Patnáctiprocentní daň by se podle něj v budoucnu počítala z hrubé mzdy, místo ze superhrubé mzdy, do které patří i zdravotní a sociální pojištění placené zaměstnavatelem. Zaměstnanec s platem třicet tisíc hrubého by tak měsíčně na daních ušetřil zhruba 1 500 korun.
O problému superhrubé mzdy se mluví už od jejího vzniku v roce 2008. Naposledy zrušení navrhovala ODS. Důvodem, proč k opatření ještě nedošlo, je především výpadek daňových příjmů státní kasy, který ze zrušení výpočtu daně ze superhrubé mzdy vyplyne.
Podle ministryně financí Aleny Schillerové budou rozpočtové dopady znamenat ztrátu devadesáti miliard korun. „Když započteme multiplikaci, tedy že lidé vezmou peníze, utratí je, a tak získáme něco na DPH. Asi 75 miliard,“ komentovala plán ministryně pro iRozhlas. odle ekonomek a ekonomů, které oslovila redakce iDNES.cz, je rušení superhrubé mzdy na místě. Otazník podle nich visí nad vykrytím výpadku financí, tedy nad způsobem, kterým vláda bude chtít díru po daňových příjmech ze superhrubé mzdy zalepit.
Miroslav Zámečník,člen Národní ekonomické rady vlády:
Superhrubá mzda nikdy neměla mít dlouhého trvání a způsobem jakým je vymyšlená, nezaslouží velké pochvaly. Na druhou stranu je nutné říct, že její zrušení bude mít fiskální dopady. Nastavení superhrubé mzdy zvyšovalo efektivní sazbu daně, sice se počítalo se sazbou patnáct procent, ale i ze sociálního a zdravotního pojištění, takže půjde o fiskálně nákladnou operaci.
Když děláte opatření jako právě rušení superhrubé mzdy, tak chcete maximalizovat spotřebu. Orientujete to zkrátka na lidi, kteří mají nejvyšší sklon ke spotřebě, což jsou obvykle nízkopříjmové vrstvy. Když ji zrušíte pro všechny, tak fiskální efekt je, že to bude pro stát drahé a hospodářský efekt je, že ti bohatší lidé si peníze odloží stranou. Když se spotřeba povzbuzuje tak, že dáváte daňovou úlevu lidem, kteří peníze neutratí, tak to není zrovna nejchytřejší.
Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
Superhrubá mzda se zavedla ve snaze zvýšit příjmy pro státní rozpočet, nicméně jde o koncept, který trochu vybočuje z daňového systému a asi do něj nepatří. Takže dobře za zrušení, ale podle mého názoru by daleko více firmám pomohlo snížení daňových odvodů, které platí firmy za své zaměstnance.
Zrušení superhrubé mzdy totiž nebude mít pro jednotlivce zas tak radikální dopad na jejich příjmy. A z hlediska situace budou mít spíš tendenci jakýkoli peníz, který jim zbude, spíš odložit, než utratit. Právě proto by v této fázi, podle mě, víc pomohlo snížení daňové zátěže firem.
Každý politik si musí položit otázku, zdali výpadek ze státního rozpočtu související se zrušením superhrubé mzdy má čím vykrýt, respektive co lze seškrtat na straně výdajů.
Musí být zodpovězena otázka, kde bude stát hledat úspory. Sami se nenajdou a hledat je není snadné. Bavme se o tom, že zásadní reformu potřebuje státní správa, potřebuje digitalizovat, restrukturalizovat. Bavme se o úřadech a institucích, které by možná bylo dobré spojit, bavme se o vysokých objemech dotací, které tady byly ještě před koronavirem. Pokaždé, když se díváme na tabulku toho, za co dává český stát více peněz než ostatní státy OECD, tak z toho jasně vychází dotace, konkrétně dotace do dopravy jako je sleva na jízdném. Takže to je věc, kterou bych seškrtala. Jde o to zhodnotit některé dotační tituly, které spíš než by plnily ekonomickou funkci, tak jsou úlitbou a nákupem voličských hlasů.
Ilona Švihlíková, členka Národní ekonomické rady vlády
Je potřeba říct, že zrušení superhrubé mzdy je v programovém prohlášení vlády. Navíc je superhrubá mzda paskvilem, neuvěřitelnou konstrukcí, která je v rozporu s jakoukoli praxí a teorií, protože uměle rozšiřuje daňový základ pro zaměstnance. Jde vlastně o takovou jednu velkou lež, oficiálně je daň patnáctiprocentní, ale ve skutečnosti jde přes dvacet procent. Tím se ještě více zvýrazňuje nepoměr mezi daněním zaměstnanců a OSVČ.
Vláda chce nejspíš pomocí tohoto opatření podpořit kupní sílu zaměstnanců, což je samozřejmě obrovská masa lidí. Otázka je, jak se na zrušení superhrubé mzdy půjde.
Pokud bychom se vrátili k původním návrhům ODS z roku 2008, tak by šlo o obrovský výpadek veřejných financí. Tehdy si uvědomili, že patnáctiprocentní zdanění hrubé mzdy by znamenalo obrovskou sekeru, kterou veřejné finance neunesou. To platilo v roce 2008 a platí to i dnes.
Na rovinu řečeno opravdu nevím, jak by vláda chtěla řešit výpadek zhruba osmdesáti až devadesáti miliard korun. Nejsem a ani jsem nikdy nebyla fanda superhrubé mzdy, ale k daňové soustavě je potřeba přistupovat jako k nějakému komplexu stavů. Bohužel vláda teď spíš krájí salám, řízne sem a tam, ale nemá to reálnou podobu. Pokud zruším superhrubou mzdu a půjdu na patnáctiprocentní daň z hrubé mzdy, pak musím říct, kde budu škrtat na straně výdajů. Je potřeba se bavit o tom, kdo ponese to břemeno, na koho to dopadne, jaké daně se tedy zvýší, kde se bude škrtat.
Jakub Seidler, hlavní ekonom ING
Komentování prvotních mediálních návrhů je vždy ošemetné, jelikož obsahují velmi málo detailů pro celkové posouzení situace. Zároveň prvotní návrhy často narazí na politickou realitu a finální návrh se tak může nakonec výrazně lišit od původních plánů. V konečném důsledku bude vždy záviset na tom, jak se nastaví všechny parametry kolem a jaký bude celkový daňový dopad.
Obecně je zdanění práce v české ekonomice nadprůměrné a určitě platí, že by si zasloužilo změnu. Druhá věc je, kde stát bude chtít příjmy, které tímto rozhodnutím ztratí, zase získat. Zdali nezatíží spotřebitele na jiných daních, případně nezvýší daně jinde. Nakonec se sice může rozhodnout pracovat s menšími příjmy, nicméně výpadek devadesáti miliard je poměrně významný, takže bych předpokládal, že přijde snaha ztracené příjmy alespoň částečně získat jinde.
Současná situace je mimořádná a zcela vykolejila dosavadní běh ekonomiky. Do jisté míry je tak příhodná situace pro to, aby se sáhlo do daňového systému, který v tuzemské ekonomice není nastavený zcela efektivně. Doposud byla jakákoli změna velmi těžce politicky průchodná, protože se vždy ozvala nějaká část zainteresovaných lidí či podniků, kterým navrhovaná změna nevyhovovala. Současný mimořádný stav by tedy mohl nahrát ke změně daňového systému, což by bylo žádoucí. Bude však ale záviset na celém balíku případných daňových změn.
