hrozbou nadvlády robotů, kteří jim seberou pracovní místo. Podle odhadů by to mohlo být až 700 tisíc pozic. Těch, kde budou potřeba lidé (nejčastěji na údržbu strojů) už tolik nebude. Šulc správně připouští, že nevíme, kam dopady digitalizace a masového rozšíření internetu, tak typického pro čtvrtou průmyslovou revoluci, nakonec dojdou. Budoucnost totiž neznáme, poměřujeme ji pouze vlastní optikou toho, co víme z minulosti anebo přítomnosti. Víme pouze to, že budoucnost bude diametrálně jiná. Jak moc a zda nám ty změny nakonec neuškodí a v jaké míře, to je v tuto chvíli velice obtížné a odvážné predikovat. Své o tom psal už v roce 1963 například český filosof a sociolog Radovan Richta v knize „Civilizace na rozcestí“. Jak moc byly jeho tehdejší úvahy přesné, to můžeme ostatně posoudit dnes.
V současnosti čelíme 2. věku strojů, digitálnímu věku a 4. průmyslové revoluci. Jisté je, že ovlivní vědu a výzkum, systém vzdělávání, sociální systém a trh práce.
Za posledních 200-300 let se člověk zcela vymanil ze závislosti na přírodě. Do svých služeb nově zapojuje vědu a poznání. Obrátí se to proti němu?
BUDOU LIDSKÉ DOVEDNOSTI VŮBEC POTŘEBA?
Aleš Chmelař z Úřadu vlády ČR obeznámil účastníky konference s historií čtyř průmyslových revolucí. Ta první probíhala na konci 18. až do konce 19. století a přinesla světu mimo jiné první mechanizovaný tkalcovský stav a celou řadu zařízení poháněných vodou a parou. „Století páry“ ale nyní vystřídalo „století vědy a techniky“, kdy vývoj trhu práce není ovlivňován revolucemi a povstáními jako tomu bylo kdysi, ale dopady digitalizace a postupným nahrazováním člověka strojem.
Chmelař zmiňoval řadu provokativních zahraničních studií, které předpokládají, že zhruba v roce 2050 se stroje inteligencí plně vyrovnají člověku a o deset let později by mu mohly i „vládnout“ v tom smyslu, že ho plně nahradí na trhu práce a lidské dovednosti už tak nebudou potřeba. A pokud se stroje budou moci opravovat samy, tak jak to zvládal robůtek ve filmu Číslo 5 žije (1986, John Badham), tak se lidé budou moci věnovat už jen pletení nebo rybaření. Ale otázkou je, z čeho a za co budeme žít? Pokud by roboti neplatili daně a nepřispívali tak k obecnému blahu, sociální systém by zcela zkolaboval a pak by se skutečně mohly naplnit hrůzné vize, podobné těm jako z legendárního sci-fi Blade Runner (1982, Ridley Scott). Pak bychom nemluvili o Společnosti 4.0, ale o Společnosti 0, tedy o společnosti bez lidí.
Tomu, aby práce nebyla zbytečná a nemožná, proto musíme zabránit a pokud možno už teď. Potom bude už pozdě plakat nad rozlitým mlékem.
Technologický pokrok je od dob 1.promyslové revoluce už daný a nezbývá než ho přijmout jako přirozený. Je ale na místě si uvědomit, že každý technologický pokrok vytváří daleko méně pracovních míst, než kolik jich zanikne, a proto by měl pokrok probíhat natolik uvážlivě, aby člověku práci usnadňoval a zpříjemňoval, ne aby mu ji bral a znemožňoval.
Například v Británii jsou si toho velmi dobře vědomi a z dříve vysoce průmyslové země se postupem času stalo finanční centrum Evropy.
KAM KRÁČÍME?
Čtvrtá průmyslová revoluce zásadně změní (a dělá to už nyní) celou společnost: myšlení a uvažování lidí, komunikaci, trávení volného času, zábavy, ale pro nás odboráře, zejména trh práce. Pokrok nezastavíme a někteří z nás možná ještě pamatují na profese, které už dnes neexistují a zcela zanikly. Buď po nich nebyla poptávka anebo stroje dokázaly jednotlivou činnost zvládat daleko rychleji. Kapitalistická společnost – ať chceme či ne – je založena především na nadprodukci a masové spotřebě a v tom jsou stroje dobré. Když se unaví, opraví se anebo je vystřídá novější, výkonnější model. To je robotický koloběh života. Ale co člověk? I ten je nahrazován. Ten, co dělal celý život nějakou profesi a byl v ní dobrý se zítra dozví, že jeho práce už neexistuje a on se musí buď přeorientovat jinam anebo skončí. Ti starší si takové profese vybaví, mladší ročníky je už mnohdy ani neznají. Dnes zkrátka nejsou potřeba. A tak to bude i v budoucnu. Jde jen o to, aby těch profesí a řemesel nezaniklo až příliš. Robot se sice jednou může plně vyrovnat inteligencí a manuální zručností člověku. Ale jedno mu bude zřejmě ještě hodně dlouho (anebo navždy?) chybět – a to je duše a radost z dobře odvedené práce.
